Článek
Incest, tedy intimní vztahy či sňatky mezi blízkými pokrevními příbuznými, je jedním z univerzálních společenských tabu. Bez ohledu na kulturní, geografické či náboženské rozdíly existuje silná společenská shoda, že incestní vztahy jsou nežádoucí. Toto tabu má více než jen kulturní a sociální kořeny. Má také evoluční a biologické základy, které jsou jedinečné pro přežití a prosperitu celé populace.
Westermarckův efekt jako evoluční brzda incestu
Jedním z mechanismů, který napomáhá zabránit incestním vztahům, je Westermarckův efekt. Tato hypotéza, pojmenovaná po finském sociologovi Edvardu Westermarckovi, tvrdí, že lidé, kteří spolu vyrůstají v úzkém kontaktu během raného dětství, si vyvinou přirozenou sexuální averzi vůči sobě navzájem. Tento efekt je založen na zkušenosti spíše než na genetické příbuznosti, což znamená, že i nevlastní sourozenci či děti vyrůstající ve stejných podmínkách, jako je tomu například v izraelských kibucech, si vytvoří podobnou sexuální averzi.
Biologické a genetické důvody
Biologické důvody pro tento citlivý společenský mechanismus čerpají z rizik, která inbreeding přináší. Páření mezi blízkými příbuznými zvyšuje pravděpodobnost, že se objeví dědičné genetické vady či onemocnění. Genetická diverzita je nutná pro zdravý vývoj populace, a proto pravidlo exogamie, tedy nutnost vybírat si partnery mimo vlastní skupinu, slouží jako evoluční strategie pro přežití.
Kulturní a sociální vlivy
Kromě biologických aspektů jsou zde také silné kulturní a sociální vlivy, které udržují incest v pozici tabu. Každé společenství má své vlastní normy a pravidla ohledně sňatků a rodinných vztahů, které jsou navrženy tak, aby podpořily sociální soudržnost, uchování majetku či politickou stabilitu. Například v mnoha afrických či australských kmenových společnostech existují přísné normy exogamie, což vede k posílení sociálních vazeb mezi různými rody či klany.
Co se děje, když k incestu přesto dojde?
Jakkoli jsou mechanismy proti incestu účinné, existují situace, kdy se incestní vztahy objeví. Mohou být důsledkem selhání sociálních mechanismů, izolace nebo psychologických poruch. Například je znám fenomén „genetické sexuální přitažlivosti“, kdy příbuzní, kteří se v dětství neznali a setkali se až v dospělosti, mohou pocítit vzájemnou přitažlivost.
Blízkost a společná výchova v raném dětství vytváří nevědomou sexuální averzi, která působí jako mechanismus proti incestu
Incest zůstává tabuizovaným tématem nejen z kulturních, ale i z evolučních důvodů. Mechanismy jako Westermarckův efekt spolu s kulturními a biologickými faktory hrají roli v udržování tohoto tabu. Ačkoli jsou pravidla a postoje vůči incestu celosvětově dost podobné, případné porušení tohoto tabu vyžaduje citlivý přístup jak ze strany společnosti, tak z pohledu jednotlivce.
Co je podstatou kibucového efektu?
V izraelských kibucech, což jsou kolektivní zemědělské komunity, byly děti tradičně vychovávány společně v tzv. dětských domech a ne ve svých rodinách. Od útlého věku (obvykle od narození do 18 let) žily a trávily čas se svými vrstevníky, a to i v noci. Ačkoli nebyly pokrevně spřízněné, byly si extrémně blízké.
Sociolog Joseph Shepher zkoumal tyto komunity a zjistil, že z více než 2000 manželských párů v kibucech se jen 14 párů skládalo z jedinců, kteří spolu vyrůstali v jedné vrstevnické skupině, a žádný z těchto párů nebyl spolu od útlého dětství.
Je důležité si uvědomit, že zatímco kibucové studie jsou často uváděny jako silný důkaz pro Westermarckův efekt, existují i jiné studie, které poukazují na určité výjimky nebo složitější faktory, které mohou ovlivňovat sexuální přitažlivost mezi vrstevníky. Nicméně, kibucový efekt zůstává pojmem v oblasti evoluční psychologie a sociologie pro vysvětlení incestního tabu.
