Článek
Za ostudu a trapas označili zástupci české opozice sobotní debatu ministra zahraničí Petr Macinka o demokratičnosti Evropské unie s jeho polským protějškem Radosławem Sikorskim a bývalou americkou ministryní zahraničí Hillary Clinton na Mnichovské bezpečnostní konferenci. K nim se samozřejmě nezapomněl přidat vlivný prohradní právník R.Pokorný . Z plejády jeho šestákových přirovnání za která by se nemusel stydět snad ani youtuber Fatty Pillow vybereme jednu - Macinka je prý lyžař-amatér, který byl nejdál v Krkonoších, ocitne na olympijském závodě v alpském lyžování. Nejde ani tak o to, že dojede s odstupem poslední, ale že na první pohled poznáte, že mezi ostatní závodníky vůbec nepatří. A každý jen nevěřícně kroutí hlavou, jak ho tam někdo mohl poslat.
Já to vidím jinak.
In medias res – neviděl jsem tam žádnou velkou ostudu české diplomacie. Viděl jsem střet dvou pojetí politické kultury – a kupodivu to nebyla ta česká, která by vyšla hůř.
Přiznávám se bez mučení: styděl jsem se. Ale nikoli za českého ministra. Styděl jsem se za paní Hillary Clintonovou. Za způsob, jakým opakovaně a bez rozpaků skákala našemu ministrovi zahraničních věcí nerespektujícím způsobem do řeči. Styděl jsem se za její tón, který byl spíš mentorsky povýšený než věcně polemický, a za neochotu respektovat elementární pravidla slušné veřejné debaty.
A to i na půdě, kde se přece hraje vysoká liga – liga argumentů, nikoli loktů či pavlačového překřikování.
Pan ministr Macinka mluvil klidně, věcně a zdvořile. Mluvil navíc jazykem své oponentky – anglicky. To není detail. V diplomacii je jazyk vždy víc než jen nástroj dorozumění; je to gesto respektu. Paní Clintonová na oplátku nepředvedla ani snahu o elementární úctu k partnerovi z malé středoevropské země, která je – dovolím si připomenout – plně suverénním státem. Nešlo o to, že nemluvila česky. Šlo o to, že mluvila k demokraticky zvolenému zástupci Čechů, Slezanů a Moravanů , jako by shora. To opravdu nebyla respektující konverzace.
Směšné jsou stezky některých zdejších mudrlantů, kteří se Macinkovi vysmívali za údajné gramatické chyby a směšný český přízvuk. Můžeme též férově ohodnotit znalosti češtiny paní H. Clinton?
Zarážející bylo i to, jak rychle část domácí politické scény převzala roli samozvaného arbitra slušnosti – ovšem výhradně vůči vlastnímu ministrovi. Kritici viděli „trapnost“ v tom, že se český zástupce neopřel do Evropské unie s dostatečně povinným nadšením. Neviděli však nic problematického na tom, že někdo zjevně silnější svou převahu v diskusi demonstrativně uplatňuje.
Jako by platilo staré pravidlo: když je hrubým, ten „velký“ (zde tedy paní „velká“, je to sebevědomí; když je klidný malý, je to slabost.
Jenže slušnost slabostí není. Naopak.
Vyžaduje sebekontrolu, argumentační kázeň. A hlavně vědomí vlastní hodnoty, která nepotřebuje být potvrzována zvýšeným hlasem. Pokud měl někdo v Mnichově důvod mluvit o demokratičnosti, pak právě ten, kdo respektoval právo druhého domluvit větu.
Závěrem
Kdo je fér musí uznat, že česká diplomacie si v této epizodě žádnou hanbu vážně neutrhla.
Spíš nám nastavila zrcadlo. Otázkou není, zda jsme byli dostatečně razantní. Otázkou je, proč se tak ochotně klaníme nezdvořilosti, pokud přichází z „velkého světa“. A proč máme tendenci považovat klid a slušnost za znak provincie, místo abychom je brali jako známku sebevědomého státu.
Opakuji zdvořilým hlasem – slušnost není slabost. Je to luxus, který si mohou dovolit jen ti, kdo si jsou jisti sami sebou.
Na úplný závěr připomínám Macinka v Mnichově setřel Clintonovou tak bezvadně, že o tom vysílal chvalozpěvy mj i Fox News.
Zmíněná největší americká televize a její zpravodajský portál, o tom už vydali tři oslavné texty a Macinku oslavuje většina amerických influencerů, konzervativních publicistů , republikánských politiků a komentátorů s desetimiliony miliony sledujících. Kromě toho o Macinkovi kladně píše i například jeden z největších zpravodajských serverů na světě Times of India. Macinku chválila i australská a indonéská média.
Nicméně panu Pokornému zez Plzně a panu Rakušanovi z Kolína se zdá, že Petr Macinka zklamal a dokonce prý udělal ČR ostudu. A přes to nejede vlak!
(autorský názorový článek)
