Článek
Otázky soukromí a ochrany osobních údajů jsou dnes velmi aktuální.
Jednou z opomíjených (resp. nedostatečně diskutovaných) otázek je, zda existuje povinnost dětí ukázat své školní vysvědčení rodičům či dokonce prarodičům.
Možná bude někdo z konzervativnějších čtenářů šokován, ale v českém (ani v moravském) právním rámci se taková legální povinnost nyní nenachází.
Podle českého práva nemají děti povinnost ukazovat svá vysvědčení ze školy svým rodičům, respektive ani prarodičům. Tento právní stav ( de lege lata) reflektuje respekt k soukromí a důvěře ve vztazích mezi dětmi a jejich rodinami. Děti mají právo na ochranu své osobní integrity a na rozhodování o sdílení informací o svém školním prospěchu.
Nesprávná interpretace
Někteří méně erudovaní rodiče (či jiné osoby) občas nesprávně interpretují školský zákon. A to především jeho ustanovení § 21, který mj. upravuje právo na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání. Zmíněné ustanovení sice dává nejen žákům, ale i jejich zákonným zástupcům takové právo, ale vůči škole, nikoliv mezi dětmi a rodiči navzájem. Pakliže rodič chce znát výsledky svého dítěte, musí se z právního hlediska obrátit na školu, nikoliv na žáka. Tím není dotčeno, že děcko může rodiči ukázat vysvědčení či jej jinak relevantně informovat dobrovolně.
Zájem o školní výsledky
Pozor, citovaná absence povinnosti ze strany dětských fyzických osob však neznamená, že by rodiče neměli mít zájem o vzdělávací výsledky svých potomků.
Naopak, komunikace mezi rodiči a dětmi ohledně školního prospěchu je klíčová pro podporu a rozvoj vzdělávacího procesu. Rodiče by měli vytvářet prostředí, ve kterém se děti cítí schopny sdílet své úspěchy i obavy bez obav z nežádoucího tlaku či odsudků. Pakliže se dítě cítí respektováno, tak rodičům nebo i dědečkovi s bábou rádo své vysvědčení ukáže. A třeba i opakovaně a bezplatně.
Moderní výchovné trendy?
Toto právní ustanovení také reflektuje moderní trend směrem k respektu k dětské autonomii a jejich nezadatelným individuálním právům. Děti mají právo na vlastní soukromí a na ochranu své osobní integrity. Tím, že se jim nediktuje povinnost sdílet svá vysvědčení, se posiluje jejich pocit svobody a vlastně i odpovědnosti.
Na první dobrou se to někomu nemusí zdát, avšak po hlubším komplexním zamyšlení je tomu skutečně tak.
Pro informační komplexnost dodejme, že tuto informační povinnost děti nikdy neměly. Avšak aplikační praxe šla mnohdy jinou cestou, a „ukazování vysvědčení“ se stalo roztomilou tradicí.
Zdůrazněme, pokud se dítě svobodně rozhodne neukázat svým rodičům pololetní či závěrečné vysvědčení, tak nemůže být vystaveno legálnímu postihu. To platilo a platí již od roku 1993, kdy vznikl dnešní český stát.
Závěrem
I přes absenci dětské informační povinnosti je důležité, aby rodiče a děti udržovali maximálně otevřenou a pozitivní komunikaci.
Na úplný závěr zdvořile připomeňme, že rodiče bez souhlasu dětí nemohou sdílet jejich školní výsledky na sociálních sítích. To se týká i zákonných zástupců (v praxi nejčastěji rodičů) tzv. jedničkářů. Bohužel dodnes jsme občas svědky tohoto právně závadového konání.
