Článek
Zelená se tam silueta impozantního válečného plavidla. Vraky moří, řeknete si? Kdepak. Jde o thajskou korvetu HTMS Maeklong– loď, která se rozhodla, že prostě odmítne odejít do důchodu.
Tento příběh voní exotikou, politickým napětím, technickým paradoxem, a především neuvěřitelnou vytrvalostí. Vydejme se společně po stopách plavidla, které proplulo bouřlivým dvacátým stoletím a dodnes stojí jako monumentální memento v betonové pevnosti.
Zrození v zemi vycházejícího slunce: Japonský dárek pro Siam
Psal se rok 1936. Tehdejší Království Siam (dnešní Thajsko) se nacházelo v období hlubokých vnitřních i vnějších proměn. Země nutně potřebovala modernizovat své ozbrojené síly, aby dokázala čelit koloniálním tlakům západních mocností v regionu. Oči thajských velitelů se obrátily k Asii – konkrétně do japonských loděnic Uraga Dock Company v Jokosuce.
Japonci dostali za úkol postavit eskortní loď a cvičné plavidlo, které by dokázalo plnit ty nejnáročnější úkoly. Výsledek? Skutečný kapesní křižník. Na poměry malé korvety s výtlakem okolo 1 400 tun totiž navrhli a instalovali výzbroj, která by vyděsila i leckterý torpédoborec. Čtyři kanóny ráže 120 milimetrů, torpédomety, a dokonce i palubní katapult s hydroplánem – to byla na plavidlo této kategorie v té době nevídaná síla.
Velitel HTMS Maeklong - Luang Chanchakrakij Chamanan v roce 1932
Když byla loď v roce 1937 dokončena a doplula do siamských vod, nikdo netušil, že právě spustil na vodu legendu, která přežije nejen své tvůrce, ale i celou epochu impérií.
Plující univerzita pro generace námořníků
V thajském vojenském slangu získala HTMS Maeklong brzy trefnou přezdívku: Ruea Khru neboli Učitelská loď. Nebylo to náhodou. Během desítek let své aktivní služby fungovala jako primární plovoucí akademie pro budoucí generace thajských důstojníků.
Představte si mladé kadety, jak poprvé nastupují na palubu. Vlhký tropický vzduch, pach lodní nafty, mosazné detaily, které se musely neustále blýskat, a přísný řád námořní disciplíny. Touhle lodí prošly prakticky všechny významné postavy thajské námořní historie 20. století. Byla to matka-škola, která brousila charakter mladých mužů v časech míru i během dějinných bouří.
Stín války a osud
Když vzplála druhá světová válka, Thajsko se ocitlo v nesmírně složité šachové partii mezi Japonskem a Spojenci. HTMS Maeklong a její sesterská loď Tachin brázdily vody Thajského zálivu a plnily hlídkové úkoly.
Zatímco osudy mnoha lodí za války končily v plamenech na mořském dně, Maeklong měla neuvěřitelnou, takřka až mystickou smůlu na štěstí – v tom nejlepším slova smyslu. Její dvojče Tachin totiž takové štěstí nemělo. V červnu 1945 ji u Sattahipu přepadly britské bombardéry a těžce ji poškodily. Zatímco sesterská loď skončila ve šrotu, Maeklong válku přežila bez fatální úhony a po roce 1945 dál sloužila, jako by se nechumelilo.
Zároveň plnila ty nejcitlivější úkoly. V roce 1949 například přivezla zpět do vlasti z britského exilu posmrtné ostatky krále Prajadhipoka (Ramy VII.), čímž splnila hluboce pietní a symbolickou roli pro celý národ.
Úctyhodných 59 let – rekordman, který odmítl zemřít
Když se ohlédneme za historií moderních válečných loďstev, vyřazení plavidla po třiceti či čtyřiceti letech je standardem. Materiálová únava, koroze a zastaralá elektronika dělají své. HTMS Maeklong však definici standardu ignorovala.
V aktivní službě thajského královského námořnictva setrvala neuvěřitelných 59 let – od roku 1937 do roku 1996. Tímto výkonem se zapsala do historie jako služebně nejdéle sloužící válečná loď thajské historie. Když byla v polovině 90. let konečně stažena ze služby, byla už žijícím fosilním dinosaurem v éře digitálních radarů a naváděných střel.
Betonový hrob, nebo nesmrtelnost?
Co s lodí, která je národním pokladem, ale její ocelové pláty už hrozí podlehnout zubu času? Thajské námořnictvo našlo v roce 1996 geniální řešení. U příležitosti Zlatého jubilea krále Pchumipona Adunjadeta (Ramy IX.) bylo rozhodnuto lodní veterán zachovat.
Loď neodtáhli do šrotu ani ji nenechali potopit jako umělý útes. Místo toho ji usadili v historické pevnosti Chulachomklao u ústí řeky a doslova ji zalili do pevného betonu přímo na břehu.
Tento krok se zpočátku mohl zdát svérázný, ale zachránil ji před jistou zkázou. Dnes funguje jako unikátní muzeum pod širým nebem. Návštěvníci mohou vstoupit na palubu, projít se velitelským můstkem, nahlédnout do kajut a vnímat atmosféru místa, kde se psaly dějiny jihovýchodní Asie.
Proč by vás to mělo zajímat?
Příběh HTMS Maeklong není jen technickou kuriozitou pro milovníky námořní historie. Je to metafora o odolnosti. V dnešním uspěchaném světě, kde věci bleskově stárnou a mění se v odpad dřív, než si k nim vytvoříme vztah, tahle stará dáma z japonských loděnic připomíná éru, kdy se věci stavěly s duší a na věčnost.
Až vás někdy cesty zavějí do Bangkoku a budete mít chuť na výlet mimo vyšlapané turistické stezky, zaveďte své kroky k ústí řeky Menam-Čao-Praja. Stará korveta tam na vás tiše čeká – pevně ukotvená v betonu, ale s hlavou hrdě vztyčenou vstříc vlnám.
