Článek
Takže do slušného člověka má poměrně daleko. Ovšem v Maďarsku už dávno slušný člověk šanci na vítězství ve volbách nemá.
A letos se tam zkrátka volilo ze dvou zel to menší - Fidesz, nebo Tisza. Neboli jinými slovy maďarští voliči rozhodovali, jestli chtějí, aby jim vládli morálně pochybní zloději, vlastizrádci a kremelští slouhové, nebo zda chtějí mít pro změnu vládu rovněž morálně ne zrovna čistou, ale když nic jiného, tak aspoň nesloženou z Putinových podržtašek.
Možná si i nezanedbatelná část Maďarů vzpomněla na to, od jakých událostí letos uplyne rovných 70 let, a že tedy poklonkování do Moskvy už bylo víc než dost.
Ať je ovšem Péter Magyar, jaký je, jeho volební vítězství je přece jenom dobrou zprávou.
V Evropě jsme se zbavili velmi nebezpečného trojského koně řízeného z Kremlu. Což za stávající složité mezinárodně-politické a bezpečnostní situace ve světě je dosti výrazné plus.
A dobré zprávy mohou po 12. dubnu 2026 následovat i pro nás v ČR.
Po pádu Orbána totiž v Evropě mnoho proruských kolaborantů, kteří by stáli za řeč, už nezbývá.
Tím nejvýznamnějším je na východ od řeky Moravy jistý Robertek Fico. Jenže jeho politický vliv, natož pak nějaká moc, za slovenské hranice nesahá, a dokonce ani ten car vší Rusi Vladimír Vladimírovič si jej nijak zvlášť neváží. Tím méně pak hrozí, že by jej bral sebeméně vážně.
Ficovým osudem je - v tom nejlepším možném případě - stát se tím příslovečným „kůlem v plotě“. V horším případě mu třeba časem může hrozit osud jistého Benita (Mussoliniho) nebo Nicolae (Ceaușesca), čemuž by se mohl snažit vyhnout tím, že by si sbalil kufry a utekl směr Moskva. Pak bych si ovšem na jeho místě dávala velký pozor na otevřená okna, protože car Vladimír neschopné kolaboranty ne vždy touží živit a podporovat, ale naopak se k nim občas chová podobně, jako se jeho veliký vzor Džugašvili choval k evropským komunistům, co do Moskvy utekli před Hitlerem. A možná je nutné si dávat pozor i na okna zavřená, protože Rusko je v této věci opravdu „zemí neomezených možností“, kde se lze „nešťastnou náhodou“ zabít i tak, že člověk vypadne zamřížovaným okénkem od sklepa.
Ovšem budoucí osud polodiktátorského šéfa SMERu je starostí slovenských voličů, nikoliv naší.
Já osobně jsem však nejvíce zvědavá na politické veletoče, co proběhnou v nejbližších dnech na domácí politické scéně.
Andrej Babiš (stejně jako „Lepenka“ ve Francii) je velmi zkušený politický akrobat. Prudký obrat o 180° je pro něj maličkostí.
Předpokládám, že nejspíš začne předstírat, že žádného Vikiho Orbána vůbec nikdy neznal, ba dokonce že možná vlastně ani nikdy v životě jméno Orbán neslyšel - a každý, kdo tvrdí opak, je odporný darebák placený židozednářskými ještírky z galaxie Arkana, který mu chce zlovolně politicky uškodit.
Ostatně, nebylo by to poprvé. Od té doby, co oranžgutan sedící aktuálně nějakým nedopatřením v Bílém domě vyvádí psí kusy, jejichž smyslu nerozumí nejspíš ani on sám, Andrej se tváří, že trumpovskou červenou kšiltovku nikdy v životě nenosil.
Také samuraj Tomio, se, jak vidno, už dokázal dostatečně dobře zorientovat.
Ještě více by mě proto zajímalo, jaký postoj zaujmou naši političtí „giganti“ z politického spolku Motoristé sobě, třeba taková „hranatá legenda“ či jeho přítel nejvěrnější, který je jakýmsi omylem aktuálně šéfem české diplomacie. Tento „duševní velikán“ totiž Orbána srovnával s Michelangelem a velmi urputně hájil jeho ministra zahraničí, podezřelého z jasné kolaborace s Ruskem.
V táboře hochů nikoliv od Bobří řeky, ale od benzínu a moštárny, včerejší noc byla nejspíš dosti neklidná a plná nočních můr. Vzhledem k mé vrozené škodolibosti jim to od srdce přeji.
Jenže zlomyslné zadostiučinění stranou, jsou tu podstatnější věci.
Bylo by naprosto skvělé, kdyby Andrej Babiš pod vlivem maďarských voleb konečně pochopil, že tu podivnou skupinku Macinka - Turek - Klempíř - Šťastný - Červený (plus jejich voličstvo, které by se aktuálně vešlo do sálu sokolovny ve Zlámané Lhotě) už vůbec k ničemu nepotřebuje, ba naopak že mu politicky spíše škodí - a podle toho začal taky konat.
Nevydání má do konce funkčního období této Poslanecké sněmovny už jisté, takže by těm politickým mopslíkům mohl konečně ukázat, kde je jejich pravé místo a kdo (samozřejmě on velký Andrej) je jejich páníček, kterého budou poslouchat na slovo.
Nehrozí, že by mu shodili vládu, protože i ti nejvíce intelektuálně plaší mezi nimi už moc dobře vědí, že nejen, že ti z nich, kteří jsou ministry, jsou jimi nejspíš poprvé a naposledy ve svém životě, ale že se velmi pravděpodobně po příštích volbách ani jeden z nich nestane poslancem (pokud tedy nepřestoupí do Hnutí ANO).
A poslanecký plat (natož pak plat poslanecký plus ministerský) za trochu toho ponížení stojí, ne?
