Článek
Trocha historie nikoho nezabije
S výrazným rozšířením gramotnosti na přelomu 19. a 20. století se začaly masově vydávat povídky a romány na pokračování v nedělních přílohách novin a časopisů. Někteří autoři (např. Alexandre Dumas, Charles Dickens, Arthur Conan Doyle nebo Herbert George Wells) na těchto románech na pokračování nejen značně zbohatli, ale díky nim se i stali velmi slavnými. Příslušníci gramotné nejen střední, ale v té době již i nižší třídy nejen, že tyto romány četli, ale občas i psali do novin dopisy, které zveřejněná díla buď chválily, nebo naopak kritizovaly. Vznikaly také první čtenářské kluby, ve kterých se scházeli nejen obecně milovníci těchto románů, ale také vznikaly kluby specializované, kde se scházeli příznivci toho či onoho autora nebo dokonce té které postavy.
Za asi historicky první „fandom“ (byť se tak tehdy nenazýval) lze považovat organizované fany postavy Sherlocka Holmese - v jejich případě opravdu platila etymologie slova „fan“ (česky většinou fanoušek) z latinského „fanaticus“, což v úplně původním smyslu znamenalo něco jako „podporovatel kultu“ či „služebmík chrámu“. Tito „fanatici“ postavy Sherlocka Homese svým nátlakem donutili sira Arthura Conana Doylea, který měl slavného detektiva už „plné zuby“ a chtěl psát něco jiného, aby jej „vzkřísil z mrtvých“ a napsal další jeho dobrodružství.
Skutečný sci-fi fandom vzniká až ve 30. letech v USA kolem časopisu Amazing Stories (v překladu do češtiny tedy něco jako „úžasné příběhy“), který zveřejňoval sci-fi, fantasy a hororové povídky, ovšem zároveň měl poměrně rozsáhlou rubriku čtenářských dopisů, přičemž zveřejňoval nejen jména, ale i adresy těchto čtenářů. Díky tomu „sci-fi postižení“ zjistili, že takto „divní“ nejsou sami, a navíc se mohli vzájemně kontaktovat. Začaly vznikat první sci-fi kluby a v roce 1939 tyto kluby uspořádaly i první velké setkání fanoušků a autorů sci-fi. Protože Američané musejí mít všechno velké a světové, tomuto svému setkání dali název Worldcon, tedy v překladu vlastně „(celo)světový con“ (akce existuje dodnes). Pojem „con“ pak vychází ze slova „convention“, které (jako naprostá většina anglických slov) má více významů, takže neznamená jenom (pro nás asi nejčastější či nejznámější) „dohoda“, ale také „setkání“.
Na současných československých conech (tedy setkáních) probíhají i oslavy narozenin.
Po 2. světové válce se sci-fi hnutí rozšířilo do západní Evropy, kde dosti mocným domácím „impulsem“, tyto tendence podporující, byly (kromě již zmíněné dávné holmesovské tradice) také nedávno vydané fantasy romány J. R. R. Tolkiena. Na konci 60. let pak vznikají nejdříve televizní a poté filmové sci-fi fenomény, které jsou jistými „stálicemi“ doteď - a zejména díky nim počet sci-fi fanů od 60. let raketově rostl.
V polovině 60. let to byly seriály Doctor Who (u nás taky někdy známý jako Pán času) a Star Trek, koncem 60. let filmy Vesmírná odyssea a Planeta opic a v druhé polovině 70. let pak Star Wars, neboli Hvězdné války, které rozpoutaly komerční šílenství do té doby nevídaných rozměrů - miliony dětí, dospívajících i dospělých chtěly mít figurky hlavních hrdinů, modely lodí nebo repliky světlených mečů. Díky tomu se George Lucas, který si výměnou za ochotu spokojit se s nepříliš vysokým režisérským honorářem vyhradil výsadní právo na veškerý tzv. „merchandising“ (zkráceně „merch“), stal během několika let multimilionářem - toto rozhodnutí studia 20th Century Fox je tak dodnes uváděno na jednom z předních míst v přehledech nejhorších managerských rozhodnutí všech dob.
Situace v Československu
Po skončení největších hrůz 50. let - a zřejmě i v souvislosti s právě odstartovanými „závody o vesmír“, ve kterých Sovětský svaz nejdříve vítězil, bylo čtení a psaní sci-fi režimem nejdříve tolerováno a posléze i celkem podporováno. Dokonce začaly být také ve východním bloku natáčené filmy a seriály s většími či menšími sci-fi prvky. Za zmínku stojí např. legendární (a na svou dobu nejen příběhem, ale i filmovými triky a efekty naprosto fenomenální) Ikárie XB-1 (o jejímž převedení do formy baletu jsem psala zde), případně trochu neprávem pozapomenutá opravdu velmi mrazivá dystopie světa po jaderné válce s názvem Konec srpna v hotelu Ozón (k vidění zde - ale pozor, opravdu to není nic příjemného).
Československo se v průběhu 60. a 70. let stalo nejen evropskou, ale snad i světovou velmocí v produkci parodií na sci-fi, případně na žánry se sci-fi velmi úzce souvisící (detektivky, bondovky, komiksy, superhrdinský žánr nebo steampunk) - asi málokomu je třeba nějak zvlášť představovat filmy jako „Fantom Morisvillu“, „Kdo chce zabít Jessii“, „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“, „Zabil jsem Einsteina, pánové“, „Pane, vy jste vdova“, „Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky“, „Zítra vstanu a opařím se čajem“, „Adéla ještě nevečeřela“ nebo „Tajemství hradu v Karpatech“.
Kromě toho vznikaly - a to nejen v Československu - filmy a seriály určené především dětem a mládeži, jako např. Robot Emil, Spadla z oblakov nebo později Návštěvníci, z SSSR k nám byly importovány mimo jiné teenagerům určené filmy Moskva - Kassiopeia a Cesta vesmírem nebo romány Kira Bulyčova o Alence z planety Země, která se svým otcem kosmobiologem létá vesmírem, přelstí kosmické piráty a nakonec sama kosmobiologii studuje.
Významné sci-fi prvky se velmi výrazně objevují dokonce i v některých pohádkách pro malé děti - např. v tehdy poměrně populární sérii o Neználkovi od Nikolaje Nosova. Také začaly vycházet první sci-fi komiksy (které se tehdy tak ovšem nejmenovaly a ani jmenovat nemohly). Např. pro dospívající určená série o Pozemšťanech coby (samozřejmě dobrých a humanistických) bozích na jakési cizí planetě a následných dobrodružstvích Kruana, který byl synem Pozemšťana a mimozemšťanky, z pera pana Tomana, která vycházela v legendárním „Ábíčku“. Pro mladší čtenáře pak byly určené příběhy Čtyřlístku, kde Myšpulín byl geniálním vynálezcem všeho možného, případně také další ve Čtyřlístku tištěné příběhy se sci-fi nebo fantasy náměty (Polda a Olda, Pan Semtamťuk a mnoho dalších). Začaly vycházet i antologie „dospělých“ sci-fi povídek a sci-fi romány - a to nejen domácí produkce, ale i zahraniční, včetně některých amerických. Dokonce ještě za normalizace byla v čítankách pro vyšší ročníky základních škol ukázka z Marťanské kroniky Raye Bradburyho.
Současní fanové tak klidně můžou cosplayovat postavy ze slavných československých filmů a pohádek. Doufám, že většinu poznáte.
Od někdy větší někdy menší podpory všech těchto děl se očekávalo, že díky zájmu o sci-fi - která se v Československu oficiálně nazývala „vědecká fantastika“ (podle ruského vzoru „naučnaja fantastika“) - budou chtít mladí lidé ve zvýšené míře studovat přírodovědecké nebo technické obory, případně později pracovat třeba i na kosmických programech nebo v astronomickém výzkumu vesmíru.
