Článek
Každý rok stoupá množství šampaňského proudícího na zahraniční trhy – více než 300 milionů lahví tohoto nápoje elegance a oslav zaplavuje svět. S každým perlivou skleničkou však na povrch vyplouvají i trpce zapomenuté příběhy těch, kteří stojí za lesklým úspěchem nejluxusnějšího vína na světě. Příběhy o bezpráví, vykořisťování a tichém utrpení.
Je to chamtivost. Hrozny se prodávají za 10 až 12 eur za kilogram, takže je šokující zacházet s lidmi tak špatně. Dívají se na ně jako na stroje a ne jako na lidi.
Na věhlasné avenue šampaňského ve městě Épernay, v „nejbohatší ulici světa“, se ukrývají poklady – miliony lahví jsou uskladněné v podzemních sklepech. O pouhé kroky dál, ve stínu této monstrózní nádhery, však přežívá skupina lidí, jejichž životy nemají ani zdaleka takovou jiskru jako nápoj, který pomáhají vyrábět. Bezdomovci a hladoví migranti, často příchozí z Afriky nebo východní Evropy, spí na ulicích, ve dveřích kin nebo v provizorních stanech – všichni zaměstnáni sběrem hroznů, jež se stávají základem šumivého pokladu Francie.
Práce za chléb a přístřeší? Ani to ne.
Youniss, mladý muž z francouzsky mluvící Afriky, přicestoval do regionu Champagne s nadějí na dobře placenou práci při sklizni. Místo ubytování a slíbené mzdy však našel jen vyčerpání, krutou realitu a místo spánku pod širým nebem. Není sám – situace migrantů, kteří přijíždějí za prací vinic, je stejnou měrou srdcervoucí, jako se opakuje.
„Každou noc jsem spal venku, ve vlhku a zimě, přemýšlel, jestli mě ráno vyhodí,“ popisuje další pracovník, který musel snášet nejen těžké podmínky, ale i nepřetržitý tlak na vyšší rychlost sběru. Jeho výplatní páska ukazuje, že za každý odpracovaný den, trvající až 12 hodin, dostával méně než francouzskou minimální mzdu.
Podle oficiálních zákonů je minimální mzda ve Francii 9,23 eura za hodinu po zdanění, což znamená, že každý sběrač měl dostávat kolem 100 až 110 eur za den. Ti, kteří měli štěstí, dostali jen zlomek – mnoho migrantů však odchází s prázdnou. Kanouté, muž původem z Mali, byl přímo šokován situací: „Slíbili nám 80 eur za den, ale dostali jsme sotva 200 eur za celý týden. Někteří z nás nedostali nic.“ Za takové podmínky není snadné vůbec přežít – natož spokojit se s kvalitou poskytované stravy, někdy čítající sotva jeden sendvič na den.
Omerta šampaňského: mlčení a vinařské „ruské panenky“
„Když upozorňujeme na to, co se děje v Champagne, nikdo nechce nic slyšet. Je to omerta,“ tvrdí José Blanco, tajemník odborového svazu CGT v regionu Champagne. Luxus, spojený s šampaňským, vytváří kouřovou clonu, která zakrývá obvinění z obchodování s lidmi, špatných pracovních podmínek a vykořisťování.
Hlavním problémem je nepřímá, spletitá hierarchie „ruských panenek“. Velcí vinaři často kontrahují práci prostřednictvím externích poskytovatelů služeb, kteří zase zaměstnávají dodavatele na nižší úrovni. To vytváří neprůhledný systém, v němž se vinaři mohou snadno zbavit odpovědnosti a hájit se tím, že o špatných podmínkách nevěděli. „Všichni se vymlouvají na ostatní. Mezi sebou to vinaři omlouvají tím, že ‚pomáhají africkým migrantům‘, i když jim platí almužnu,“ říká Blanco.
Jeden z důvodů, proč špatné podmínky stále přetrvávají, je podle unionistů neukojitelná touha vinařů po zvyšování zisků. „Hrozny prodávají za 10 až 12 eur za kilogram, je šokující, že přitom zachází s lidmi jako s otroky,“ dodává Blanco.
Tichý boj za ty, kteří „neexistují“
Kritika na toto téma se začíná šířit – i díky odhalení, že čtyři lidé, mezi nimi majitel vinice a tři zaměstnanci dodavatelské firmy, budou čelit trestnímu stíhání. V březnu stanou před soudem kvůli obviněním z obchodování s lidmi a poskytování nevyhovujícího ubytování. Někteří, včetně zasvěcených obyvatel francouzských vesnic, říkají, že takové jednání poškozuje nejen oběti, ale i samotný obraz šampaňského. „Je to hanba. Lidé, kteří to dělají, nejsou vinaři. Jsou to vykořisťovatelé. Tohle nemá s láskou ke šampaňskému nic společného,“ komentuje bývalý vinař z vesnice Nesle-le-Repons.
Co je pravé luxusní šampaňské?
Champagne je synonymem oslav a kvalitní chuti. Ale tuto chuť by neměly kalit hořké příběhy lidí, kteří stojí na samém začátku celého procesu. Odboráři proto volají po změně: zavedení přísných kontrol pracovních podmínek, zvýšení odpovědnosti vinařů a zahrnutí lidských práv mezi kritéria certifikace šampaňského.
Jak připomněl samotný průmyslový orgán Comité Champagne: „Jestliže je cena příliš nízká, může to znamenat problematické praktiky. Tyto věci musí být přísně potrestány.“ Avšak otázkou zůstává – dokáže průmysl, postavený na eleganci, opravdu přehlédnout stíny, které vrhá na lidská práva?
Možná by každý přiťuknutí sklenkou šampaňského mělo připomínat nejen radost z luxusu, ale i odpovědnost, která za ním stojí. Protože ani ta nejdrahocennější bublinka by neměla vznikat na úkor lidské důstojnosti.
Zdroje: https://www.champagne.fr/en/find-out-more/champagne-industry/comite-champagne , https://www.theguardian.com/global-development/2024/dec/23/france-champagne-growers-allegations-trafficking-court-case-vineyard-workers
