Článek
Ale také se naučit své myšlenky rovnou v angličtině formulovat - s jistou velmi malou nadsázkou řečeno umět v angličtině i „myslet“.
On je totiž velký rozdíl, jestli při debatě na libovolné konferenci člověk svou odpověď či svůj diskusní příspěvek od samého začátku promýšlí v angličtině, nebo naopak přemýšlí ve své mateřštině (v případě Petra Macinky tedy v češtině) a snaží se potom tyto své myšlenky „nějak přeložit“. A na panu Macinkovi bylo velmi jednoznačně vidět, že se klopotně snaží své české myšlenky přetransformovat do angličtiny, což mu „šlo jak psovi pastva“.
A to by se zrovna ministrovi zahraničí, který se ještě navíc snaží tvářit, jak dobře angličtinu ovládá, stávat rozhodně nemělo.
Netvrdím, že pan Macinka anglicky neumí nebo umí špatně. Jen jeho znalost tohoto jazyka je spíše „pasivní“ nebo přinejmenším tak nějak „teoretická“. Mluvit zcela plynně a pokud možno bez čechismů se člověk v žádné jazykové škole, byť i sebelepší, zkrátka nikdy úplně nenaučí.
I v tomto bodu holt platí, že „cvik dělá mistra“ - a jediný způsob tohoto „cvičení“ je se daným jazykem „obklopit“. Tedy odjet do místa, kde se jinak než anglicky nelze domluvit a kde prakticky nebude existovat nikdo, s kým by bylo možné byť jen promluvit česky. Prostě strávit nejméně několik měsíců v prostředí, kde budu muset mluvit výhradně anglicky s kýmkoliv, koho za celý den potkám, a to od spolužáků nebo kolegů v kanceláři až po prodavačku v obchodě, kam si půjdu pro sendvič k svačině.
A kde když půjdu do divadla, bude to anglicky, když půjdu do kina, nebudu mít šanci vidět film mluvený v jiném jazyce než v angličtině - případně maximálně nějaký původem čínský, japonský nebo co já vím švédský film s anglickými titulky, v muzeu budou popisky pouze anglicky, jídelní lístek v restauraci bude pouze anglicky, když se budu potřebovat někoho zeptat na cestu, budu s ním muset mluvit anglicky atd atd.
A zrovna v případě angličtiny - na rozdíl od jiných jazyků - je velmi snadné najít na světě i v Evropě místa, kde se jiným jazykem zkrátka nedomluvíte, ani kdybyste se na tu příslovečnou hlavu postavil(a).
S němčinou, francouzštinou, italštinou nebo španělštinou to už tak jednoduché není, resp. to „obklopení se“ příslušným jazykem nebude nikdy tak výrazné, protože nedává smysl pracovně nebo studijně pobývat v nějaké zapadlé díře, kde „lišky dávají dobrou noc“. A v každém větším městě (od Vídně a Berlína přes Paříž, Lyon, Miláno, Řím, Barcelonu a Madrid až po městečka s pár desítkami tisíc obyvatel) jsou přinejmenším mladí lidé, vzdělaní lidé všech věkových kategorií a také spousta pracovníků ve službách schopní s vámi na základní úrovni mluvit i anglicky.
Pokud by byl pan Macinka šedesátník, tak by se mu ještě dalo odpustit, že jeho znalost angličtiny je pouze „školní“ a nedokáže v tomto jazyce myslet a tudíž i flexibilně reagovat, protože kam asi tak mohl v mládí vyjet na studijní pobyt, že. Ale čtyřicátník? Tedy člověk, který v roce 1989, kdy se „otevřely hranice“, byl pouhé „dítko školou povinné“ - a teenager nebo maximálně tak vysokoškolský student byl v okamžiku, kdy jsme se stali součástí schengenského prostoru?
Už od 90. let minulého století se dalo prakticky kamkoliv (a to včetně britských ostrovů) vyjet na několikaměsíční studijní pobyt! A od roku 2004 pak nebyl sebemenší problém procestovat celou Evropu stopem „jenom s občankou a báglem přes rameno“ nebo vyjet kamkoliv na pár měsíců na brigádu.
