Článek
Ne snad proto, že by tam chyběli hudebníci nebo chuť fandit. Spíš proto, že současný název připomíná, že jde o soutěž „pro Čechy, od Čechů a o Češích“. Moravák je tam tak trochu návštěvník – vítaný, ale pořád host.
Dřív to bylo jiné. Zlatý slavík. Elegantní, neutrální, mezinárodní. Název, který spojoval a neodděloval. Když se řeklo „Zlatý slavík“, Moravák i Slovák měl pocit, že jde o jeho soutěž. Žádné jazykové tření, žádný regionální podtón – žádné „vy tam v Praze“. Prostě slavík, co zpíval všem.
Dnes je tu Český slavík. Upřímně – je to soutěž? Je to branding? Je to restart? Možná všechno dohromady. Ale pochybuji, že by kdokoli na Moravě vzrušeně debatoval, kdo letos vyhraje. Spíš se řeší, kdo má lepší burčák a kde zrovna probíhá košt klobás.
A tak vyvstává otázka:
Nastal čas soutěž přejmenovat?
Nebo přesněji – vrátit jejímu názvu duši a široké publikum?
Možná ano.
Ne proto, aby Morava dostala vlastní kategorii „Slavíček ve kroji“, ale proto, že starý název byl prostě lepší. Nevtíravý, nepolitický, neregionální. Zkrátka – Zlatý slavík je jako lidová písnička: patří všem.
A pokud má soutěž přežít další desetiletí, měla by to pochopit.
Jinak bude Český slavík dál zpívat hlavně do Čech – a na Moravu ( a do Slezska) doletí tak akorát ozvěna.
------------------
A Ewa Chobot Farná, ta byla letos opět (ne)marná! Vyhrála vše, a to není z Čech.
