Článek
Nad ruinami Hierakonpole, starobylého Města jestřába, se tetelil horký vzduch a prach pálil v plicích. James Quibell si otřel pot z čela a pohlédl do hluboké sondy v chrámu boha Hora. Psal se rok 1898 a Egypt se pod náporem britských lopat pomalu probouzel ze spánku, který trval pět tisíc let.
V onen osudný den však nebylo slyšet žádné jásavé výkřiky. Vzduch byl těžký napětím. Společně s Frederickem Greenem pracovali v místě, kterému později začali říkat Hlavní depozit. Bylo to chaotické pohřebiště bohů a králů, kde byly rituální předměty kdysi narychlo a s úctou uloženy do země, aby unikly zkáze.
„Tady,“ hlesl Quibell a jeho prsty, zvyklé na doteky suché hlíny, narazily na něco tvrdého. Nebyla to jen další střepina keramiky. Byl to hladký, temný kámen, který se barvou lišil od všeho kolem.
Opatrně, s úzkostí chirurga, začali štětcem odhalovat plochu tmavé břidlice. Z nánosu písku nejprve vystoupily dvě rohaté hlavy božské krávy Bat. Pak se objevil on – muž s napřaženou paží, svalnatý a hrozivý, svírající palici nad hlavou nepřítele v pokleku.
V tu chvíli v chrámu zavládlo ticho, které jako by přicestovalo z hlubin věků. Quibell a Green na sebe pohlédli. Pod jejich rukama ožíval příběh, který nikdo nečetl padesát století. Viděli krále v Bílé koruně Jihu, a když předmět opatrně otočili, spatřili ho znovu, tentokrát v Rudé koruně Severu.
Přední strana a zadní strana Narmerovy palety. Kopie umístěná v Royal Ontario Museum, v Torontu v Kanadě
Nebyl to jen nález. Bylo to, jako by nahmatali tep samotného času. V prachu Hierakonpole, mezi střepy a zapomenutými obětinami, drželi v rukou rodný list Egypta. V tu chvíli oba věděli, že historie už nikdy nebude stejná. Mezi Narmerovou palicí a mýtickými zvířaty s propletenými krky ležela odpověď na otázku, jak se z rozhádaných kmenů u Nilu stala největší říše starověku.
Slunce začalo zapadat za obzor a dlouhé stíny sloupů padaly na naleziště. Quibell opatrně zvedl paletu z lůna země. Byla těžká, chladná a neuvěřitelně celistvá, jako by celou tu věčnost jen čekala, až ji někdo znovu vynese na světlo.
Zadní strana - Za králem je znázorněn králův nosič sandálů, jehož jméno je opět znázorněno růžicí u jeho hlavy. Vězeň má u hlavy znázorněny symboly, které mohou představovat jeho jméno nebo oblast, ze které pocházel. Nad vězněm je sokol, reprezentující Hora.
V ten večer v Hierakonpoli neobjevili jen kus kamene. Odkryli okamžik, kdy se z šera mýtů vynořil první král a kdy se v prachu pouště poprvé zrodil řád, který měl přetrvat věky. Narmerova paleta byla na světě.
Triumf z hlubin
Na samém prahu věků, tam, kde se prach pouště poprvé začal formovat v základy velkolepé civilizace, vznikl artefakt, jenž svou důležitostí zastiňuje i samotné pyramidy. Narmerova paleta, pocházející z šerého dávnověku jednatřicátého století před naším letopočtem, není pouhým kusem opracovaného kamene. Je to 63 centimetrů velká obřadní paleta ve tvaru štítu, vyřezaná z jednoho kusu měkkého zeleného prachovce (materiál vzhledem blízký břidlici). Je to svědek zrodu, v jehož rysech jsou vepsány vůbec první nesmělé tahy hieroglyfického písma – oné posvátné šifry bohů.
Sjednocení pod jedinou korunou
Tento monumentální reliéf vypráví příběh o moci, krvi a triumfu. Sleduje faraona Narmera, postavu rozkročenou mezi mýtem a skutečností, jak pevnou rukou svazuje osudy Horního a Dolního Egypta. Na jedné straně se tyčí s bílou korunou Jihu, na straně druhé přijímá rudý majestát Severu. Je to drama vytesané do kamene. Okamžik, kdy se dvě znepřátelené země slily v jeden nekonečný Nilský proud pod nadvládou jediného božského vládce.
