Článek
Pokud jste někdy viděli kultovní komedii Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág, bezpečně víte, jak vypadá absolutní vrchol porevolučního buranství. Legendární scéna: Bolek Polívka alias Bohuš se s nabytými miliony dolarů v kapse podívá přímo do kamery a s bezelstným úšklebkem pronese: „Tak, a teď si vás kúpim všecky!“
Střih. O pár dekád později sedí tenhle pomyslný Bohuš v křesle premiéra, vládne miliardovému holdingu, nakupuje média, pekárny, chemičky a k tomu celá politická hnutí. Jen s tím rozdílem, že místo rádiovky nosí oblek na míru a mluví fascinující směsí slovenštiny a češtiny. Vítejte v realitě! Vítejte ve světě, kde se filmový mýtus stal českým státotvorným programem.
Když se z hlášky stane politický plán
Říká se, že nejlepší vtipy píše sám život. V případě Andreje Babiše spíš nejlepší scénáře. Výrok „Tak, a teraz si Vás tu všetkých kúpim!“ sice šéf hnutí ANO v této přesné podobě pravděpodobně nikdy nahlas neřekl – je to čistokrevný popkulturní implantát, který mu veřejnost s gustem přišila na sako. Ale ruku na srdce: existuje v české historii výstižnější metafora pro jeho kariéru?
Když Babiš vstupoval do politiky, jeho hlavní marketingová mantra zněla: „Nejsem jako oni. Já už jsem vydělal dost, mě si nikdo nekoupí.“ Geniální tah. Voliči, unavení dekádami tradičních politických korupčních skandálů, na to slyšeli. Co už jim ale v tom nadšení nedošlo, byla logická inverze tohoto tvrzení:
Když si nikdo nemůže koupit jeho… může si on koupit všechny ostatní?
A tak začal velký nákupní festival: Nejprve padla média, aby o tom nákupu měl kdo hezky psát (nebo raději nepsat vůbec). Pak přišly na řadu hlasy voličů, elegantně směněné za koblihy, sliby a důchodové bonusy. A nakonec přišel pokus o nákup státu jako takového, řízeného jako „rodinná firma“.
Dokonalá iluze lidovosti
Proč to funguje? Jako někdo, kdo viděl už stovky politických kampaní od Washingtonu po Tokio, vám řeknu jedno tajemství: Babiš je marketingový génius par excellence.
Jeho síla netkví v tom, že by byl intelektuálním gigantem nebo noblesním diplomatem. Jeho síla je v tom, že hraje přesně toho Bohuše z Dědictví. Lidé v něm vidí někoho, kdo sice má miliardy na účtu, ale pořád mluví tak, že mu v hospodě u piva rozumí (téměř) každý. Když si na sociální sítě vyvěsí fotku, jak si kupuje obří glóbus za 15 tisíc korun, aby se podíval, kde leží Gróňsko a jak by přes něj letěly Putinovy rakety, polovina národa si klepe na čelo a druhá polovina nadšeně tleská. Joj, nu což, jak jen je autentický.
Je to dokonalá transformace kapitálu v emoce. Chytilové film byl varováním před tím, co se stane, když se absolutní moc peněz potká s absolutní kulturní dezorientací. Babiš toto varování vzal, otočil ho o 180 stupňů a udělal z něj politickou strategii.
Evropská stopka: Když peněženka narazí na zeď
Jenže každá party jednou končí, nebo se aspoň pořádně zadrhne. Aktuálně to vypadá, že Brusel na tuhle hru s nákupním košíkem odmítá přistoupit. Evropská komise nedávno vystavila stopku evropským dotacím pro jeho svěřenské fondy, protože jeho pojetí „já s tím nemám nic společného“ zkrátka v euro paragrafech neprochází.
Opozice v Česku okamžitě ucítila krev a pálí ostrými – padají výrazy o ekonomickém parazitování a ohrožení zájmů republiky. Babišova mašinérie kontruje osvědčenou písničkou o poltické kampani a účelovce. A volič? Jen sedí a čumí, pardon - sleduje, jak tahle tragikomedie graduje.
Verdikt
Postava Bohuše na konci filmu zjistila, že za peníze si sice může koupit doktora, právníka i celou restauraci, ale opravdový respekt a klid v duši si nepořídí. Andrej Babiš tuhle pointu evidentně ještě nečetl. Nebo ji možná vnímá jako výzvu k dalšímu kolu vyjednávání.
Ať už ho milujete, nebo nenávidíte, jedno mu upřít nemůžete: dokázal zhmotnit nejtemnější i nejzábavnější satiru devadesátých let do reality dnešních dní. Tak co myslíte? Koupí si nás nakonec opravdu všecky?