Proč tedy pan Macinka nebyl aspoň na jeden semestr na Erasmu někde v Londýně, Birminghamu nebo třeba v Dublinu? Nebo proč neodjel někam do Británie či Irska přinemenším na pár týdnů na brigádu, když už ne rovnou na několikaměsíční stáž či postgraduálním kurs po promoci? Konec konců, ještě před pár lety přece nebyl vůbec žádný problém vyjet na brigádu, na studijní pobyt nebo na stáž ani do USA nebo Kanady.
Takže se ptám: Co pan Macinka vlastně dělal od svých dvaceti let?
Nebo snad patřil mezi ty částečně líné a částečně zbabělé studenty, kteří jsou ochotní vyjet na studijní pobyt do zahraničí pouze na pár dní a ještě ne sami, ale s minimálně dvěma nebo třemi svými českými kamarády? Ti se pak samozřejmě v cizím jazyce nikdy myslet nenaučí.
Ovšem nemělo by být základním kvalifikačním předpokladem pro ministra zahraničí to, že se nebojí pobývat v prostředí, kde je obklopen samými cizinci?
A zrovna v případě angličtiny se v dnešní době jedná o jazyk, který by měl na velmi slušné úrovni ovládat každý, kdo nechce být považovaný a priori za nevzdělaného burana, protože (ať se nám to líbí nebo ne) se jedná o hlavní dorozumívací jazyk na všech odborných fórech, mítincích a konferencích. Zkrátka angličtina je dnes to stejné, co byla ve středověku a raném novověku latina. Posel co já vím Karla IV. nebo Rudolfa II., který by nebyl schopný se domluvit latinsky, by totálně znemožnil nejen sám sebe, ale i svého panovníka.
Ale dobře, pomiňme to, že pan Macinka nezvládá myslet ani v tak základním cizím jazyce, jakým je angličtina. A že podle toho pak i jeho mluvený projev vypadá. Konečně není s tímto hendikepem v naší vládě sám (mrk mrk Alena Schillerová).
Ještě větším problémem totiž je, že panu Macinkovi dělá docela velké problémy i samotné myšlení.
Za prvé mi vůbec není jasné, proč na konferenci o bezpečnosti vůbec cítil potřebu bavit se o genderu. Může mi někdo vysvětlit, jakou mají genderové role souvislost s evropskou bezpečností? Rusko je zcela bez debaty pro nás hlavním bezpečnostním rizikem, a to i kdyby se Putin sebeidentifikoval třeba jako růžový létající slon s duhovým chobotem.
Za druhé když už se jako ministr zahraničí (nebo ministr čehokoliv) chce o něčem bavit, tak by o tom něčem měl mít alespoň nějaké elementární znalosti. Měl by tedy vědět aspoň to, že v angličtině „gender“ a „sex“ rozhodně nejsou synonyma, ale naopak znamenají úplně rozdílné věci. Gender je (velmi zjednodušeně řečeno) to, jak sami sebe vnímáme a jakou roli pak chceme hrát na veřejnosti.
Tedy dejme tomu jestli chceme, aby nás lidé vnímali jako muže, jako ženu nebo jako „něco mezi“, jakým jménem chceme být oslovováni (což vážně nechápu, proč je pro tolik lidí problém), jaké chceme mít hobby, v jaké společnosti se chceme převážně pohybovat, jestli chceme nosit vlasy dlouhé nebo krátké, kalhoty nebo sukně, jestli se chceme líčit, lakovat si nehty atd.
A fakt není vůbec nic divného na tom, pokud kluk nosí v létě sukni nebo něco, co někomu může připomínat starověkou tuniku, zatímco jinému ženské šaty. Konec konců, byly doby, kdy muži nic jiného ani nenosili - třeba takový Ježíš fakt nenosil kalhoty. A v Malajsii nebo Indonésii ještě i dnes spousta mužů nosí sarong, což je taky de facto sukně, nemluvě samozřejmě už vůbec o tradičním skotském mužském kroji.
