Článek
Pomiňme tu „drobnost“, že mnozí těch, kteří se takto ptají, platí daně naprosto zanedbatelné, a tudíž jsou tyto jejich řeči dosti směšné.
Pomiňme i skutečnost, že ze státního rozpočtu i z rozpočtu hlavního města Prahy dohromady je financován pouze zlomek (necelých 10 %) nákladů na Prague Pride, zbytek (tedy více než 90 %) je financován ze vstupného a dalších komerčních aktivit (prodej metche apod.), z darů jednotlivců, spolků i malých firem a také - a to dosti podstatná část - je potom placena z peněz velkých sponzorů, tedy bohatých firem jako Vodafone, Nivea, T-mobile, Tesco, Škoda Auto apod.
Předpokládám, že snad každý z nás uzná, že Vodafone, Tesco nebo třeba Škodovka mají právo svoje peníze utrácet za cokoliv se jim zlíbí - a bez ohledu na to, jestli to nějaký „Franta Novák“ považuje za blbost.
Škodovka se průvodu účastnila se svým novým modelem elektroauta.
A pokud jde o těch pár procent, na kterých se i různí ti „Frantové Novákové“ podílejí svými daněmi, tak je potřeba říct několik zásadních věcí:
1. Každý, kdo platíme daně, se tak podílíme na financování spousty věcí, které nás vůbec nebaví, nezajímají, nám osobně nejsou k ničemu užitečné nebo s nimi dokonce nesouhlasíme či jsou nám protivné.
Já třeba nehraji florbal, nikdy jsem florbal nehrála a florbal jako sport mě vůbec nezajímá - přesto nemám sebemenší problém s tím, pokud jsou ze státního rozpočtu, případně z rozpočtu města, ve kterém žiji, finančně podporovány florbalové kluby, případně pokud je „z mých daní“ podporováno florbalové mistrovství světa konané v Česku.
2. Státní rozpočet i jednotlivá města finančně podporují ty festivaly, které se v ČR na území toho kterého města konají.
Např. jak státní rozpočet, tak i město Karlovy Vary podporují KVIFF (neboli mezinárodní filmový festival konaný ve Varech), jak státní rozpočet, tak i město Ostrava podporují „Colours of Ostrava“ a Hradec Králové se zase finančně podílí na podpoře „Rock for people“. A tak by se dalo pokračovat.
A proč to státní rozpočet - a také rozpočty konkrétních měst dělají? Protože se jim to vyplatí.
Libovolný festival - lhostejno, zda, hudební, filmový, divadelní či jakýkoliv jiný znamená návštěvníky. A návštěvníci festivalu dělají co? Ano, správně, utrácejí. Pokud nejsou místní, tak musejí v daném městě bydlet a stravovat se - což samozřejmě není zadarmo. A i pokud jsou místní, tak se stejně v době festivalu chovají tak trochu jako turisté na dovolené, tedy v místě konání festivalu a v jeho nejbližším okolí si „něco dopřejí“ - a tím něčím může být posezení v restauraci, předražené jídlo nebo alkohol u stánku či něco jiného, co není „k životu nezbytné“, počínaje zmrzlinou přes návštěvu muzea a konče nějakým tím festivalovým merchem. A z prodeje toho všeho jdou peníze jak do státní kasy, tak také do kasy příslušného města.
Města moc dobře vědí, že každá koruna investovaná do podpory a propagace libovolného většího festivalu - tedy takového, který má alespoň tisíce, ideálně samozřejmě desetitisíce či nižší stovky tisíc návštěvníků, se jim vrátí mnohonásobně.
Dvojnásob to pak platí u festivalů, na které jezdí ve velkém procentu i návštěvníci ze zahraničí. Protože pokud se jim na festivalu líbilo, mohou do daného města přijet znovu za pár týdnů až měsíců jako „obyčejní“ turisté. Případně mohou u svých přátel a známých dané město natolik propagovat, že i tito jejich přátelé a známí do něj dříve nebo později přijedou jako turisté.
A dá přece zdravý rozum, že čím je festival větší a známější, tím více má návštěvníků. A také snad každý chápe, že spokojení návštěvníci se na festivaly obvykle opakovaně vracejí. Tedy neutrácejí v daném místě pouze jeden rok, ale spoustu let po sobě.
Proto je v zájmu každého města, na jehož území se nějaký festival pořádá, tento festival podpořit, aby na něj přijelo co možná nejvíce lidí a aby tito lidé byli natolik spokojení, že příští rok přijedou znovu.
A přesně zde je „ten pes zakopán“ - Prague Pride je týden trvající festival, přičemž průvod městem (Pride Parade) je pouhým jeho nepatrným zlomkem.
Letošní zahajovací bohoslužba
Už v předvečer slavnostního zahájení celého festivalu proběhla evangelická bohoslužba v kostele svatého Martina ve zdi.
Divíte se tomu? Přijde vám absurdní, že festival LGBTQ+ lidí začíná právě bohoslužbou? Tak v tom případě jste nejspíš posledních minimálně 10 let strávili v hibernaci. Měli byste se tudíž probrat.
Ano, spolek Logos, který sdružuje jak LGBTQ+ křesťany, tak i jejich hetero příbuzné a přátele, zde existuje už zatraceně dlouho.
Ale tím hlavním, co spojovalo celý ten týden, byl velmi bohatý program. Ten zahrnoval všemožné kulturní akce - výstavy, hudební vystoupení, filmové projekce, přednášky, besedy, swap oblečení a dokonce i všemožné tvůrčí dílny, jako třeba korálkování nebo potisk triček.
Klasická letní taneční párty - toto konkrétní na Střeleckém ostrově byla po většinu dnů festivalu otevřená pro každého, nejen pro příslušníky queer komunity.
Když jsem se tak podívala na program Prague Pride, připadalo mi to velmi podobné nějakému hodně velkému conu, třeba Star Wars Celebration, kterou jsem zažila před lety v Londýně, případně jistému kříženci mezi Comic conem Prague a Festivalem fantazie. Ostatně možná i proto jsem na různých akcích festivalu a samozřejmě i v sobotním průvodu potkala tolik známých z fandomu.
Nechyběly také pikniky, možnost posezení ve specializované kavárně v Kinského zahradě, společné procházky se psy nebo se tematická „rychlorande“ pro lidi ne zcela „běžné“ sexuální orientace od gayů přes pansexuály až po asexuály. Ano, právě asexuálové jsou také součástí queer komunity - a zrovna pro ně je nalezení vhodného protějšku velmi zásadním životním tématem. Pokud totiž asexuál vytvoří dvojici s kýmkoliv jiném než s jiným asexuálem, ve finále se tento vztah buď velmi rychle rozpadne, nebo v něm oba nesmírně trpí.
V podobě „Pride village“ na Střeleckém ostrově nechyběla ani možnost „typické letní pohody“, tedy takového toho „poflakování se“ odpoledne a večer někde u vody, kde jsou k dispozici jak stánky s jídlem a pitím včetně alkoholu, tak také hudba, na kterou je možné si třeba i zatancovat.
A přijít samozřejmě mohl kdokoliv.
Byť si to stále - nevím proč - plno lidí myslí, queer lidé se na ty ostatní nedívají nijak „svrchu“. Mimochodem, víte, jak nás, hetero, ti querr lidičkové nazývají? Straight - což v angličtině znamená jasný, přímý, rovný, ale také nekomplikovaný nebo dokonce čestný (všechny významy k nalezení zde). Připadá vám to pejorativní? Mně tedy ani omylem. Proto hrdě nosím placku se symbolem „straight ally“, tedy heterosexuálního spojence.
Součástí oficiálního zahájení Prague Pride bylo i vystoupení několika drag queens.
Právě na na Střeleckém ostrově letos proběhlo slavnostní zahájení v pondělí 3. 8. 2026, kterého jsem se účastnila s několika rovněž hetero kamarády - byť jsem samozřejmě v průběhu večera potkala i nejednoho svého svým queer kamaráda či kamarádku, co tam byli taky.
Naopak na jiném ostrově, konkrétně na Štvanici, zase probíhala velká afterparty po sobotním průvodu.
Podle odhadů se pouze průvodu (tzv. „Pride Parade“) účastnilo více než 46 tisíc lidí. Vzhledem k tomu, že ne všichni návštěvníci festivalu Prague Pride se průvodu účastní, dá se snadno odhadnout, že návštěvníků Prague Pride jako týdenního festivalu bylo celkem možná i více než sto tisíc - zejména pokud budeme jako návštěvníka počítat každého, kdo třeba jen jednou za celou dobu navštívil některou výstavu, filmovou projekci nebo se zašel pobavit na podvečerní párty na Střelecký ostrov či na Štvanici.
Kolik v Česku pořádaných festivalů se může pochlubit podobnou návštěvností?
Takže magistrát hlavního města Prahy ví moc dobře, proč Prague Pride podporuje, vrací se mu to do pokladny mnohonásobně.
A pokud stále nevíte, o co vlastně na Prague Pride jde, a že byste do toho průvodu mohli (a možná i měli) jít také vy, přečtěte si tyto moje starší články:
