Článek
Dokonce i „neřízené střely v dresu SPD“ jako Ševčík, Šichtařová, ba dokonce i Rajchl, se aktuálně chovají až neuvěřitelně decentně, téměř by se dalo říci „státotvorně“. Nebo přinejmenším dělají daleko méně problémů, než asi většina z nás před volbami očekávala i v těch nejbujnějších snech.
Naopak Petr Macinka a jeho „melody boys“ se aktuálně chovají jako rozmazlení puberťáci, ne-li přímo jako nesnesitelní „spratci“ raně školkového věku, kteří ječí, jako by je na nože brali, hystericky se válejí po zemi a kopou nožičkama, aby tímto cirkusem maminku donutili koupit jim zmrzlinu či lízátko.
Samozřejmě je otázkou, jak se celá situace bude dále vyvíjet. Přinejmenším já nevím (a těžko říct, jestli vůbec někdo může vědět), zda má na ně Andrej Babiš nějaké „kompro“, kterým by je tudíž mohl „přitlačit ke zdi“, případně jak vážné tyto kompromitující materiály jsou, kolik jich je a na které čelné představitele Motoristů je Andrej má.
Nebo zda to náhodou není přesně obráceně, tedy nejsou-li to naopak Motoristé sobě, kdo „tahají za delší konec“, a Andreje Babiše mohou tudíž úspěšně vydírat a „tlačit ke zdi“.
Pokud za ten „delší konec“ netahají - a současně na ně „šéf hnutí ANO“ nemá kompromitující materiály až takové třaskavosti, že by Macinkovi a spol. nezbývalo nic jiného, než „držet hubu a krok“, případně „být rádi, že jsou rádi“, nastává nám zde docela patová situace.
Která není moc dobrá.
Ba dokonce - a opravdu mě samotnou překvapuje, že něco podobného napíšu - by vůbec nebylo dobré, pokud by Motoristé sobě mohli Andreje Babiše nějak donutili k tomu, aby „mlčel a šoupal nohama“, resp. aby jim do vlády odkýval kohokoliv, na koho Macinka (ve skutečnosti samozřejmě Václav Klaus st.) zrovna ukáže.
Vážně mi totiž nepřijde v pohodě, aby se ministrem zahraničí stala osoba, která je přímo ztělesněním pravého opaku ke všemu, co lze sebeméně spojovat s pojmem „diplomacie“, a ministrem životního prostředí pro změnu člověk, který považuje za naprosto nezbytné na jednání s prezidentem republiky „přihrnout se“ v obludnosti, která se sotva vejde do Matyášovy brány, a spotřebu má nejspíš za nejméně dvě do města vhodná auta. A to ještě ke všemu když toto monstrum ani není jeho, ale vypůjčil si jej od jakéhosi svého vcelku pochybného kamarádíčka. (Nehodlám si zde hrát na Sigmunda Freuda a spekulovat, jakou fyzickou nedostatečnost si tímto „bourákem“ předseda Motoristů kompenzuje.)
A předpokládám, že vládu, ve které by se vyskytovaly podobně bizarní postavičky, nepovažuje za jsoucí „v pohodě“ ani většina členů koalice SPOLU, hnutí STAN a České pirátské strany. Na straně druhé je pro politické strany a hnutí, které aktuálně tvoří dosluhující vládu Petra Fialy (o Pirátech nemluvě) více než nepřijatelné vytvořit koaliční vládu s Andrejem Babišem, ba dokonce se samotným hnutím ANO i za situace, kdy by premiérem byl nějaký jiný jeho člen (např. „multiministr“ Havlíček).
Myslíte, že tento „rébus“ nemá řešení?
Ale má!
Už ve svém minulém článku jsem jako o jedné z možných (ba dokonce pravděpodobných) variant spekulovala o menšinové vládě. A když se tak dívám na současnou situaci, stále více se mi představa menšinové vlády zamlouvá.
Žádná ze stran tvořících koalici SPOLU, stejně jako STAN či Piráti se nemusí zpronevěřit svému slibu voličům, že do koaliční vlády s ANO nepůjde. Stačí se dohodnout na nepřímé podpoře menšinové vlády - a to buď pouze „jednobarevné“ menšinové vlády, tedy vlády, jejímiž členy budou pouze osoby nominované hnutím ANO, nebo menšinové koaliční vlády ANO a SPD.
Stačí se pouze dohodnout na tom, že při hlasování o vyslovení důvěry vládě opustí jednací sál takový počet členů SPOLU a/nebo STAN, aby poslanci ANO (či ANO + SPD) hlasující pro důvěru nové vládě Andreje Babiše v tento moment byli většinou. Vláda tak může vzniknout a začít fungovat.
Ano, fakt je, že stát v čele menšinové vlády není zrovna záviděníhodná, natož pak snadná pozice. Pro prosazení takřka čehokoliv musí premiér i ministři takové vlády hledat ustavičnou politickou podporu napříč celým politickým spektrem, takže kompromisy jsou jejich „denním chlebem“, ba přímo každodenním „pracovním nástrojem“.
Na straně druhé pokud v čele menšinové vlády stojí aspoň trochu rozumný a pragmatický člověk, může být menšinová vláda poměrně stabilní a vydržet minimálně polovinu volebního období, v některých případech dokonce až do řádných voleb. Podobné případy se už staly v mnoha zemích.
Navíc jak se říká „lepší je ten ďábel, kterého znáš“.
Tedy - bráno z pohledu Andeje Babiše a hnutí ANO - je možná daleko lepší muset hledat ustavičné kompromisy s politickými protivníky, od kterých ale přesně víme, co můžeme čekat, než být stále závislým na tom, „jak se zrovna vyspí“ pár psychopatických narcisů s chováním ne toho příslovečného „řeznického psa“, ale spíš rozmazleného děcka, a jestli jim náhodou něco zcela nečekaného „nepřeletí přes nos“ a „jen tak z plezíru“ nepohřbí dlouhé týdny pracně dohadovaný kompromis.
Navíc pokud by se ukázalo, že na určitých věcech, které budou většině voličů připadat jako rozumné a užitečné, se spolu menšinová vláda s podstatnou částí opozice dokáže dohodnout, mohlo by to postupně začít zmenšovat „příkopy“, které v naší společnosti aktuálně existují mezi „fialovci“ a „babišovci“.
A vůbec, ať Andrej Babiš ukáže, jestli pouhý politikář, nebo skutečný politik.
Právě teď k tomu má jedinečnou příležitost!
Na související témata:
