Článek
Co nová vláda chystá v důchodech: méně experimentů, více jistoty
Nová Babišova vláda představila první, zatím poměrně stručné obrysy své důchodové politiky. Pro část veřejnosti může být zklamáním, že zatím nepřichází s dalšími „velkými reformami“.
Pro jiné je to ale naopak dobrá zpráva: stát se nechystá k nákladným a rizikovým experimentům, nýbrž k cíleným úpravám, které mají posílit předvídatelnost a sociální spravedlnost systému.
Jak informoval nový ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka, vláda se v první fázi zaměřuje na pět konkrétních opatření. Ta stojí na jednoduchém principu: chránit reálnou hodnotu důchodů, zohlednit věk a zdravotní zátěž seniorů, zachovat jasnou hranici odchodu do penze a motivovat ty, kteří chtějí pracovat i po jejím dosažení.
Pravidelné lednové valorizace
Zásadní změnou má být úprava pravidelné lednové valorizace. Důchody by se nově zvyšovaly nejen o inflaci, ale také o polovinu růstu reálných mezd, namísto dosavadní jedné třetiny. Smyslem je, aby senioři dlouhodobě nezaostávali za životní úrovní ekonomicky aktivní populace a aby se růst mezd alespoň částečně promítal i do jejich příjmů.
Odměny za roky
Dalším prvkem je věková valorizace. Po dosažení 80 let by se důchod automaticky zvýšil o 500 Kč měsíčně. Jde o reakci na realitu vysokého věku, kdy rostou výdaje na zdravotní péči, léky a pomoc druhých. Opatření je jednoduché, administrativně nenáročné a sociálně cílené.
Vláda zároveň deklaruje, že zastropuje důchodový věk na 65 letech. Tím vysílá jasný signál, že nechce donekonečna posouvat hranici odchodu do penze a přenášet demografická rizika výlučně na jednotlivce.
Pozitivní zprávou je také větší ocenění pracujících důchodců. Ti, kteří zůstávají na trhu práce, nejen že pomáhají ekonomice, ale zároveň odlehčují veřejným financím. Silnější motivace je proto logická i spravedlivá.
V další fázi se má otevřít debata o rozšíření okruhu náročných profesí, u nichž by bylo možné odejít do důchodu dříve bez sankcí. Za mne to je správný krok, který zdařile reflektuje rozdílnou fyzickou a psychickou zátěž práce. A hlavně opouští iluzi, že všichni stárneme „stejně“.
Závěrem
Souhrnně lze říci, že vláda zatím vsadila na stabilitu a srozumitelnost. Nejde o revoluci, ale o korekce, které mohou důchodový systém učinit předvídatelnějším a férovějším – bez zbytečných šoků pro státní rozpočet i pro samotné důchodce.
Zatím palec nahoru pro novou vládu.
