Článek
Tippu Tip, vlastním jménem Hamad bin Muḥammad, byl nepřehlédnutelnou postavou v dějinách východní Afriky v druhé polovině 19. století. Nedaleko katedrály ve Stone Town jsou k vidění malé cely, kde byli otroci drženi v nelidských podmínkách.
Jeho život a kariéra jsou fascinující směsicí obchodní dovednosti, politické prozíravosti a lidských zrůdností. Narodil se kolem roku 1837 na Zanzibaru, ostrově, který byl tehdy pod nadvládou Ománské říše. Zanzibar byl významným centrem obchodu, a to především díky strategické poloze na křižovatce obchodních cest mezi Afrikou, Blízkým východem a Indií.
Tippu Tipovy gangy prováděly výpravy do nitra Afriky, konkrétně do oblasti Velkých afrických jezer a východní části Demokratické republiky Kongo.
Tippu Tip si vydobyl své postavení díky svému bezohlednému obchodnímu přístupu a vojenským schopnostem. Jeho impérium se táhlo od východního pobřeží Afriky až po vnitrozemí černého kontinentu.
Oblast, kde dominoval, byla známá díky bohatým přírodním zdrojům, jako byla slonovina, která byla velmi ceněná na mezinárodních trzích, a otroci, kteří byli považováni za zboží s vysokou hodnotou. Tippu Tip se stal jedním z velkých hráčů v tomto bezohledném a ziskuchtivém prostředí, což mu umožnilo nahromadit obrovské bohatství a vliv.
Jeho kariéra začala jako obchodníka s otroky, kdy se svými ozbrojenci podnikal riskantní výpravy do hloubi Afriky. Plenění vesnic a zajímání otroků se stalo jeho specializací, a jeho výpravy byly známé svou účinností a brutalitou. Tito otroci byli prodáváni zanzibarským plantážníkům hřebíčku, kteří tvořili páteř místní ekonomiky, nebo byli exportováni na trhy na Blízkém východě a v Americe, kde byla poptávka po levné pracovní síle neustále vysoká.
Dům Tippu Tipa ve Stone Townu na Zanzibaru.
Odhaduje se, že Tippu Tip mohl kontrolovat až deset tisíc otroků v jednom okamžiku, což svědčí o rozsahu a organizaci jeho obchodních operací. Přezdívku Tippu Tip získal, dle různých zdrojů, z různých důvodů. Jedna teorie tvrdí, že pochází od zvuku, který zněl tiptip a který vydávaly jeho zbraně během vojenských výprav – zvuk, jenž se stal symbolem strachu a destrukce pro všechny.
Jiná teorie naznačuje, že přezdívka mohla pocházet z jeho nervové choroby, která mu způsobovala záškuby ve tváři, čímž získal nenapodobitelnou podobu a přítomnost, která se zapamatovala snadno a rychle. Rok 1860 byl pro Tippu Tipa zlomovým. Zanzibarský sultán jej pověřil úkolem získávat nové otroky v oblasti jezera Tanganika, což vedlo k dalšímu rozšíření jeho vlivu do nových regionů Afriky. Navzdory tomu, že byl uznávaným obchodníkem s otroky, byl také paradoxním způsobem spojencem některých evropských objevitelů.
Po založení Svobodného státu Kongo byl Tippu Tip dokonce jmenován guvernérem oblasti Boyomských vodopádů.
S Davidem Livingstoneem, známým britským průzkumníkem a odpůrcem otroctví, byl Tippu Tip v určitém smyslu kooperujícím partnerem, což jen vykresluje složitost a rozporuplnost jeho postavy. Jeho kariéra však nebyla bezkonfliktní. Po sérii střetů a konfliktů s evropskými mocnostmi, které se snažily zanechat svůj vlastní vliv v Africe, se Tippu Tip vrátil na Zanzibar, kde se rozhodl soustředit na rozvoj svých plantáží.
Na Zanzibaru, který se rychle stal centrem obchodu s kořením a dalším zbožím, si udržel svůj významný vliv a postavení. I když byl obchod s otroky oficiálně zakázán v roce 1873, historikové se shodují, že v určitých kruzích neoficiálně přetrvával, což jen dále přispělo k Tippu Tipově bohatství a moci.
To vše vytváří komplikovaný odkaz, který po sobě zanechal, byl to muž, který dokázal ve své době nepochybně excelovat v obchodě a politice, ale jeho úspěch byl budován na lidském utrpení a utrpení tisíců lidí, které zotročil a prodal.
Tippu Tip zemřel v roce 1905 na Zanzibaru na malárii, avšak jeho smrt nezastavila diskuse a debaty, které jeho život vyvolal. Zanechal po sobě ohromné dědictví (a zanechal jediného syna jménem Sefu bin Hamid), které je dodnes předmětem zkoumání historiků, etiků a dalších badatelů. Jeho život a kariéra nabízejí pohled do období, kdy africký kontinent čelil intenzivní vnější exploataci spojené s rapidními změnami na geopolitické úrovni.
