Článek
Podle mého má smysl zákonem pouze poněkud omezovat rodiče ve volbě jmen pro jejich nezletilé děti. Nemyslím si totiž, že je úplně v pohodě naprostá „svoboda“ v tom smyslu, že rodiče mohou své dítě klidně pojmenovat „Jablko“ nebo „Čtvrtek“. Také se mi nezdá rozumným dávat rodičům zcela volnou ruku v tom, aby pro své děti jako „jméno“ vymysleli nějaký naprosto nesmyslný shluk písmen (nebo dokonce i číslic), jako to dělal např. Elon Musk.
Za prvé jde o ty děti samotné - ve školách ne až tak výjimečně dochází k šikaně z daleko méně významných důvodů, třeba kvůli brýlím, zrzavým vlasům nebo neznačkovému oblečení. Dávat tedy potenciálně šikanujícím darebákům do rukou ještě další mocně zbraně opravdu není moc dobrý nápad. Navíc učitelé a učitelky mají dost práce i bez toho, aby museli ustavičně dohlížet na to, zda se náhodou děti neposmívají spolužačce, která se jmenuje „Jahoda“, nebo spolužákovi se jménem „Volvo“.
A za druhé by měl být brán i jistý ohled na pedagogy v mateřských a základních školách ještě v jednom aspektu. Tedy že asi není zrovna dvakrát fajn přidělávat jim jen další zbytečnou práci tím, aby se museli učit vyslovovat prapodivné cosi, co se jménu příliš nepodobá - eventuálně to řešit tak, že pro nositele podobných „jmen“ budou vymýšlet nějaké přezdívky. Jako by nestačily děti vietnamské národnosti, které rodiče pojmenují nějakým jejich tradičním jménem, pro běžného Čecha však dosti nepochopitelným a špatně vyslovitelným. Což se pak ve školkách a školách stejně řeší tím, že Nguyenovi všichni včetně učitelů říkají „Pavlík“ nebo „Honzík“.
Ovšem u lidí starších 18 let je to už něco zcela jiného. Každý zletilý a svéprávný může naprosto legálně dělat věci, které mohou jeho život velmi zásadně (a často dokonce i negativně) ovlivnit neporovnatelně více než to, že si vybere „bláznivé“ jméno. Může si zvolit školu, zaměstnání i místo bydliště, může se oženit/vdát, mít dítě nebo si vzít půjčku. Ale rovněž tak si může ze svého obličeje či těla nechat množstvím piercingů udělat „železářství u Rotta“, může se nechat potetovat od hlavy k patě, může požadovat libovolné plastické operace a body modifikace…
Pokud se někdo v osmnácti rozhodne, že chce vypadat jako komiksová postavička, ještěr nebo mimozemšťan, není zde žádný zákon, který by mu v tom bránil „pro jeho dobro“. Přitom si myslím, že takové změny jsou daleko závažnější - a především často už vážně nevratné. Tak proč by měl lidem zákon bránit „pro jejich dobro“ v tom, aby se přejmenovali na Galadriel, Anakina či jiné oficiálně „neexistující“ jméno? Dokonce mi ani není jasné, proč by měl zákon bránit dospělému a svéprávnému muži, aby se oficiálně jmenoval třeba „Božena“, případně dospělé a svéprávné ženě v tom, aby měla v dokladech napsáno, že se jmenuje, co já vím, „Martin“.
Je to přece on nebo ona, kdo s tím „nepatřičným“, „praštěným“ či jinak „divným“ jménem bude muset nadále žít. Pokud to mu či jí bude vyhovovat, co je nám ostatním po tom? A pokud to mu/jí vyhovovat nebude? Nechat se přejmenovat je přece neporovnatelně rychlejší, levnější a jednodušší, než si např. nechat odstranit tetování v obličeji. Přesto žádný zákon v této zemi nezakazuje dospělému svéprávnému člověku, aby si nechal obličej potetovat.
Tak proč by mu měl zákon bránit v tom, aby si jako své „křestní“jméno svobodně zvolil zdrobnělinu, nespisovnou podobu jména (např. „Pepa“), jméno tradičně určené pro druhé pohlaví, název měsíce, ovoce či zvířete nebo oficiálně neexistující jméno nějakého sci-fi či fantasy hrdiny? Přece touží-li stopadesátikilová dáma po tom, aby se oficiálně jmenovala „Růženka“, dvoumetrový kulturista po jménu „Karolína“, ajťák se chce jmenovat třeba „Linux“nebo „Server“ a fantazačka chce mít v dokladech jako jméno napsáno „Saruman“, tak co nám ostatním na tom jako vadí?
Pokud dotyčný či dotyčná zjistí, že to přejmenování nebyl zrovna dobrý nápad, protože si kvůli takto „divnému“jménu špatně hledá zaměstnání, má problémy s úředníky nebo ho/ji nejbližší okolí nebere příliš vážně, tak se holt nechá zase přejmenovat. Zaplatí příslušnou částku a stráví několik týdnů obíháním úřadů a dalších institucí, např. dodavatelů energií apod., kde všude bude muset zase jméno změnit. Ano, přidělá si tím spoustu práce a starostí - ovšem jsou to jeho/její starosti a práce. Nám ostatním je po tom naprosto houby.
I kdyby se někdo takto přejmenovával třeba dvakrát ročně, tak to vůbec není naše starost. On či ona tím přidělává starosti hlavně sám sobě.
A vůbec, co je na tom tak těžkého, oslovovat lidi přesně tak, jak si oni sami přejí?
Pokud za námi přijde spolužák nebo kolega s tím, že odteď se jmenuje nějak, proč bychom mu tak neměli začít říkat? Co s tím má pořád někdo za problém?
Konečně, pokud se kolegyně vdá a přijde za námi s tím, že od včerejška už není „Horáčková“, ale třeba „Kratochvílová“, taky se kvůli tomu nehroutíme. Zkrátka vezmeme na vědomí, že je nyní Kratochvílová, a tím to pro nás končí.
Takže pokud by nám přišel kolega oznámit, že od včerejška není Tomáš, ale co já vím Elrond, proč bychom měli reagovat jinak?
Pokud si někdo myslíte opak, zkuste to v diskusi nějak smysluplně vysvětlit.
Na podobná témata:
