Článek
Když jsme vystoupili před moderní budovou Technického muzea vévodící celé ulici Purkyňova, děti už sotva držely nadšení na uzdě. Osmiletý Martínek, zapálený fanoušek všeho mechanického, poskakoval nedočkavostí při pomyšlení na expozici motorek, zatímco pětiletá Anička svírala babiččinu ruku a zvědavě pozorovala monumentální vstupní portál.
„Strejdo, tam budou všechny ty motorky?“ vyzvídal Martínek, zatímco jsme se blížili ke vchodu.
U pokladny nás přivítala usměvavá paní. „Vstupné pro dva dospělé a dvě děti za 350 korun,“ oznámila vlídně. Než jsme se stačili rozkoukat, už na nás volaly dvě energické šatnářky: „Pojďte si odložit věci, šatna je zdarma!“
„Víte, máme zimomřivé děti…“ začal jsem opatrně, ale starší šatnářka byla neoblomná. „Ten batoh si musíte odložit tak jako tak,“ prohlásila s úředním tónem. Nezbylo než kapitulovat a přeložit nezbytnosti do zapůjčeného pytlíku.
Šatnářky, dvě energické dámy rozdílného věku, nás s mateřskou péčí zbavily zimních kabátů a batohů, vybavily praktickým pytlíkem na nejnutnější věci.
První patro nás překvapilo chladem. „To je ale zima,“ postěžovala si nám kurátorka a varovala: „Ten ventilátor raději nezkoušejte, děti by se mohly nachladit. Ale ve druhém patře už topí!“
Rychle jsme tedy zamířili do vytápěného druhého patra, kde čekala zábava. V technické herně děti ožily. Martínek nadšeně experimentoval s fyzikálními pokusy a Anička se nemohla nabažit všech tlačítek a páček. Technická herna se ukázala jako skutečný ráj objevů.
Martínek okamžitě zamířil k exponátům demonstrujícím fyzikální zákony – jeho oči zářily, když poprvé roztočil gyroskop a pozoroval jeho stabilitu. Anička se zase nemohla odtrhnout od optických iluzí a barevných světelných experimentů. Každý exponát byl doprovázen srozumitelným vysvětlením, které dokázalo zaujmout jak dospělé, tak i děti.
„Babi, koukej, já jsem vědec!“ volal nadšeně Martínek, když pozoroval elektrický výboj. Přemilá a svérázná kurátorka druhého patra, které bylo cítit lehkým odérem rumu, nám ochotně vysvětlovala jednotlivé exponáty. „Tady si můžete vyzkoušet helmu a vyfotit se na motorce,“ nabízela s nakažlivým entuziasmem.
V expozici historických vozidel jsme strávili téměř hodinu. Martínek fascinovaně studoval každý detail vystavených motorek, zejména když objevil model legendárního stroje Zbrojovky Brno. V uličce řemesel, kde děti s úžasem objevovaly, jak vypadal život řemeslníků v meziválečném období. Atmosféra starého Brna, dokonale zachycená v instalacích dílen, holičství a koloniálu, nás všechny přenesla do časů našich prababiček a pradědečků.
Den jsme zakončili prohlídkou stíhaček za budovou muzea. „Taky budu velký pilot!“ prohlásil Martínek slavnostně, zatímco Anička už spokojeně podřimovala v náručí. Muzeum nám připravilo den plný objevů, poznání a především společných zážitků. I přes počáteční chlad jsme odcházeli zahřátí radostí z příjemně stráveného času.
Historie brněnského motoristického sportu a Grand Prix
Brněnská motocyklová historie představuje příběh, který začal již v roce 1903, kdy se na trase mezi Brnem a Vídní konaly první motocyklové závody. Tato významná událost dokonce předběhla o rok automobilové závody v regionu, což dokumentuje dlouholetou tradici dvoukolových strojů v moravské metropoli.
Milníkem se stal rok 1930, kdy byl slavnostně otevřen Masarykův okruh. Ačkoliv zpočátku sloužil především automobilovým závodům, od roku 1950 se stal domovem i pro motocyklové závody. Za svou více než 80letou historii prošel okruh pěti významnými přestavbami, které reflektovaly rostoucí nároky na bezpečnost a moderní závodění.
Jádro současné expozice tvoří unikátní soukromá sbírka Václava Svobody, která představuje opravdu širokou škálu československých i zahraničních závodních motocyklů. Takže Technické muzeum v Brně rozhodně s dětmi navštivte.
