Článek
Pokud jste někdy viděli kultovní komedii Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág, bezpečně víte, jak vypadá absolutní vrchol porevolučního buranství. Legendární scéna: Bolek Polívka alias Bohuš se s nabytými miliony dolarů v kapse podívá přímo do kamery a s bezelstným úšklebkem pronese: „Tak, a teď si vás kúpim všecky!“
Střih. O pár dekád později sedí tenhle pomyslný Bohuš v křesle premiéra, vládne miliardovému holdingu, nakupuje média, pekárny, chemičky a k tomu celá politická hnutí. Jen s tím rozdílem, že místo rádiovky nosí oblek na míru a mluví fascinující směsí slovenštiny a češtiny. Vítejte v realitě! Vítejte ve světě, kde se filmový mýtus stal českým státotvorným programem.
Když se z hlášky stane politický plán
Říká se, že nejlepší vtipy píše sám život. V případě Andreje Babiše spíš nejlepší scénáře. Výrok „Tak, a teraz si Vás tu všetkých kúpim!“ sice šéf hnutí ANO v této přesné podobě pravděpodobně nikdy nahlas neřekl – je to čistokrevný popkulturní implantát, který mu veřejnost s gustem přišila na sako. Ale ruku na srdce: existuje v české historii výstižnější metafora pro jeho kariéru?
Když Babiš vstupoval do politiky, jeho hlavní marketingová mantra zněla: „Nejsem jako oni. Já už jsem vydělal dost, mě si nikdo nekoupí.“ Geniální tah. Voliči, unavení dekádami tradičních politických korupčních skandálů, na to slyšeli. Co už jim ale v tom nadšení nedošlo, byla logická inverze tohoto tvrzení:
Když si nikdo nemůže koupit jeho… může si on koupit všechny ostatní?
A tak začal velký nákupní festival: Nejprve padla média, aby o tom nákupu měl kdo hezky psát (nebo raději nepsat vůbec). Pak přišly na řadu hlasy voličů, elegantně směněné za koblihy, sliby a důchodové bonusy. A nakonec přišel pokus o nákup státu jako takového, řízeného jako „rodinná firma“.
