Muž, který pokořil snad všechny hory, lidskou zášť i vlastní démony

Když se v září roku 1944 v jihotyrolském údolí Villnöss narodil Reinhold Messner, málokdo mohl tušit, že se právě zrodil muž, který přepsal historii lidských možností. Muž, který dokázal to, co lékaři i vědci považovali za absolutně nemožné: vystoupit na střechu světa bez jediného nádechu ze záchranné kyslíkové láhve.

Jako by byl utkaný ze zcela jiné hmoty než my ostatní. Zatímco běžný člověk v zóně smrti nad osmi tisíci metry lapá po dechu, bojuje s halucinacemi a jeho buňky pomalu odumírají, Messner tam nahoře našel neúprosnou, krystalicky čistou pravdu o sobě samém.

Hory nebyly pro mladého Reinholda pouhou scenérií z okna. Byly jeho domovem, hřištěm i nejpřísnějším učitelem. Už v pěti letech ho otec vedl po skalních římsách, ve dvanácti již přelézal stěny, při kterých se zkušeným lezcům tajil dech. Lezení pro něj nebylo sportem. Bylo to vyjádření absolutní svobody, něco jako dialog mezi lidskou vůlí a nespoutanou přírodou.

Pak ale přišel rok 1970. Nanga Parbat. Místo, které navždy změnilo jeho osud a vtiskl jeho duši i tělu jizvy, jež se nikdy zcela nehojily.

Společně s mladším bratrem Güntherem dokázali nemožné – poprvé v historii přelezli vražednou, téměř čtyřkilometrovou Rupálskou stěnu. Jenže na vrcholu byli na pokraji sil. Günther trpěl výškovou nemocí, stmívalo se a mráz byl neúprosný. Reinhold věděl, že návrat stejnou cestou znamená jistou smrt. Rozhodl se pro zoufalý manévr: sestoupit neprozkoumanou Diamírskou stěnou na druhé straně hory.

Procházeli peklem. Bez jídla, bez stanu, na pokraji šílenství. A pak přišla rána. Lavina sněhu a ledu strhla Günthera do propasti. Reinhold ho hledal hodiny, do krve si dral ruce o led, křičel do nehostinného ticha, ale hora mu bratra nevrátila. Sám se plazil dolů zdecimovaný, na pokraji smrti, s těžkými omrzlinami. Výsledek? Lékaři mu museli amputovat šest prstů na nohou.

Tím však jeho očistec neskončil. Po návratu ho namísto uznání čekal úder pod pás. Závistivá horolezecká komunita ho obvinila z bezohledné touhy po slávě. Obvinili ho, že bratra obětoval svým ambicím. Byla to lež, která se držela desítky let. Až v roce 2005, po neuvěřitelných 35 letech, odhalil roztávající ledovec na úpatí Diamírské stěny Güntherovo tělo. Testy DNA potvrdily to, co Reinhold celá léta s bolestí opakoval. Pravda zvítězila, ale cena byla nepředstavitelně vysoká.

Mnozí by po takové tragédii a bez prstů na nohou na vysokohorské lezení navždy zanevřeli. Ne tak Messner. On se odmítl vzdát. Protože již nemohl bezchybně lézt po mikroskopických skalních stupních, přenesl veškerou svou energii do vytrvalosti a extrémní nadmořské výšky.

V květnu 1978 udělal s Peterem Habelerem krok, který lékařská věda označovala za rozsudek smrti. Vystoupili na vrchol Mount Everestu bez umělého kyslíku. Odborníci tvrdili, že lidský mozkový kmen v takové výšce bez přístroje nepřežije. Messner s Habelerem však dokázali, že hranice lidských možností leží mnohem dále, než si dokážeme představit.

A o dva roky později posunul laťku ještě výše: na Everest vystoupil úplně sám. V mlze, bez jakékoliv pomoci, zaklesnutý v propasti vlastní mysli, kde každý krok vyžadoval nadlidské sebezapření.

Než dokončil svou pouť po nejvyšších vrcholech planety, stal se prvním člověkem, který zdolal všech 14 osmitisícovek. Bez kyslíku. S čistým štítem.

Když zkompletoval Korunu Himálaje, nezastavil se. Hnaný neustálým vnitřním neklidem se vydal do nekonečných pustin. Přešel napříč Antarktidou, pokořil Grónsko, prošel spalující nehostinnost pouště Gobi i obávané Taklamakan – pouště, jejíž název v překladu znamená „Místo, odkud není návratu“.

Proč to všechno? Nebyla to touha po rekordech. Byla to touha zakusit samotu v její nejryzejší podobě. Nalézt klid v světě, který je čím dál hlučnější, povrchnější a zrychlenější.

Dnes je z Reinholda Messnera charismatický stařec s vlajícími šedivými vlasy a pohledem, který jako by stále viděl za obzor. Věnuje se svým muzeím věnovaným horským kulturám, píše knihy a s obavami sleduje, jak se z divokých hor stávají lunaparky pro turisty. Ostrými slovy kritizuje komerční výstupy na Everest, kde zástupy lidí čekají ve frontě na vrchol, zajištěné fixními lany a zásobené kyslíkem. Podle něj se z hory vytrácí to nejcennější – poctivé dobrodružství a osobní riziko.

Reinhold Messner je živým důkazem toho, že nejsilnějším svalem v lidském těle není srdce ani stehna, ale lidská mysl. Ukázal nám, že když zahodíme berličky strachu a pohodlnosti, dokážeme projít i tím nejtemnějším údolím a vystoupat až ke hvězdám.

Zdroje:

Tragédie na Nanga Parbatu: SALER, Hans. Mezi světlem a stíny : tragédie bratří Messnerů na Nanga Parbatu. Praha: Ikar, 2011., MESSNER, Reinhold a MÄRTIN, Ralf-Peter. Má cesta: život legendárního horolezce. Praha: Brána, 2007. , POSPĚCHOVÁ, Petra. Osamělý vlk Reinhold Messner. Enviweb, 2011. , Reinhold Messner slaví 70. narozeniny. Lidé & hory, 2014., MMM corones – Messnerovo horské muzeum.