Článek
Babišova nová vláda prokázala už za necelé dva měsíce od svého jmenování naprosto unikátní míru nekompetence k řízení čehokoliv, co byť jen minimálně přesahuje zamaštěný krám hokynáře Bajzy ze seriálu Bylo nás pět. A pokud se její členové nechtějí dále znemožňovat výkonem funkcí, které jsou zcela zjevně nad jejich síly, lze kabinetu doporučit jedině bezodkladnou demisi.
Velký podíl na tom mají Motoristé, v jejichž grotesce jménem vládní působení mělo doposud hlavní roli především zábavné šarivari duo Macinka & Turek. Ministr kultury Oto Klempíř se však zjevně rozhodl vystoupit z jejich stínu a svým neuvěřitelně hloupým vyjádřením mocně zaburácet motorem, jehož používání místo mozku je poznávacím znamením Klausova (pardon Macinkova) kremelského spolku.
O co šlo? Na nedělní demonstraci spolku Milion chvilek pro demokracii kritizovala řada umělců chování Motoristů, přičemž kritika se nevyhnula ani Klempířovi. Ten pak pozval umělce k dialogu na ministerstvu, na což umělci obratem reagovali pozvánkou k veřejné debatě v Divadle Palace. Navržený veřejný formát debaty však Klempíř odmítl.
Co tím odhalil? Především svoji ohromnou zbabělost. Schopný politik se veřejných střetů nejen nebojí, ale naopak se kdykoliv rád utká se svými odpůrci. Právě veřejná debata je totiž podstatou politiky. A nejvíc bodů získává ten, kdo v ní dokáže argumentačně vítězit. Tím spíš, pokud je schopen formulovat a obhájit vlastní vize řešení klíčových problémů.
Klempíř dal však jasně najevo, že žádným vizionářem, ba ani schopným či alespoň odvážným politikem, opravdu není. A že sám ví, že mu chybí argumenty, a z debaty by odešel jako poražený. Proto se jí radši chce vyhnout. Kromě toho lhát je možné pouze o obsahu jednání vedeného za zavřenými dveřmi. A o Motoristech bylo dávno před volbami zřejmé, že bez lží, polopravd a účelovostí by jejich politika vůbec nemohla existovat.
„Myslím si, že by to byl i docela podvod na voliče. A to my určitě neuděláme a určitě to nechce udělat ani on,“ reagoval Macinka v červnu 2024 na dotaz Českého rozhlasu, zda Turek nebude kandidovat ve sněmovních volbách. Jak to dopadlo, všichni víme.
„Dvě procenta voličů protestovalo proti výsledkům demokratických voleb a na podporu bývalého komunisty. Je mi ctí být nenáviděn touto minoritou společnosti,“ útočil pro změnu Turek na prezidenta. Zároveň mu však zjevně nevadí, když bývalý spolupracovník s StB Klempíř je členem Motoristů a stranu dokonce reprezentuje i v pozici ministra.
Klempíř se ve snaze vyvléknout z veřejné debaty komicky ohání tím, že ji má organizovat Milion chvilek. Pomineme-li skutečnost, že to není pravda, těžko v tom najít smysluplnou překážku. Naopak platí již řečené, že pokud by si byl Klempíř jistý svoji argumentační pozicí, mile rád by právě na akci Milionu chvilek vystoupil. Zvítězit na soupeřově hřišti je totiž vítězství nejcennější.
Další hloupostí byl Klempířův výrok, že s umělci chtěl řešit kulturu, nikoliv politiku. Opět pomiňme skutečnost, že jako ministr kultury musí řešit obojí. Především ale pokud reagoval na jejich kritiku na demonstraci, dobře věděl, že to byla kritika jeho politiky. Nabídl-li proto k tomu dialog, nedává sebemenší smysl vést jej za zavřenými dveřmi.
Máločím mohl Klempíř tak explicitně přesvědčit o své politické prázdnotě, kompetenční nicotě a nečistých úmyslech, jako odmítnutím veřejné transparentní debaty. Takový politik je totéž jako plavec, který odmítá jít do vody. Klempíř svoji autoritářskou rétorikou „pozvání ministra se neodmítá“ vůči umělcům zároveň potvrdil, že jedinou dovedností Motoristů je Klausovská nadutost, která je stejně bezbřehá jako směšná a bezdůvodná.
Pořád mně ale nejde do hlavy jedna věc. Jak může být celá tato směšná hokynářská manéž pod vedením trestně stíhaného principála výsledkem svobodných voleb ve společnosti, která sama sebe považuje za rozumnou, slušnou a vyspělou.
