Článek
Rodiny se ukrývaly ve svých chatrčích, děti spokojeně spaly ve spletitých uličkách chudinských čtvrtí. V ten osudný okamžik si nikdo nemohl představit, že nadcházející minuty navždy změní životy stovek tisíc lidí.
Minutová ručička na hodinách se přehoupla přes půlnoční značku, když se z útrob továrny společnosti Union Carbide ozval varovný zvuk. Vzduch začal vibrovat pod tlakem sílícího syčení a bublání. V malé místnosti poblíž hlavní nádrže na methylisokyanát (MIC) se dva pracovníci střetli pohledem.
„Co to sakra je?“ vykřikl jeden, zatímco druhý pustil šroubovák na podlahu. Otřesy se zrychlovaly, nádrž se začala mírně třást a teplota prudce stoupala. Ocelové ventily, které měly udržet nebezpečný plyn uvnitř, začínaly selhávat.
„Tohle není normální, musíme to okamžitě zastavit!“ zvolal muž u kontrolního panelu, ale jeho ruce se mu chvěly tak, že stěží zmáčkl bezpečnostní tlačítko. Systém nicméně nereagoval. Čerpadla mlčela, chladicí jednotka byla dávno mimo provoz – kdysi ji z ekonomických důvodů odpojil management, aby „ušetřil“.
Pak přišel výbuch. Nebyl ohlušující, spíš hluboký, jako by se otevřelo nějaké pekelné hrdlo. Víko nádrže se vzneslo do vzduchu a s ním i hustý bílý mrak jedovatého plynu. Noc zmlkla, jen sirény prorážely ticho několika táhlými tóny.
„Utíkej!“ křičela žena, která držela v náruči své dítě, zatímco její oči pálily tak, že je nemohla ani otevřít. Běžela směrem, kde doufala najít bezpečí, ale toxický mrak ji obklopoval a dusil. Její malý syn začal křičet, ovšem křik rychle přešel ve slabé chroptění.
V centru města lidé zmateně vybíhali na ulici. Ti, kteří se probudili včas, zakrývali tváře kousky mokrých hadrů, ale i to pomáhalo jen málo. „Co se děje?“ volala starší žena, která se držela za hrudník. Každý nádech byl jako polykání ohně. Každé zakašlání přinášelo další záchvěv bolesti.
Muži, ženy i děti padali na zem, lapajíce po dechu. Někteří byli oslepení, jejich oči pokryté rudými skvrnami, zatímco jiní umírali okamžitě – jejich plíce popálené jedovatými parami nevydržely tlak plynu, který prostupoval celým tělem, ničil tkáně a pronikal do krve.
V továrně mezitím vládl chaos. Vedoucí provozu, zcela vytřeštěný hrůzou, mumlal do telefonu: „Nemůžeme to zastavit! Ventil selhal!“ Jeho hlas se zlomil, když další část potrubí praskla a nad areálem se rozlila záře světel z unášeného mraku.
„Spusťte sirény!“ poručil mladšímu zaměstnanci. Jeho příkaz však byl umlčen. Sirény zvláštní náhodou utichly. Nebyl čas. Obyvatelé vesnic a čtvrtí v okolí neměli sebemenší varování o tom, co je čeká.
Za tři dny od nechvalně proslulé noci bylo Bhópál pohřben v tichu. Ulice byly plné rozkládajících se těl. Asi 8 000 lidí zemřelo téměř okamžitě. Jiní umírali pomalu – na otravou poznamenané plíce, selhání orgánů a nekončící úzkost z bolesti.
Není možné popsat utrpení těch, kteří přežili. „Proč nás varovali až tak pozdě?“ ptala se zlomeně starší žena reportérů, zatímco si tiskla ručník k popáleným očím. Odpovědi se jí nikdy nedostalo.
Továrna Union Carbide zůstala prázdná, ale její jedy zůstaly. Chemické látky dál zamořovaly podzemní vody i půdu, zatímco generace, které přežily katastrofu, nesly tyto břímě i po desetiletí. Svět si tehdy uvědomil, že nedbalost a honba za ziskem mohou stát desetitisíce životů a zničit celé komunity.
Katastrofa, která se udála v noci z 2. na 3. prosince 1984 z Bhópálu ale není příběhem jen o zmaru. Je také příběhem o lidské odvaze postavit se nepředstavitelným nespravedlnostem. Příběhem o tom, že v troskách katastrofy v sobě lidé vždy najdou sílu bojovat – za život, za pravdu, za spravedlnost.
Bhópálská katastrofa je jedna z největších průmyslových havárií v historii
Noci na 3. prosince 1984 se indický Bhópál stal svědkem jedné z největších průmyslových katastrof v historii. V místní továrně společnosti Union Carbide, amerického giganta v oblasti chemie, došlo k masivnímu úniku vysoce toxického methylisokyanátu a mnoha dalších nebezpečných látek. Přesná příčina úniku není dodnes zcela objasněna, nicméně existuje několik teorií. Mezi nejpravděpodobnější patří:
- Porucha chladicího systému: Jedním z klíčových prvků bezpečnosti při manipulaci s MIC je udržování nízké teploty. Porucha tohoto systému vedla ke zvýšení tlaku v nádržích a následnému úniku plynu.
- Chyby v návrhu továrny: Kritici poukazují na to, že továrna byla postavena v hustě obydlené oblasti a bezpečnostní systémy byly nedostatečné.
- Špatná údržba: Některé zdroje tvrdí, že továrna nebyla řádně udržována a zaměstnanci nebyli dostatečně proškoleni.
Následky úniku byly katastrofální. Tisíce mrtvých. Bezprostředně po havárii zahynuly tisíce lidí. Celkový počet obětí se odhaduje na desítky tisíc. Stovky tisíc zraněných. Desítky tisíc lidí utrpělo vážná zranění, včetně poškození očí, plic a kůže. Mnoho obyvatel Bhópálu dodnes trpí dlouhodobými zdravotními problémy způsobenými otravou toxickými látkami.
Znečištění životního prostředí: Únik kontaminoval půdu a vodu v okolí továrny, což mělo negativní dopad na místní ekosystém. Důsledky pro společnost Union Carbide byly vážné. Společnost Union Carbide byla obviněna z nedbalosti a byla nucena vyplatit značné odškodné. Nicméně, částka byla mnohými považována za nedostatečnou.
Katastrofa v Bhópálu vedla k přísnější regulaci chemického průmyslu po celém světě. Byly zavedeny nové bezpečnostní standardy a zvýšila se pozornost věnovaná prevenci podobných havárií. Bhópálská katastrofa zůstává tragickou připomínkou toho, jak důležité je dbát na bezpečnost v průmyslu a chránit životní prostředí a zdraví lidí.
Zdroj:
Miller, Frederic, Bhopal Disaster, Alphascript Publishing 2010
https://sedmagenerace.cz/bhopal-katastrofa-pokracuje/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Union_Carbide
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bhópál
