Článek
Co se ale stane, když se úřední šiml potká s žalobou plnou peprných vulgarismů?
Zásadní odpověď přinesl Nejvyšší správní soud (NSS): Urážky jako zneužití práva, aneb jakou intenzitu urážek si musí nechat líbit správní soud ve svém přelomovém rozhodnutí. Soud se musel vypořádat s otázkou, zda může vulgární vyjadřování automaticky znamenat odmítnutí žaloby.
Když soudy řeknou dost: Kdy se z podání stává „nosič invektiv“
Krajský soud v Brně odmítl žalobu imobilního stěžovatele bojujícího o příspěvek na péči. Důvodem bylo, že jeho texty obsahovaly ostré výpady – úředníky a státní zástupce neváhal označovat za „psychopaty“ či „vrahy“. Soud dospěl k závěru, že takové chování naplňuje znaky zneužití práva podle [§ 68 písm. f) soudního řádu správního (SŘS)].
Jenže Nejvyšší správní soud tento přístup korigoval. Přestože vulgarismy jednoznačně odsoudil, konstatoval, že odmítnutí žaloby je až krajním řešením (tzv. ultima ratio).
Vulgární vyjadřování by nemělo vést k automatickému odmítnutí žaloby. Každý případ je nutné posuzovat individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a specifikům. Stěžovatel je imobilní a odkázaný na pomoc druhých osob. Jeho potíže jsou dlouhodobě zlehčovány. Protistranou stěžovatele je stát, který nepožívá takové ochrany před urážlivým obsahem jako jiné osoby.
Čtyři pravidla pro posouzení vulgárních žalob
Podle Nejvyššího správního soudu nesmí justice postupovat automaticky. Než soud žalobu kvůli hrubému slovníku smete ze stolu, musí provést důkladný test proporcionality a zohlednit tato kritéria:
Intenzita a kontext: Jak silné vulgarismy podatel volí a zda jde o samoúčelné urážky, nebo o projev hluboké frustrace spojený s vážnou životní situací.
Reakce po upozornění: Zda podatel ve slovních útocích pokračoval i poté, co ho soud prokazatelně varoval.
Využití mírnějších prostředků: Zda před odmítnutím žaloby nepostačovalo uložení pořádkové pokuty, která nezasahuje tak brutálně do ústavního práva na přístup k soudu.
Charakter projednávané věci: Zda jde o bagatelní spor, nebo o oblast bytostně se dotýkající lidské důstojnosti a sociálního zabezpečení (v tomto případě šlo o podporu pro člověka odkázaného na pomoc druhých).
Překvapivé rozhodnutí a spravedlivá tečka
Nejvyšší správní soud vytkl brněnskému krajskému soudu dvě chyby. Zaprvé, postup soudu byl překvapivý – nejprve žalobci ustanovil advokáty a tvářil se, že případ projedná, aby ho po sedmi měsících kvůli vulgarismům odmítl. Zadruhé, soud zcela opomněl využít mírnější páky, jako je pořádková pokuta.
Výsledek? Rozsudek Krajského soudu byl částečně zrušen a vrácen k novému projednání. Svou daň si však případ přesto vybral. Protože žalobce pokračoval v urážkách i během kasačního řízení, udělil mu Nejvyšší správní soud pořádkovou pokutu ve výši 500 Kč.
Soud tak vyslal jasný vzkaz: Právo na ochranu důstojnosti a přístup k soudu patří každému, ale soudní síň není arénou pro bezuzdné nadávky. Vulgární ventilace emocí má své hranice – a ty končí tam, kde se z podání stává pouhý nosič invektiv.
