Článek
Komunistická strana Československa (KSČ) byla po čtyři desetiletí hlavní silou totalitního režimu, který způsobil tisícům lidí utrpení, omezil svobody a zásadně poznamenal naši společnost. Přestože od sametové revoluce uplynulo více než 30 let, komunistická ideologie přežívá – v podobě Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) i ve voličských sympatiích části populace.
1. Co se dělo za komunistického režimu?
Komunistická diktatura v Československu (1948–1989) byla charakteristická systematickým porušováním lidských práv, politickými procesy, cenzurou, násilnou kolektivizací, devastací krajiny a potlačením svobodného myšlení. Shrňme klíčová fakta:
- Politické procesy a justiční vraždy: Poprava Milady Horákové nebyla výjimkou – režim zlikvidoval stovky odpůrců, další desetitisíce byly vězněny.
- Uranové lágry a pracovní tábory: Tisíce vězňů byly nuceny těžit radioaktivní uran v nelidských podmínkách.
- Státní bezpečnost (StB): Tajná policie sledovala, zastrašovala a vydírala stovky tisíc lidí.
- Střelba na hranicích: Při pokusu o útěk na Západ přišlo o život více než 280 lidí.
- Kolektivizace: Venkov byl násilně přetvořen, statky zabaveny, rolníci trestáni a vyháněni.
- Cenzura a propaganda: Tisk, školství i kultura byly nástrojem ideologického vlivu státu.
- Ekonomická stagnace: Plánované hospodářství vedlo ke ztrátě konkurenceschopnosti a ekologickým škodám.
To vše bylo součástí totalitního projektu řízeného jednou stranou, která si uzurpovala moc bez jakékoli demokratické legitimity. Tyto skutky nejsou jen minulostí – byly označeny za protiprávní a zločinné zákonem č. 198/1993 Sb.
2. Kdo volí KSČM v současnosti?
Z výzkumů vyplývá, že voliči KSČM nejsou jednotní, ale spadají do několika skupin:
- Starší voliči (65+), kteří zažili režim jako období stability a levného bydlení, často bez přímé zkušenosti s represemi.
- Lidé z nižších socioekonomických vrstev, pro něž KSČM představuje obránce sociálních jistot.
- Protestní voliči, kteří dávají svůj hlas KSČM z frustrace ze současných politiků.
- Přesvědčení komunisté, kteří věří v návrat socialismu, ačkoli historie ukázala jeho temnou stránku.
Tato volba není trestná, ale je eticky problematická. Volba strany, která se nikdy zcela neodstřihla od své totalitní minulosti, není neutrální – je to politické a morální stanovisko.
3. Proč slušný člověk nemůže volit komunisty
Zákony demokracie umožňují volbu i extrémních stran. Ale demokracie není jen o pravidlech – je také o hodnotách. Když někdo volí KSČM, volí stranu, která:
- Nikdy jasně neodsoudila zločiny KSČ, někdy je i relativizuje.
- Nepřispěla k vyrovnání se s minulostí a místo omluvy často mlží.
- Udržuje symboliku a rétoriku minulého režimu, i když jinými slovy.
Proto nelze volbu KSČM chápat jako „obyčejný hlas“. Je to hlas pro ideologii, která má na svědomí utrpení statisíců lidí. Je to hlas proti odkazu Listopadu 89 a proti hodnotám svobody.
Slušný člověk by měl svůj hlas vážit. Znalost historie, úcta k obětem režimu a odpovědnost za budoucnost jsou tři důvody, proč slušný člověk komunistickou stranu volit nemůže.
Použité a doporučené zdroje:
- Zákon č. 198/1993 Sb. – o protiprávnosti komunistického režimu
- Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) – https://www.ustrcr.cz
- Paměť národa – výpovědi obětí režimu: https://www.pametnaroda.cz
- Platforma evropské paměti a svědomí – studie o železné oponě
- Musil, Jiří: Urbanizace a totalitní režim, Sociologický ústav AV ČR, 1991
- Čechura, Jaroslav: Kolektivizace zemědělství v ČSR, Academia, 2011
- STEM, CVVM – výzkumy volebního chování a postojů k polistopadovému vývoji
- Blažek, Petr: Případ Horáková: Dokumenty StB a gestapa, ÚSTR, 2005
