Článek
Jeho bohatství však nevzniklo pouze díky jeho genialitě, vědeckým objevům či pozici předsedy Královské společnosti. Jak odhaluje kniha Nata Dyera, Newtonovo jmění bylo úzce spojeno s transatlantickým obchodem, otroctvím a zlatem těženým zotročenými Afričany v Brazílii.
Když se řekne Isaac Newton, většina z nás si představí vědce ponořeného do studia přírodních zákonů, matematických výpočtů a fascinujícího světa optiky. Na první pohled jeho život působí jako příběh věnovaný vědě, klidnému bádání a objevování univerza. Ale Newtonův pozdější život byl spojen s prostředím, které se nevyhnulo morálním a etickým dilematům své doby.
Když roku 1696 Newton přijal pozici dozorčího v Královské mincovně v Londýně, opouštěl akademický svět Cambridge, kde byl profesorem a kde položil základy své vědy. Tato nová role jej přivedla do jádra londýnského finančního světa.
V mincovně bylo vždy něco víc než jen kov a raznice.
Pozice mistra mincovny, kterou získal o tři roky později, mu přinesla neskutečné příjmy. Jeho měsíční plat, jenž dosahoval tisíců liber (při přepočtu na dnešní hodnoty), daleko převyšoval příjmy běžného vědce.
Newton dohlížel na výrobu mincí, což zahrnovalo přeměnu surového zlata na britské měny. Podle dochovaných dopisů, které dnes digitalizoval projekt Newton, si vědec byl velmi dobře vědom, odkud surové zlato pocházelo.
„Nemůžeme mít jiné zlaté kovy než ze Západní Indie, která patří Portugalsku a Španělsku,“ poznamenal v jednom z dopisů z roku 1701.
Zlato, které proudilo do Londýna, pocházelo především z Brazílie, tehdejší portugalské kolonie. Zde bylo těženo zotročenými Afričany v nelidských podmínkách. Tito lidé, daleko od svých domovů, pracovali v temných dolech, trpěli pod biči dozorců, aby zajistili stabilní tok zlata pro evropské obchodní trhy. Británie, tehdy ekonomicky propojená s Portugalskem, nakupovala brazilské zlato v Lisabonu, jež následně mířilo do Tower of London, kde se razily mince. A čím více zlata přicházelo, tím větší byl Newtonův vlastní zisk, protože jako mistr mincovny bral malý poplatek za každou vyraženou minci.
„Byl v samém centru zlaté horečky,“ říká Dyer. „Každé kilo zlata, které projelo mincovnou, znamenalo další příjmy pro jeho osobní bohatství.“ Newtonovo nadšení pro matematiku, vědu a přesná měření se zřejmě dobře uplatnilo i zde – mincovna pod jeho vedením stanovila přesné normy hmotnosti a čistoty mincí, což britské libře zajistilo stabilní prestiž v mezinárodním obchodě.
Jeho obrovský majetek byl však také poznamenán finančními riziky. Investoval do akcií společností spojených s obchodem, včetně nechvalně proslulé South Sea Company, společnosti zabývající se mimo jiné obchodem s otroky. „Dokázal si vypočítat pohyb planet ve vesmíru, ale nedokázal vypočítat rizika spekulací,“ uvedla historička Patricia Fara. Newton při pádu indexu Jižního moře přišel o tisíce liber, přesto zemřel jako jeden z nejbohatších mužů své doby.
Newton vášnivě věřil v pořádek a systém, a to nejen ve vědě, ale i v řízení financí. „Každý, kdo se v Británii na počátku 18. století podílel na bankovnictví, byl nějakým způsobem spojen s historií otroctví,“ přiznává historik Leonard Marques. Přestože se Newton nikdy přímo nepodílel na otrokářském obchodě, jeho bohatství bylo jasně propojeno s ekonomií tehdejšího koloniálního systému.
Na konci svého života, kdy Newton trpěl dnou a dalšími zdravotními problémy, se však jeho bohatství dostalo až do inventářů zahrnujících komodové záchody ze stříbra a luxusní vybavení jeho Kensingtonského sídla. Zemřel bezdětný, avšak jeho odkaz – jak ve vědě, tak ve financích – přežil staletí. Možná bychom měli připustit, že i Newton, navzdory své vědecké genialitě, byl produkt své doby. Jak řekl Dyer: „Isaac Newton je myslitel definující epochu. Ale i ti největší géniové jsou součástí svého času.“
Zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Isaac_Newton, https://www.history.ox.ac.uk/newton-project, Ricardo’s Dream: How Economists Forgot the Real World and Led Us Astray.