Stejně tak byly doby, kdy bylo úplně normální i v Evropě, že muži nosili krajky a pastelové barvy včetně růžové, ba dokonce se i líčili - kdyby se dnes někdo oblékl a nalíčil tak, jak zcela běžně chodil Ludvík XIV. nebo slavný svůdce Cassanova, tak je považovaný ne za transsexuála, ale vysloveně za velmi výstřední drag queen. (Ostatně o tom, co bylo nebo nebylo považováno za „normální“ pro muže jsem jeden velmi podrobný článek už napsala.)
Ovšem i pokud si pan Macinka spletl pojmy a místo toho, čemu angličtina říká „gender“, myslel to, čemu angličtina říká „sex“, tak „byl vedle jak ta jedle“. Resp. jednoznačně tím prokázal, že jeho znalosti biologie jsou tak zhruba na úrovni obrázkové encyklopedie pro školní děti. Už jsem napsala i velmi podrobné články o tom, že s tím biologickým pohlavím to taky není až tak jednoduché, jak si plno lidí naivně myslí (např. zde nebo zde).
V každém případě ve svém projevu předváděl frapantní neznalosti tématu, o kterém se (čertvíproč) snažil mluvit. Nemyslím si, že paní Clintonová má nějak extra hluboké znalosti biologie, daleko pravděpodobnější je, že se - vcelku pochopitelně - domnívala, že když pan Macinka používá slovo „gender“, tak tím myslí to, co tento pojem v angličtině skutečně znamená. A tak byla poněkud pohoršena, když o genderu mluvil takovým způsobem, že bylo zcela evidentní, že vůbec netuší, co to je.
Sedět na jejím místě já, byla bych pohoršená úplně stejně - a to i kdybych si myslela, že si pan Macinka spletl pojmy „gender“ a „sex“, neboť ani v jednom případě absolutně „neví, která bije“.
A ano, možná je zdvořilé a diplomatické nedávat najevo někomu, koho pro jeho neznalosti považuji za úplného pitomce, že ho za toho pitomce opravdu považuji. Ovšem zrovna já jsem toto nikdy neuměla, takže mě nijak zásadně nepohoršuje, když se paní Clintonová při setkání s někým, koho kvůli jeho neznalostem začne považovat za idiota, nedokáže tvářit, že jej považuje za inteligenta.
Ovšem jen tak mezi námi, pokud by na jeho frapantní neznalosti reagovala tak, že by se mu snažila laskavě vysvětlit, že se „trošičku mýlí“, nebylo by to náhodou ještě daleko více povýšené? Jen si představte, že by mu s blahosklonným úsměvem paní učitelky, která mluví s žáčkem v první třídě, zcela klidně sdělila, že v angličtině opravdu gender nerovná se sex. Podle mého právě tímto by jej totálně zesměšnila - a s ním i celou Českou republiku.
Naopak to, že se k němu chovala jako k oponentovi v diskusi, který ji svými názory štve, a ne jako k malému hloupému děcku, které vůbec neví, co plácá (ačkoliv to přesně takto ve skutečnosti bylo), projevila vůči němu a tím i vůči naší zemi daleko větší respekt.
No a naprosto „vrcholným okamžikem“ vystoupení pana Macinky byl moment, kdy prokázal, že jeho představy o Evropské Unii jsou zcela mimo. Resp. když v přímém přenosu názorně předvedl, že jak jeho „znalosti“ o fungování orgánů a institucí EU, tak i zcela obecné znalosti na téma politického systému ve střední Evropě včetně naší vlastní země jsou na takové „úrovni“, že by za to vyletěl od zkoušky student prvního ročníku politologie.
V ten okamžik jsem se za našeho ministra zahraničí styděla až do morku kostí.
O obdivuji jak jeho polského kolegu Sikorského, tak i Hillary Clinton, že se v ten moment nerozchechtali. Já bych se asi neudržela.
Pane Bože, když už máme ministra zahraničí, který o zahraniční politice ví málo a o Evropské Unii skoro nic, nemohl by to aspoň nedávat tak okatě najevo?
Nemohl by v zahraničí mluvit pouze o tom, o čemu aspoň trochu něco ví?
Obávám se ovšem, že v tomto případě by musel po většinu času mlčet jako ryba.
