Článek
Článek „Frustrovaní voliči ANO si vybíjí zlost na ženách. Političky od nich dostávají sexistické vzkazy“ otevírá důležité téma – verbální agrese vůči veřejně působícím ženám. Nenávistná, hrubá či vulgární komunikace vůči komukoli na veřejné scéně je samozřejmě nepřijatelná. Zneužívání politického nesouhlasu jako záminky k osobním útokům je k odsouzení. Ale samotný článek selhává ve své argumentaci z několika klíčových důvodů.
Chybějící objektivní kontext – causalita vs. korelace
Autor označuje obdržené dopisy jako „sexistické“ a spojuje je s „frustrací voličů ANO“. To však není dostatečně podloženo konkrétními daty o tom, kdo tyto dopisy píše, jak jsou tyto útoky rozloženy mezi různé skupiny voličů, nebo jestli je to reálný výsledek volebního výsledku či pouhá senzace.
Bez nezávislé analýzy, sociologického zkoumání nebo ověřitelných dat z relevantních statistik riskuje článek redukci komplexního jevu na jednoduchý narativ. Takové zjednodušení často posiluje polarizaci namísto pochopení skutečných příčin.
Ergo kladívko sexismus a verbální nátlak existují v politice obecně. A vážně nejsou výhradním problémem jedné voličské skupiny nebo jedné politické strany.
Literatura z oblasti politického chování ukazuje, že online agresivita a útoky na politické aktéry nejsou ani výlučně genderově motivované. A rozhodně neplatí, že voliči SPOLU a Pirátů jsou z definice slušnější. Nadto volby jsou tajné, tam mnohdy nevíme, kdo koho skutečně volí.
Politický konflikt je (záměrně) mylně redukován na genderovou linii
Text interpretuje každý útok na političku jako agresi namířenou výhradně proti ženám – a to bez hlubší analýzy obsahu zpráv, jejich kvantity nebo srovnání s útoky na muže.
Skutečnost, že politika je tvrdým prostředím, kde jsou ostře kritizováni jak muži, tak ženy, autor zjednodušuje na „sexistické útoky“. Bez širšího měřítka nebo hlubšího rozboru jednotlivých motivů tyto závěry působí selektivně.
3) Normalizace obvinění politických odpůrců
Autor na několika místech (implicitně) předkládá : „Ti, kdo kritizují nebo napadají veřejné ženy, jsou především frustráni voliči ANO.“
Tato formulace je problematická, protože představuje generalizaci bez doložení, že útoky skutečně vycházejí od konkrétní a reprezentativní skupiny voličů. Pokud se jedná o ojedinělé případy, nelze z toho extrapolovat (ano taky jsem včera přespal v knihovně) na celou voličskou základnu.
Takové šestákové zobecnění spíše přispívá k polarizaci politického diskurzu než ke konstruktivnímu řešení problému.
Závěr
Ano, verbální agrese ve veřejném prostoru je reálný problém, který si zaslouží pozornost. Ale redukovat jej na genderový útok spojený s „frustrací voličů jedné politické strany“ bez solidního empirického základu, širšího kontextu a hlubší analýzy rizik zkreslení vede k zjednodušenému a selektivnímu obrazu, který spíše zbytečně polarizuje veřejnou debatu. Než aby ji posouval skutečně kupředu.
Pane Michale S., odpovědná publicistika by měla opřít své závěry o více nezávislých dat a nabízet konkrétní kroky pro zlepšení situace – což je v tomto případě chybějící element, který výrazně snižuje analytickou hodnotu Vašeho - místy až bohorovného - rychlokvašeného textu.