Byla zde ale dvě velká ALE: za prvé podporovaný, ba skoro „přípustný“ byl pouze žánr sci-fi. Fantasy a horor byly v lepším případě upozaďovanou „Popelkou“, v horším případě byly přímo zakazovány. Soudruzi byli toho názoru, že „socialistickému člověku“ je krajně nevhodné „plést hlavu“ nějakou magií či dokonce nadpřirozenou hrůzou a že draci, rytíři a čarodějové patří tak maximálně do pohádek pro děti, ale ne do knih pro dospělé čtenáře.
Navíc měli tendenci vidět „protisocialistické jinotaje“ i tam, kde záměrně nebyly - např. v již zmíněném Tolkienově díle. Ačkoliv sám J. R. R. Tolkien celý svůj život velmi kategoricky odmítal, že by snad skřeti a Mordor byli inspirovaní jakoukoliv totalitou 20. století (tedy jak Hitlerem a nacistickým Německem, tak Stalinem a bolševickým SSSR), přesto v jeho díle mnozí lidé na Západě i Východě viděli jasnou alegorii těchto režimů. Navíc osobně se domnívám, že bez ohledu na to, co profesor Tolkien sám doopravdy chtěl, je naprosto nemožné, že by při psaní alespoň podvědomě nebyl ovlivněn událostmi, které se v době jeho života v Evropě odehrávaly.
Slavná „Recenze Pána prstenů v Rudém právu“ je sice hoax a nikdy v žádných novinách za minulého režimu takto nevyšla, ale jedná se o mystifikaci ještě dokonalejší než Jára Cimrman, protože přesně vystihuje způsob uvažování tupých normalizačních „kulturních tajemníků“. Nevím, jestli se tento náš hoax rozšířil až do SSSR, nebo přímo tam nezávisle na nás vznikly hoaxy podobné, tedy že je záměrem Tolkiena ztotožnit Mordor se Sovětským svazem. Na přelomu tisíciletí se proto ruský autor Kiril Ješkov (občas psaný i jako Yeskov nebo Yeshkov) rozhodl, že napíše jistý „epilog“ k Pánovi prstenů, a to z pohledu Mordoru - který samozřejmě v jeho pojetí není žádnou říší zla, ba dokonce ani totalitním státem, ale naopak civilizací, kde začíná průmyslová revoluce. Osobně tuto knihu, která v českém překladu vyšla už dvakrát pod názvem Poslední pán prstenu, považuji za velmi zdařilou a podnětnou, protože mimo jiné klade dosti zajímavé morální otázky (zde je jistá ukázka) - a docela by mě zajímalo, co se stalo s jejím autorem, se kterým jsem se před lety na jednom conu osobně setkala (a nejen to, nejednu sklenku jsme spolu vypili). Zda své původní humanistické ideály nakonec zradil (tak jako autor „Hlídek“ Lukjaněnko), nebo radši z Ruska emigroval, případně skončil někde v gulagu či „omylem“ vypadl z okna.
Takže fantasy a horor byly v době minulého režimu žánry v lepším případě „podezřelé“, v horším přímo „nepřátelské“. Tolerovalo se tak maximálně jejich parodování - na což se vrhl přední český humorista Miroslav Švandrlík ve své (několikrát doplněné a vydané) povídkové sbírce Drákulův švagr.
Tím druhým velkým ALE byla skutečnost, že pro „soudruhy“ bylo naprosto v pořádku, aby mládež četla (samozřejmě pouze tehdejší cenzurou schválené) sci-fi knihy a komiksy a sledovala sci-fi filmy a seriály, ale rozhodně už nebylo v pořádku, aby se fanoušci tohoto žánru spolu nějak pravidlně či přímo organizovaně scházeli, zakládali nějaké sci-fi kluby nebo dokonce pořádali cony.
Podobná scéna by za normalizace byla tou největší sci-fi - čeští trekkies v kostýmech na českém conu.
Poprvé zde sice byla snaha založit něco na způsob sci-fi klubu nebo dokonce českého fandomu v „revolučním“ roce 1968 - ovšem sovětské tanky přijely dříve, než k něčemu podobnému mohlo dojít. Existovaly jisté velmi sporadické „podzemní aktivity“ v tomto směru, ale nebyly příliš početné a skoro nikdo o nich nevěděl. I tehdejší disent řešil jako důležité úplně jiné věci a nějaké sci-fi hnutí bylo na seznamu jeho priorit hodně hluboko, pokud vůbec.
