Článek
Ke zřízení dětského ochránce práv Česko dlouhodobě nabádá Výbor pro práva dětí OSN na základě Úmluvy o právech dítěte, která začala platit v Československu již v únoru 1991 (sic!).
Novela zákona o veřejném ochránci práv ustavuje postavení a nezávislost budoucího dětského ombudsmana a také rozsah jeho pravomocí. Navrhuje model dvou samostatně působících ombudsmanů – dětského a stávajícího veřejného ochránce práv, a to v rámci stávající Kanceláře veřejného ochránce práv. V novele je dále řešen způsob výběru vhodného kandidáta na dětského ochránce práv. Mohla by se jím stát osoba starší 35 let s právnickým vzděláním, která se v průběhu předchozích 10 let nejméně 5 let věnovala ochraně či prosazování práv dětí. Novela umožňuje ucházet se o funkci ochránce práv dětí také soudcům a soudkyním, zejména těm, kteří projednávají opatrovnické spory.
Dětský ochránce – ve světě již dávno existuje a pracuje
Ne že bychom v Česku měli málo úřadů a veřejných institucí. Avšak jedna stále chybí, i když většina civilizovaných demokratických zemí ji už dávno má. Ano, tou je právě citovaný dětských ochránce práv.
Dětského ombudsman můžeme stručně popsat jako orgán, který důsledně
a komplexně chrání práva dětí.
Existuje již v řadě zemí světa – například v Norsku, na Novém Zélandu, Německu, Izraeli, Rakousku, Austrálii, Belgii, Švédsku a řadě dalších států.
Mimo jiné soustavně dohlíží na to, aby byla dodržována Úmluva o právech dítěte i další práva, které dětem přiznává právní řád. Vzletněji řečeno - pomáhá dětem v jejich přístupu ke spravedlnosti. Co se týká institucionálního zabezpečení tak zmíněný „Kinderombudsman“ může fungovat různě. Může být součástí kanceláře veřejného ochránce práv, anebo může fungovat jako zcela samostatná instituce.
Osobně se přikláním k prvnímu modelu, a to především z důvodu hospodárnosti. Tím samozřejmě nechci říkat, že se má na dětech šetřit, avšak současně si musíme být vědomi, dnešního katastrofálního stavu veřejných financí.
V čem dětem pomůže?
Ač jinak jsem spíše minimalistický skeptik, když jde o děti, dovolím si pár květnatějších slov. Dětský ombudsman (DO) je důležitou institucí, která chrání práva dětí a pomůže zajistit, aby byla jejich práva více respektována.
DO může zastupovat děti a pomáhat jim v jejich přístupu ke spravedlnosti, například tím, že poskytuje právní poradenství a podporu, když jsou porušena jejich práva. DO může navrhovat změny v zákonech, aby lépe chránily práva dětí.
V mnoha zemích má DO také za úkol zlepšovat situaci dětí ve společnosti
a zajišťovat, aby byla brána v úvahu jejich zájmy a potřeby. Dětský ombudsman může podporovat rozvoj programů a služeb pro děti, jako je vzdělávání, zdravotní péče a sociální podpora. Tedy aby děti mohly plnohodnotněji rozvíjet svůj potenciál. A věřte i na první pohled sebehloupější dítě v sobě určitý potenciál nese.
Důležitou rolí DO je také zajišťovat, aby děti měly možnost přiměřeně vyjádřit své názory a spolupodílet se na rozhodování, která se jich týkají.
Pravda již dnes si v Česku osvícenější starostové nebo ministři zvou zástupce „dětských parlamentů“, aby sdělili své náměty, co vylepšit v obci či celém státě, ale zatím se „dětská participace na správě věcí veřejných“ děje živelně, bez hlubší koordinace a ukotvení.
Šalamoun a děti
Jak jsme naznačili na začátku článku i v Česku se pomalu blýská na lepší časy v tomto směru. České a moravské děti by mohly mít svého ombudsmana, pakliže vše dobře dopadne, od roku 2025. Vyberou ho patrně poslanci a bude fungovat samostatně jako součást kanceláře veřejného ochránce práv. Tedy v Brně. Hlavní úlohou nového českého DO, samozřejmě pokud bude schválen, by měla být komplexní osvěta o dětských právech, ale i šetření podnětů na nezákonné postupy v této oblasti.
Vsuvka – schválně, kdybyste na ulici zastavili 20 náhodných lidí, kolik z nich by znalo zmíněného ministra Šalamouna? Tipuji maximálně dva. Nicméně alespoň takto se zapíše do dějin české politiky a legislativy.
Sečteno - Zavedení úřadu „dětského ombudsmana“ je určitě krok správným směrem a je jen škoda, že to trvalo a trvá tak dlouho.
