Článek
Výroky o „politickém procesu“ a zvaní justice do vládních salonků jsou nebezpečným útokem na základy právního státu.
Existují hranice, které by v civilizované demokracii neměly být překročeny – ne proto, že by je střežila přísná ústavní žaloba, ale proto, že jejich nerespektování rozleptává samotné základy právního státu.
Výrok, v němž Andrej Babiš vyzývá zástupce Soudcovské unie na Úřad vlády, aby jim „jeho právník vysvětlil Čapí hnízdo“, však tyto hranice nerespektuje. On je s otrlou samozřejmostí překračuje a ukazuje kamsi do politických suterénů, kde se sféra moci a soukromý byznys slévají v jeden nepropustný balvan.
Představme si na vteřinu ten obraz bez politických hesel. Stojíme před situací, kdy šéf exekutivy – tedy člověk disponující obří mocí státního aparátu – zve stavovskou organizaci soudců na půdu vládní instituce.
Ne proto, aby řešili veřejný zájem, reformu justice nebo digitalizaci soudnictví. Pozývá si je k osobnímu výslechu, respektive k instruktáži, kterou má vést jeho vlastní právník. Surovost tohoto gesta téměř omráčí. Úřad vlády rázem přestává být sídlem služebníků veřejnosti a mění se v soukromou pevnost, v níž se obviněný občan pokouší přemluvit, poučit nebo zastrašit ty, kteří mají – byť nepřímo skrze systém soudů – chránit pravdu a spravedlnost.
Anatomie ztráty soudnosti
Nejnebezpečnější na celé věci není ani tak samotná arogance moci, jako spíše systematická banalizace, s níž je pronášena. Označit standardní trestní věc majetkového charakteru, řešenou policií, státními zástupci a nezávislými soudy, za „politický proces“, je nejen historickým výsměchem všem skutečným obětem totalitních režimů, ale především dokladem naprosté ztráty sebereflexe.