První svědectví lidstva
Nejde jen o umělecké dílo, ale o velký zlom v našem chápání času. Jak trefně poznamenává přední americký egyptolog Bob Brier, Narmerova paleta představuje první skutečný historický dokument světa. Před ní existovalo jen zapomnění a mlha mýtů. S ní se poprvé zrodila Historie, vědomá stopa, kterou člověk zanechal v nesmrtelnosti, aby vyprávěl o tom, kým byl a co dokázal.
Poklady zapomenutého hlavního města
Nebyla to však jen paleta, co v lůně země odpočívalo. Společnost jí dělaly další symboly archaické moci. Rituální palice krále Narmera a tajemného vládce Štíra. Tyto artefakty, kdysi vznosné dary faraonů věnované božstvu, tvořily srdce Hierakonpole, onoho bájného ohniště Horního Egypta, z něhož vzešla jiskra sjednocené říše.
Stín pochybnosti v análech vědy
Avšak i tento velkolepý objev provází jemný opar tajemství a lidské nedůslednosti. Přesné okolnosti nálezu se v průběhu času rozostřily. Jako by si historie chtěla část svého soukromí ponechat pro sebe. Greenovy oficiální zprávy se totiž toulají v jiných vrstvách a o několik yardů dále, než kam ukazují původní, autentické poznámky z vykopávek. Tato drobná trhlina v dokumentaci, tento nesoulad mezi vzpomínkou a záznamem, však jen prohlubuje mystickou auru místa, kde se zrodil Egypt, a připomíná nám, že i ty nejpevnější důkazy minulosti jsou občas zahaleny v neuchopitelném písku času.
Narmerova paleta je součástí stálé sbírky Egyptského muzea v Káhiře a je to jeden z prvních exponátů, které návštěvníci vidí při vstupu do muzea.
Hlavní vstup do Egyptského muzea
Souboj interpretací: Historie, nebo mýtus?
Ani po pěti tisíciletích však kámen nepromlouvá jednohlasně. To, co se po generace jevilo jako nezpochybnitelný portrét sjednocení dvou zemí – tedy jako okamžik, kdy Jih definitivně pohltil Sever, či jako triumfální oslava vítězství nad libyjskými kmeny, se v moderním světle začíná drolit pod vahou nových otázek. Historie je totiž málokdy tak přímočará, jak ji tesají vítězové do prachovce.
Paleta jako kalendář duše i času
V nedávných desetiletích vnesli badatelé do interpretace Palety svěží, až provokativní pohled. Americký archeolog Nicholas Millet (1934–2004) přišel s tezí, která zbavuje dílo jeho patosu „věčného pomníku“. Podle něj Paleta nevypráví o zrodu národa, ale slouží spíše jako posvátná ročenka. Je to záznam konkrétních rituálů a událostí, které se odehrály v jediném, prchavém roce, kdy byl tento dar věnován chrámu – kronika jednoho roku v životě božského krále.
Král jako nejvyšší lovec
Ještě hlouběji pod povrch obrazů se noří teoretik Whitney Davis. Ten v Paletě nespatřuje historický dokument, nýbrž nadčasovou metaforu moci. Pro Davise je Narmer archetypem ‚Vítězného lovce‘. Každý úder palicí, každé pokoření nepřítele není popisem reálné bitvy, ale rituálním tancem dominance. Je to obraz krále jako predátora řádu, který v nekonečném okamžiku zasazuje smrtelnou ránu chaosu, aby udržel vesmír v rovnováze.
Přední strana -V horní části jsou zobrazeny dvě hlavy kravího božstva Bat, kdy neobvykle je bohyně zobrazena zepředu, nikoliv z profilu, mezi nimi pak Narmerův serech. Pod ním je znázorněn průvod s Narmerem, který má červenou korunu Dolního Egypta, jehož symbolem byl papyrus.
Narmerova paleta tak zůstává fascinujícím zrcadlem, v němž každá generace spatřuje jinou tvář počátku naší civilizace. Epos o sjednocení (tradiční pohled). Roční hlášení bohům (Milletova vize). Psychologie lovu a nadvlády (Davisova metafora).
Je to němý dialog mezi kamenem a časem, který nás stále nutí ptát se: Kdo byl skutečně ten muž s korunou, jenž před pěti tisíci lety vystoupil z mlhy zapomnění?
Zdroje: Shaw, Ian. Ancient Egypt: A Very Short Introduction. Oxford Press, 2004. Brier, Bob. Daily Life of the Ancient Egyptians, A. Hoyt Hobbs 1999. Bard, Kathryn A. The Emergence of the Egyptian State, in The Oxford History of Ancient Egypt. Ed. Ian Shaw. Oxford University Press, 2000. Breasted, James Henry. ''Ancient Records of Egypt, Chicago 1906.
