Článek
Dva metry od rybníka a žádné starosti: Jak si Kubova náměstkyně postavila dům, na který by běžný občan čekal roky. Zatímco tisíce Čechů čekají na stavební povolení měsíce i roky, jihočeská náměstkyně hejtmana Lucie Kozlová zřejmě obešla celý systém jednoduše – postavila dům a teprve potom se začala zabývat papíry. Kauza, která otřásá jihočeskou politikou, je víc než jen stavební přestupek. Je to příběh o tom, jak moc funguje pro vyvolené.
Výhled zmizel přes noc
Tomáš Němeček jezdí k rybníku Dehtář celých padesát let. Zná každý strom, každý kámen na břehu, každé ráno nad hladinou. Pak přišla zima roku 2024 a s ní buldozery.
„Prostě začali bourat. Nikdo s námi nic neprobral, nikdo nepřišel, neřekl nám nic,“ zní v reportáži ČT chatař s hořkostí v hlase.
Na místě sousední chatky, která tam stála desítky let, začal růst nový dům. Větší. Vyšší. O celé patro. A s ním přišel konec panoramatu, které si Němeček po půl století považoval jako malé dědictví. Výhled na rybník – pryč. Nahradila ho zeď.
Jenže to není jen sousedský spor o výhled. Novou majitelkou pozemku je Lucie Kozlová, náměstkyně jihočeského hejtmana Martina Kuby a budějovická radní. A okolnosti vzniku jejího nového domu jsou přinejmenším zarážející.
Rekonstrukce, která se nějak zvrhla v novostavbu
Rybník Dehtář se svými 233 hektary vodní plochy je vyhledávanou turistickou oblastí. Také stále lukrativnější lokalitou k bydlení, kde jsou stavební pozemky vzácností. Územní plán je proto přísný a jasný: nové chaty mají mít zhruba 50 metrů čtverečních, nesmějí přesáhnout výšku 7,5 metru a zabírat více než 35 procent plochy pozemku.
Pravidla pro všechny. Nebo alespoň pro většinu
Kozlová koupila sousední chatu a krátce po přepsání v katastru nemovitostí přijeli dělníci. Původní chatku zbourali do základů, vybagrovaly se nové, větší základy a začala růst stavba, která s původním objektem sdílí už jen adresu.
„Stavební povolení, které měl předchozí majitel vydané, bylo pouze na rekonstrukci rekreačního objektu,“ vysvětluje chatař Němeček. „A pak jsme najednou zjistili, že rekonstrukce probíhá tak, že celá chata zmizela a byly vybagrovány větší základy. Myslím, že tato stavba je dvakrát tak větší, jak byla ta původní.“
Nový dům je o celé patro vyšší. Střecha roztažená. Výhled na rybník – blokován. Právník mluví jasně: Tohle je černá stavba
Právník Michal Kuk situaci komentuje bez okolků. Stavební povolení na rekonstrukci prostě nelze použít jako universální vstupenku k postavení úplně jiné budovy.
„V průběhu realizace není možné vybočit z těch parametrů, které jsou ve schváleném záměru. Tam, kde člověk načerno stavbu zbourá a postaví novou, má dva problémy. Jednak nezákonně odstranil stavbu a pak ještě postavil černou stavbu,“ říká právník.
A přidává další rozměr celého problému: pokud stavebník chce projekt změnit, musí o to požádat stavební úřad předem. Změnu nelze běžně zpětně legalizovat poté, co už byla bez povolení provedena. V takovém případě hrozí pokuta až dva miliony korun a řízení o odstranění stavby.
Kozlová přitom sama po telefonu přiznala, že chybí minimálně jeden zásadní dokument – schválení změny projektu před dokončením stavby. Přesto trvá na svém: „Černá stavba to určitě není.“
Jak je to možné? Odpověď je jednoduchá a zároveň znepokojivá
Úředník, který má celou oblast na starosti, novinářům Reportérů ČT potvrdil, že žádné nové stavební povolení nevydával. To znamená jedinou věc: dům pravděpodobně stojí na základě starého povolení z roku 2013, které bylo výhradně na rekonstrukci rekreační chatky.
Němeček se obrátil na stavební úřad v Českých Budějovicích s žádostí o prošetření. Čeká půl roku. Výsledek nezná. Stavební úřad ČT sdělil, že „kontrola ve smyslu stavebního zákona nebyla ukončena“ a nelze ji komentovat. Mezitím dům stojí. Dokončuje se. Roste.
