Milý pane Čepelko, děkujeme za skoro 90 let moudrosti a cimrmanovského humoru

Za pár týdnů oslaví devadesátiny významný český umělec a nositel státního vyznamenání od prezidenta republiky, vážený pan Miloň Čepelka.

Devadesát let. Číslo, které u někoho značí bilancování, u Miloně Čepelky spíše pokračování rozhovoru – se slovem, s publikem, s humorem i s tichou poezií.

Básník, spisovatel, herec, textař, rozhlasový tvůrce a spoluzakladatel Divadla Járy Cimrmana patří k těm osobnostem, které českou kulturu nejen spoluutvářely, ale především ji učily nadhledu.

Čepelkova poezie – zejména jeho celoživotní vztah k haiku – je postavená na schopnosti říci podstatné bez zbytečných kudrlinek. Krátký tvar, přesnost, ticho mezi slovy. V tom je jeho básnická disciplína i moudrost. Není náhoda, že se k haiku vracel opakovaně: právě tam se potkává humor s pokorou a pozorování světa s jeho přijetím.

„Smích je vážná věc.“
(název jedné z jeho knih – a zároveň výstižné shrnutí Čepelkova přístupu ke světu)

Čepelka není „jen“ herec Divadla Járy Cimrmana. Je jedním z těch, kdo tomuto fenoménu dali jazyk, rytmus a noblesu. Jeho jevištní projev je přesný, střídmý, bez herecké okázalosti – a právě proto nezaměnitelný. V cimrmanovském humoru vždy fungoval jako tichý nositel pointy, člověk, který ví, že největší smích přichází o zlomek vteřiny později.

Vedle divadla a rozhlasu zůstává Čepelka především básníkem. Ne patetickým, ale lidským. Básníkem tramvají, čekáren, stárnutí, drobných radostí i tichých smutků. Jeho texty nestárnou, protože se nesnaží být moderní – snaží se být pravdivé.

Krátká ukázka z jeho haiku-poetiky (charakteristický tón):

Podzimní ráno.
Na prázdné lavičce
ještě teplé slunce.

Z jeho básnického díla:

Osobně jsem zatím viděl Miloně Čepelku jen dvakrát. Jednou v rámci Divadla Járy Cimrmana, nicméně dovolím si připomenout jeho skvělé komorní básnické „necimrmanovské“ vystoupení v Brně na Leitnerce v roce 2015. Za které jsem zaplatil krvavě vydělaných 50 korun, což tehdy byly (ještě) pěkné peníze. To bylo ještě před Fialovou a Babišovou drahotou…

Mistr přečetl své básně a haiku, následovala diskuze - kterou uvedl slovy - Prosím, jen se mne neptejte na Cimrmany, držme se poezie a literatury. A co čert nechtěl, hned druhý dotaz z publika byl od sebevědomé korpulentní paní - Pane Čepelka, jaký je Váš vztah s panem Svěrákem a co Vám dalo Divadlo Járy Cimrmana…

Devadesátiny Miloně Čepelky nejsou jen osobním jubileem. Jsou připomínkou, že kultura může být chytrá, vtipná a laskavá zároveň. Že humor nemusí ponižovat a poezie nemusí křičet.

A že „stáří“ není konec tvorby, ale jiný její rytmus.

Milý pane Čepelko, děkujeme za slova, která nás rozesmála, uklidnila i přiměla se na chvíli zastavit.

A přejeme, aby vám i další roky přinášely to, co jste celý život rozdával ostatním: radost z dobře vyslovené věty.

A snad podobný článek budu moci za deset let napsat k Vašim stým narozeninám.

Hodně štěstí, nápadů a hlavně zdraví!