Článek
Via Appia, zvaná také královna silnic (Regina Viarum), je považována za jeden z největších divů starověkého světa. Tato ikonická římská silnice, postavená již ve 4. století př. n. l., není pouze kus dlážděného umění, ale symbol nenasytného lidského ducha, který touží po zanechání stopy pro další generace.
Via Appia není jen cestou spojující místa, ale i časem. Její zbytky nám připomínají zápas člověka s přírodou, jeho odhodlání spojovat světy a překonávat vzdálenosti. Stavba, kterou započal Appius Claudius Caecus, byla původně zamýšlena jako vojenská a obchodní tepna – robustní komunikace, po níž pochodují legie a proudí zásoby do boje proti Samnitům. Dlážděné kameny se stále lesknou pod sluncem a vibrace starověkého života prorůstají každou jejich štěrbinou. Jak fascinující je vědět, že po této silnici kráčela historie – vojáci, kupci i otroci, triumfální procesí i zoufalé výpravy odsouzených.
Za touto monumentální cestou se však skrývá další příběh, příběh lidské víry, smrti a ducha. Podél této slavné cesty se nachází Kalixtovy katakomby, jedny z nejčasnějších a nejvýznamnějších křesťanských pohřebišť. Tvoří labyrint temných chodeb a výklenků, tichých svědků víry prvních křesťanů v době, kdy jejich náboženství čelilo pronásledování. Vzdálené od okázalosti římských chrámů, katakomby naopak zrcadlí jednoduchost a tichou sílu ducha těch, kteří zde nalezli své poslední odpočinutí.
Kalixtovy katakomby (také Kalixtův hřbitov) jsou rozsáhlé křesťanské pohřebiště podél silnice Via Appia v Římě. Nově objeveny byly v roce 1854 italským archeologem a průkopníkem Giovannim Battistou de Rossim, podél silnice Via Appia.
Kalixtovy katakomby, pojmenované po správcovi pohřebiště a pozdějším papeži Kalixtovi I., jsou známé díky kryptě papežů (Capella dei Papi). Zde spočinuly ostatky mnoha římských pontifiků ze 3. a 4. století, včetně Sixta II., Kornélia a Fabiána. Chodby katakomb, které dnes dosahují délky až 20 kilometrů, nebyly jen místem posledního spočinutí. Byly i útočištěm, svatyní, kde si křesťané v těžkých časech pronásledování připomínali svou víru, obklopeni hroby svých bližních. Křesťanská bohoslužba mezi náhrobky připomínala, že smrt není konec, ale přechod k věčnému životu.
Zajímavostí je, že katakomby zůstaly opuštěny a zapomenuty až do roku 1854, kdy je znovuobjevil italský archeolog Giovanni Battista de Rossi. Dnes jsou jedním z největších a nejnavštěvovanějších pohřebišť svého druhu. Stále uchvacují hloubkou historie zaklenuté do jejich temných stěn a jemných freskových nástěnných maleb, které dodnes vyprávějí příběhy víry a naděje.
Jak tok dějin tepe dál, Via Appia a Kalixtovy katakomby nám připomínají nejen velkolepost starověkého světa, ale i křehkost člověka. Kameny Via Appia jsou symbolem vůle a pokroku, zatímco katakomby ztělesňují víru a pokoru před silou času a věčnosti. Společně vytvářejí kontrast a harmonii, které dělají z Říma věčné město jak pozemské, tak duchovní. Když dnes kráčíte po Via Appia a cítíte kameny pod nohama, slyšíte šeptající ozvěnu minulosti a uvědomíte si, že jste součástí dědictví, které přesahuje tisíciletí.
Zdroje: JOHNSON, Mark Joseph. Pagan-Christian Burial Practices of the Fourth Century: Shared Tombs. Journal of Early Christian Studies, 1997. https://cs.wikipedia.org/wiki/Kalixtovy_katakomby, https://cs.wikipedia.org/wiki/Via_Appia
