Článek
Petr Macinka na Mnichovské bezpečnostní konferenci pokořil další metu zoufalé nekompetence a bezbřehé trapnosti nové Babišovy vlády, v níž Motoristé hrají roli hlavního výfuku. A pokud předseda ODS Martin Kupka označil Macinku za „truhlíka z okresního přeboru“, byl k němu více než laskavý.
Nejde jen o to, že Macinka s vážnou tváří poučuje dlouholetou vrcholnou političku USA o politice USA. Nebo že se „z civilizovaných pozic“ nadále otevřeně hlásí k Trumpovi, což může udělat jen naprostý šílenec. Anebo že dodnes nepochopil, že ženy nejsou pradlenami špinavých ponožek svých mužů poníženě vzhlížejícími k jejich majestátu.
Jde o něco ještě mnohem vážnějšího. A sice o naprostou nepatřičnost, se kterou Macinka na elitním fóru vystupoval. Bohužel nikoliv jménem svým, ale jménem celé této země.
Petr Macinka je svými schopnostmi člověkem velmi šedého průměru. Celý „politický“ život se formoval v bublině tmářského Klausova institutu, kde se nenaučil nic jiného, než papouškovat extremistické, nabubřelé a především neuvěřitelně hloupé myšlenky hluboce dekadentní postprezidentské éry Václava Klause. V prostředí Klausova Kremlpointu to pochopitelně stačilo na plácání po ramenou od stejně „schopných“ soukmenovců, kteří by svému kultovnímu vůdci nadšeně tleskali i tehdy, kdyby na dotaz novinářů odpověděl spuštěním sbíječky.
Jakmile se však Macinka se svým kompetenčním profilem vydal na jednání elitní mezinárodní úrovně, nemohlo to dobře dopadnout. Asi jako když se lyžař-amatér, který byl nejdál v Krkonoších, ocitne na olympijském závodě v alpském lyžování. Nejde ani tak o to, že dojede s odstupem poslední, ale že na první pohled poznáte, že mezi ostatní závodníky vůbec nepatří. A každý jen nevěřícně kroutí hlavou, jak ho tam někdo mohl poslat.
Macinka coby člověk, který nevidí za poslední římsu Klausova Institutu, žil zjevně v jakémsi bizarním přesvědčení, že jakmile předstoupí s Klausovými mentálními výpotky před nějaké světové fórum, všichni úžasem padnou na pozadí. Připomíná nemocničního garážníka, který při cestě na svůj oblíbený smažák s tatarkou náhodně zbloudil na sál, kde probíhá neurochirurgická operace. A namísto omluvy, že si spletl dveře, začne pány profesory poučovat, jak by pacienta operoval jeho garážmistr.
„Sdělil jsem tam nějaký názor a myslím, že to byla jedna z nejživějších panelových diskusí té konference. Určitě stojí za to nebýt unylý, ale trošku rozproudit energii,“ reagoval s „rozhledem“ sobě vlastním na kritiku Macinka.
Macinka v Mnichově pozornost nepochybně vzbudil. Asi jako když někdo přijde v zaprášených montérkách na ples, kde je předepsaný dress code Black Tie, a ještě začne všem kritizovat oblečení. Označí jej snad ostatní za převratného vizionáře, a příště ho napodobí? Nikoliv. Ale pomyslí si cosi o hloupém, nevychovaném, nevzdělaném a namyšleném buranovi odkudsi z východní periferie Evropy. A také o lidech, kteří si jej zvolili za svého reprezentanta.
Opravdu chceme mít v civilizovaném světě takové postavení?
