Článek
Je prosinec roku 2024 a světoznámý královský klášter, symbol skromnosti i velikosti, odhaluje svá nová tajemství. Pod robustními, šedými zdmi tesanými z místní žuly odpočívají staletí příběhů, neochotně a jen pomalu sdělovaných oku návštěvníků. Po dvouleté rekonstrukci a důkladné reorganizaci může nyní El Escorial, tento zázrak renesanční architektury, nabídnout nejen hlubší vhled do svého uměleckého a architektonického bohatství, ale i klidné kouty dříve zapovězených prostorů.
Sny ukryté v kameni
Filip II., král, jehož jméno zůstane navždy spojeno s El Escorialem, si představuje místo, kde by mohla být zkřížena jeho láska k Bohu a jeho ambice jako vládce španělského impéria. „Chci stavbu, která bude odrážet nadčasovost víry a velikost naší doby,“ poznamenává prý. Roku 1563 začínají první práce na klášteře. Tvrdí se, že půdorys celé stavby připomíná rošt, na kterém byl uvařen svatý Vavřinec – světec, kterému je celý komplex zasvěcen. Tento odkaz však není jen mýtem, je to spíše metafora – Filip si i v poušti chce udržet vládu nad ohněm svých vizí.