„Připadá mi, že je to celé záměrně zdržované, aby se ta stavba mohla dostavět, aby to všechno mohlo proběhnout. A myslím, že následně je to připravované na to, aby mohlo dojít k dodatečné kolaudaci a dodatečné legalizaci,“ nechal se slyšet Němeček. „Což si myslím, že není dobře.“
Kozlová: Já za to nemůžu, mám partnera, jeho syn je architekt
Když se Kozlová k celé věci vyjadřuje, její rétorika je pozoruhodná svou lehkostí. „Já to nechám na stavebním úřadu. Pokud tam bude nějaké opomenutí, tak se to budu snažit napravit. Můj partner je stavař, partnerův syn je architekt. Tak jsem všechny ty technické věci nechala víceméně na nich,“ říká náměstkyně hejtmana Jihočeského kraje.
Jinak řečeno: druhá nejmocnější osoba v jihočeské politice nechala stavbu svého domu zcela na jiných a odpovědnost za případné nesrovnalosti přesouvá na stavební úřad, který má celou věc „nějak vyřešit.“ Přitom sama přiznává, že chybí klíčový dokument. A přitom dům stojí.
Kuba: Vyřeší si to jako každý jiný občan
Hejtman Martin Kuba, sám zakladatel nového hnutí Naše Česko, se za svou náměstkyni postavil – ale opatrně.
„Ode mě slyšela, že si to musí vyřešit tak, jako to musí vyřešit každý občan Česka,“ prohlásil Kuba. A dodal, že celou věc nepovažuje za natolik závažnou, aby ohrozila jejich další spolupráci: „Nepředpokládám, že udělala něco, co by bylo tak hrozné, že by nemohla pokračovat ve svojí práci.“
Jenže právě tady narážíme na jádro problému. Každý občan Česka by na stavební povolení čekal měsíce. Mnohdy roky. Prošel by kolečkem úřadů, posudků, sousedských připomínek, odvolání a změn projektové dokumentace.
A pokud by si dovolil zbořit chatku a postavit na jejím místě dům dvakrát větší, s celým dalším patrem, bez řádného povolení – věc by se neřešila půl roku v tichosti. Věc by se řešila okamžitě. S pokutou. S příkazem k odstranění. Bez výjimky. Pro Kozlovou zatím platí jiná pravidla. Dům stojí. Řízení trvá. Čeká se.
DNA nového hnutí pod lupou
Kauza přichází v nejméně vhodnou chvíli pro Kubu a jeho politický projekt. Naše Česko se teprve buduje, chystá se na komunální volby a svůj narativ staví na pojmech jako poctivost, znalost prostředí a dělání politiky jinak.
„Vzhledem k tomu, že Martin Kuba celý narativ kolem Našeho Česka buduje tak, že to je poctivost, že to je znalost prostředí, že to chtějí dělat jinak, efektivně a pro lidi – tahle kauza je extrémně nepříjemná,“ konstatuje politoložka Marcela Konrádová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
A dodává: „Vzhledem k tomu, že se kauza týká lokálního tématu, na které jsme my Češi ještě poměrně dost hákliví – jako je protekce, ochrana přírody, nepovolená stavba – je opravdu potřeba ukázat, jaké je DNA toho nového projektu.“ DNA hnutí, které chce být jiné, zatím vypadá podezřele povědomě.
Arogance moci nemá adresu – nebo má?
Existuje v české společnosti téma, které dokáže spolehlivě rozzuřit i politicky netečného člověka. Je to pocit, že zákon platí pro všechny – kromě těch, kteří je tvoří nebo se pohybují v jeho stínu.
Tisíce Čechů každý rok bojují s úřady o stavební povolení. Vyplňují formuláře. Shánějí razítka. Čekají ve frontách. Platí architekty a právníky, aby jejich projekt prošel. A i tak to někdy nevyjde – soused podá námitku, úřad si vyžádá nový posudek, řízení se protahuje na neurčito.
A pak je tu Lucie Kozlová, druhá nejmocnější osoba jihočeské politiky. Koupí chatu, zbourá ji, postaví na jejím místě dům o patro vyšší a dvakrát větší, bez platného stavebního povolení – a půl roku poté stále čeká, jestli jí to úřad nějak „vyřeší“.
Chatař Němeček to po padesáti letech u rybníka pojmenovává prostě: „Očekávám, že bude naplněn zákon a že ten zákon se bude dodržovat tak, že platí pro všechny úplně stejně – ať je to politik, nebo řadový občan.“ Zdálo by se samozřejmé. A přesto se čeká.
Máte i vy zkušenost s nekonečným čekáním na stavební povolení, zatímco ve vašem okolí rostou stavby ‚vyvolených‘?
Kauzu zmapovali Reportéři ČT:
