Článek
Navíc v pubertě - kdy jsem (jako spousta pubertálních telat) myslela, že cigareta je symbol dospělosti - jsem zároveň velmi rychle zjistila, že mi cigarety ve skutečnosti vůbec nechutnají. Takže jsem v podstatě místo kouření vždycky jenom „pózovala s cigaretou“. Což nabylo vrcholu zejména poté, co jsem si pořídila ve starožitnostech dlouhou slonovinovou špičku a začala jsem se stylizovat do nějaké kombinace Maty Hari a hvězd prvorepublikového filmu.
A pokud to bylo jen trochu možné, nikdy jsem nekouřila (tedy přesněji řečeno nepředstírala jsem kouření) žádných „normálních“ cigaret, ale vybírala jsem si pouze nějaké silně ochucené - mentolové, hřebíčkové, skořicové… Kde tudíž příchuť prakticky úplně „přebila“ původní chuť tabáku.
Ty ochucené cigarety byly sice drahé, ale to mi ani trochu nevadilo, protože mi jedna krabička vydržela zhruba na měsíc až měsíc a půl. Zapalovala jsem si totiž pouze tehdy, když jsem se někde na veřejnosti „předváděla“, a na to předvádění se mi na jeden večer bohatě stačilo tři až pět cigaret.
Je tedy zcela evidentní, že na nikotinu jsem se závislou nestala. A ani stát nemohla.
A nejen na nikotinu. Můj organismus je nejspíš „od přírody“ tak nějak zvláštně nastavený, že mi ve vzniku závislosti přímo brání. Pokud na večírku piji alkohol, tak v určitou chvíli mi přestane chutnat, takže i kdyby někdo v tu chvíli přinesl třeba 50 let starý koňak, já si místo něj dám radši rybízový džus.
A tráva - kterou jsem taky vyzkoušela, protože jsem studovala mimo jiné i v Holandsku - na mě funguje leda jako naprosto perfektní hypnotikum. Kdybych měla náhodou na stará kolena potíže s usínáním - jako že o tom docela pochybuji, protože jsem schopná usnout v záři reflektorů a za dělostřelecké palby - tak si před spaním dám trochu marjány a budu spát jako mimino.
Poté, co jsem se stala součástí fandomu, jsem však velmi rychle zjistila, že mezi scifisty a fantazáky je daleko více v módě vodnice než běžné cigarety, takže k předvádění se s cigaretou na slonovinové špičce jsem měla příležitost tak maximálně jednou za měsíc, někdy ani to ne. Takže stále častěji začalo docházet k tomu, že jsem krabičku cigaret i s tou slonovinovou špičkou omylem zapomněla v té kabelce, kterou jsem si s sebou na akci zrovna nevzala - ono když má člověk těch kabelek asi patnáct, aby barevně ladily se všemi myslitelnými modely, co jenom mám ve skříni, tak velmi často neví, ve které kabelce co za drobnosti má.
Takže mě časem přestalo bavit cigarety kupovat, když se mi 90 % roku jen někde válejí, a já kolikrát ani nevím, kde je vlastně mám.
Jenže nastala doba cigaret elektronických.
Velmi rychle jsem zjistila, že nahřívaný tabák mi taky „nejede“ - a to ani když je nějak ochucený. Zato vapování náplní s různými ovocnými příchutěmi, to byla trochu jiná situace. V podstatě mi to, co do požitku, hodně připomínalo vodnici - jen s tím rozdílem, že při vapování člověk nevdechuje vůbec žádný dým (obsahující CO a CO2), takže se mu nemotá hlava.
Navíc některé přístroje na vapování se vzhledem už příliš neliší od té cigaretové špičky, takže nejen, že si člověk fakticky „nosí vodnici v kabelce“, ale ještě má v té kabelce něco, s čím může opět „frajersky pózovat“.
A nejde pouze o frajeřinky. Jak jsem se totiž na jednom conu dozvěděla od Martina Obra, údajně to vypadá tak, že nikotin lze zařadit mezi tzv. „chytré drogy“, ba dokonce některé klinické studie prokazují, že nikotin nějakým způsobem (mechanismus zatím není zcela znám) snižuje riziko propuknutí Alzheimrovy choroby.
Což zní docela dobře. Frajeřit s e-cigaretou a ještě si u toho snížit riziko, že se ze mě na stará kolena stane kdosi (nebo snad cosi?), kdo si ani nebude pamatovat, jak se jmenuje (dost mě vyděsilo, když jsem viděla životopisný film o Margaret Thatcher, která ke konci života ani nevěděla, kdo je a kde bydlí, natož pak aby si pamatovala, že byla britskou premiérkou), mi přijde jako zatraceně dobrý kšeft.
Jako ano, ani to vapování určitě nebude pro uživatele úplně bez rizika, ale na můj vkus pořád lepší umřít v osmdesáti se všemi vzpomínkami, než se dožít stovky, ale posledních dvacet let ani nevědět, kdo jsem kdysi byla. Přijít o svou osobnost je podle mého vlastně to samé jako smrt.
A pokud jde o okolí, tak ano, kouření cigaret škodí i všem okolo. Pokud jde o nahřívaný tabák, tak ten nejspíš okolí škodí daleko méně, ale nějaké malé riziko zde pořád ještě asi bude. Ovšem vodnice? Po ulicích je lidé nenosí a do čajoven, pokud vím, není žádná povinnost chodit.
Tedy jinými slovy pokud si banda fantazáků chce ničit zdraví tím, že se v uzavřené místnosti povaluje po koberci, prolívá se Pu-erhem, Železnou bohyní, Bílou pivoňkou nebo něčím podobným a u toho mezi nimi koluje šlauch od šíši, tak je po tom všem ostatním tak akorát houby.
A co se vapování týče, tak to, co dotyčný vyfukuje, je velmi pravděpodobně méně karcinogenní než svíčka, kterou vám v kdejaké lepší restauraci zapálí na stole. O grilování, posezení u táboráku nebo pálení vonných tyčinek, františků či „purpury na plotně“, případně i kadidla v kostele ani nemluvě. Možná i to, co vydechují kuřáci nahřívaného tabáku, je ve finále méně zdraví škodlivé.
Takže, vážení „bojovníci za zdraví“, proti běžným cigaretám na veřejnosti si bojujte, jak vám libo. To se k vám klidně i přidám - protože třeba v tlačenici ve velkých městech opravdu kolikrát trnu hrůzou, aby mi nějaký pitomec nepropálil v létě kalhoty z indického hedvábí a v zimě kožich (pochopitelně umělý, nejsem vrah zvířat). A jestli prosadíte jejich absolutní zákaz, vůbec mi to vadit nebude.
Ale kouření nahřívaného tabáku a zejména vaping nechejte na pokoji.
A stejně tak nechejte na pokoji i fandomové partičky zalezlé s jejich šíšami po čajovnách.
Každý dospělý svéprávný člověk má totiž právo na jakýkoliv zlozvyk, kterým druhým lidem neškodí - což pro vyznavače e-kouření platí. Kuřák nahřívaného tabáku vaše zdraví ohrožuje asi stejně jako soused, který na terase griluje, a člověk, který vapuje metr od vás, vám život komplikuje možná méně, než „rádoby dáma“, která má na sobě „parfému půl bazénu“ (jak svého času zpíval rocker Olda Říha).
Neboli, vážení „dobrodinci“, pokud nechcete pořádat „křížové výpravy“, proti lidem, co v Ovocném světozoru za dvě hodiny stláskají pět šlehačkových zákusků, ani proti těm, co si nad ohněm opékají špekáčky, dokud nejsou skoro černé, ba ani proti „pivním skautům“, co si každý večer v hospodě Na růžku dají svých „pět až sedm kousků“, neměli byste bojovat ani proti kuřákům e-cigaret všeho druhu.
