Článek
Dlužník a věřitel
Do Prahy přijel po letech Roubíčkův synovec - básník, který byl, jak už to u poetů bývá, věčně bez groše.
V kapse žmoulal dlouhý seznam svých známých, které hodlal pumpnout.
Na prvním místě byl uhlobaron Kohn - který moc rád četl jeho díla a byl jeho příznivcem. Bez okolků to proto na něj vybalil: „Podívaj se, pane barone, ja jich tu mám na prvním místě, že by mi určitě půjčili tisíc korun.“
Kohn mu říká: „No, tisíc vam nepůjčím, ale že jste to vy, tak pět set ano“ - a podává mu bankovku.
Roubíček ji tak převrací v ruce, podrbe se na hlavě a pak povídá: „Tak to fakt nevím - dlužej teď pět set voni mně, nebo já jim?“
Anketa
------------------------------
Zmýlená neplatí
Vola Kohn z Tel Avivu matce do Prahy:
- Halo, mami? Jak se ti vede?
- No ujde to, docela dobře…
- Promiňte paní, já jsem si musel asi splést číslo…
------------------------------------
Smrt
Nebohý Kohn se náhle skácí v pražské synagóze a je úplně mrtev.
Roubíček dostane za úkol na smutnou událost šetrně připravit jeho ženu.
Zaklepe tedy u Kohnů a když mu otevřou, zeptá se: "Bydlí tady vdova Kohnová?"
„Bydlí, jsem Kohnová, ale nejsem žádná vdova.“
„Chcete se vsadit?“
-------------------------
Ausgerechnet
Starý dobrý Kohn vidí v galerii obraz Narození Páně a říká si:
„Ti Křesťani jsou teda divní. Na šaty nemají, spí v chlévě, ale musí se nechat vymalovat ausgerechnet od Rembranta.“
