Článek
Je prosinec roku 2024 a světoznámý královský klášter, symbol skromnosti i velikosti, odhaluje svá nová tajemství. Pod robustními, šedými zdmi tesanými z místní žuly odpočívají staletí příběhů, neochotně a jen pomalu sdělovaných oku návštěvníků. Po dvouleté rekonstrukci a důkladné reorganizaci může nyní El Escorial, tento zázrak renesanční architektury, nabídnout nejen hlubší vhled do svého uměleckého a architektonického bohatství, ale i klidné kouty dříve zapovězených prostorů.
Sny ukryté v kameni
Filip II., král, jehož jméno zůstane navždy spojeno s El Escorialem, si představuje místo, kde by mohla být zkřížena jeho láska k Bohu a jeho ambice jako vládce španělského impéria. „Chci stavbu, která bude odrážet nadčasovost víry a velikost naší doby,“ poznamenává prý. Roku 1563 začínají první práce na klášteře. Tvrdí se, že půdorys celé stavby připomíná rošt, na kterém byl uvařen svatý Vavřinec – světec, kterému je celý komplex zasvěcen. Tento odkaz však není jen mýtem, je to spíše metafora – Filip si i v poušti chce udržet vládu nad ohněm svých vizí.
Ve dvou desetiletích výstavby zasahují mistrovští architekti vizionářsky do strohých kontur budovy. Nejprve je to Juan Bautista de Toledo, následně jeho následník Juan de Herrera, jenž dává komplexu definitivní podobu. Výsledkem je kombinace prostého, přísného uměleckého výrazu a monumentálnosti, která odráží královu oddanost církevní reformaci i jeho politické ambice.
Na prahu ticha a světla
Přirozeně, že novinky přicházející spolu s rekonstrukcí roku 2024 zrovna neoslní blyštivým barokem, ale tím více vrací Escorial k jeho esenci: k meditaci, k pokoře a k odevzdání. „Nyní budou návštěvníci vstupovat hlavním nádvořím Patio de los Reyes,“ vysvětluje Pérez de Prada. „To je klíčové. Hned od začátku pochopí velkolepost architektury a klidu, který toto místo nabízí.“
El Escorial, ztělesnění grandiózních vizí španělského krále Filipa II., byl vystavěn mezi lety 1563 a 1584. Filip II., vášnivý obdivovatel architektury již od raného mládí, osobně dohlížel na většinu detailů a schvaloval všechny významné návrhy interiérové výzdoby. Tento architektonický skvost zůstává nejen svědectvím o králově osvícenosti a zbožnosti, ale také důkazem o zlatém věku španělské moci a kultury.
Nádvoří Králů s impozantními sochami představujícími šest biblických králů vede přímo k bazilice, kde pod kupolí září hlavní oltář vyrobený z červené žuly, jaspisu a zlaceného bronzu. „Tato monumentalita je však zároveň uměřená,“ říká kurátorka Carmen García Frías. „Nejde o efekt. Je to vyjádření hluboké víry, které je patrné i v každém detailu interiéru.“
Galerie věků a duší
Poprvé po sedmi letech se opět otevírá obrazová galerie. „Filip II. je pro nás základním pilířem španělských královských sbírek,“ podotýká García Frías. Návštěvník zde může obdivovat díla významných mistrů, jako jsou Titian, El Greco či Velázquez. V jedné z devíti místností trůní pečlivě zrestaurovaný obraz Kalvárie od Rogiera van der Weydena, který Filip už v 16. století zakoupil pro svou sbírku. „Je to jedno z největších děl světového malířství,“ říká García Frías s úctou.
Klášter a královské sídlo svatého Vavřince v El Escorialu, ve španělském originále Monasterio y Real Sitio de San Lorenzo de El Escorial, představuje monumentální dílo, jež bylo vybudováno jako připomínka španělského vítězství nad Francií v bitvě u St. Quentinu dne 10. srpna 1557. Tato jedinečná stavba, spojující funkci královského sídla a kláštera, je zasvěcena svatému Vavřinci z Escorialu. Nachází se zhruba 45 kilometrů severozápadně od Madridu, u paty Sierra de Guadarrama, v nadmořské výšce 1028 metrů.
Vedle obrazů však ožívají i prosté aspekty stavby. Na skicách a původních stavebních nástrojích v galerii architektury se zračí grandiózní i drsná realita výstavby. Tato díla člověka, od kameníků po vozy tažené voli, ožívají jako symbol propojení lidských rukou a vysoko nastavených ambicí, kterým velela monarchie plná imperiálních rozměrů.
Nový El Escorial
Restaurování však neznamená jen návrat ke staré slávě. V souladu s výzvami moderní doby probíhají výrazné úpravy směrem k udržitelnosti. Moderní LED osvětlení nahradí staré systémy, solární panely podporují budovy a klášterní dvory se znovu otevírají, aby návštěvníkům nabídly prostor k odpočinku a kontemplaci. Součástí projektu je i výsadba nových zahrad podle historických plánů.
„El Escorial není jen historickým dědictvím,“ říká Pérez de Prada. „Je to svědectví o době, která formovala naši identitu. Je to místo, kde můžete cítit čas, váhu víry a rozhled jedné z nejslavnějších epoch Španělska.“
A tak tu stojí, tichý a přesto hlasitý, jako svědek zlatého věku Španělska. Skromnost jeho fasád se zrcadlí v naší pokoře, zatímco jeho poklady zvou k zamyšlení nad mocí, vírou a povinnostmi, jež jsou předávány z generace na generaci.