Pak se ovšem v tom smyslu, že by měly vzniknout československé sci-fi kluby a tím pádem i fandom, jasně vyjádřila i „zatraceně těžká váha“, sám MUDr. Ludvík Souček, a to dokonce veřejně (svým článkem Přímluva za budoucnost v Literárním měsíčníku č. 6/1978). Počátkem 80. let tak soudruzi přece jenom dovolili, aby - samozřejmě pod hlavičkou vysokoškolských svazáckých organizací - vzniklo několik prvních tzv. „klubů přátel vědecké fantastiky“, jeden z prvních vznikl na pražském matfyzu a někteří jeho tehdejší zakladatelé jsou v ČS fandomu aktivní dodnes.
Dokonce bylo i povoleno, že může být uspořádána soutěž v psaní sci-fi povídek (s názvem O cenu Karla Čapka), jejíž výsledky budou veřejně vyhlašovány na celostátním setkání těchto „přátel vědecké fantastiky“ - od druhého ročníku tento sraz dokonce už dostal oficiální název Parcon (protože první ročníky byly pořádány v Pardubicích). Vítěz(ka) získal(a) jako cenu stylizovanou sošku Mloka a nejlepší povídky byly zveřejněny - byť jenom ve studentském časopise zvaném KOČAS (zkratka z „kolejní časopis“).
Soutěž existuje dodnes - a za dobu své existence „vyprodukovala“ mnoho úspěšných českých i slovenských autorů sci-fi, fantasy a hororu (více o tom např. v knize Jakuba Macka Fandom a text nebo v disertační práci Antonína K. Kudláče). Finálové povídky z této soutěže dnes vycházejí v knižním sborníku Mlok, zatímco ty, kterým finále „těsně uteklo“, ale podle organizátorů soutěže jsou pořád ještě velmi kvalitní až výrazně nadprůměrné, pak vycházejí ve sborníku druhém, pojmenovaném na památku těchto skromných začátků československého sci-fi hnutí právě KOČAS.
Za „perestrojky“ došlo k dalšímu uvolnění, takže sci-fi kluby začaly vznikat poměrně ve velkém, nejlepší práce z Ceny Karla Čapka už byly tištěny nejen „polosamizdatově“ ve studentských časopisech, pro které tehdy občas maloval i Kája Saudek nebo Theodor Rotrekl, ale koncem 80. let už vyšly i knižně (v nakladatelství Mladá fronta) - mezi jinými též i skvělá Pecinovského povídka Její veličenstvo, na jejímž základě nakonec tento autor vytvořil celý rozsáhlý svět Plástve (o němž - a nejen o něm - jsem už psala zde).
Po revoluci pak došlo téměř k „výbuchu“ - sci-fi klubů vznikly desítky, možná jich jednu dobu byly až stovky, kdejaká partička nadšenců chtěla uspořádat literární soutěž, vydávat svůj vlastní časopis (tzv. „fanzin“) a/nebo zorganizovat con. Také se konečně - se zpožděním několika desítek let - do Československa dostaly i již zmíněné Star Trek a Star Wars a začaly se urychleně překládat nejslavnější fantasy ságy. Kromě již zmíněného Tolkiena např. Barbar Conan, Zeměmoří Uršuly le Guin, Zelaznyho Amber, Feistova Midkemie a Kelevar (tzv. sága Trhlinových válek, tedy kniha Mág a její pokačování) a mnoho dalšího. Spolu s tím ale do tehdejšího Československa proudily i nejnovější sci-fi filmy a seriály a kromě desítky let staré sci-fi a fantasy „klasiky“ se začali překládat a vydávat i soudobí zahraniční autoři sci-fi, fantasy a hororu.
Do toho přišly sci-fi, fantasy a hororové karetní a deskové hry, tzv. RPG („role playing games“) a LARPy („long action role playing“), takže se začaly pořádat i tzv. „dřevárny“, tedy bitvy a LARPy, kde se bojuje dřevěnými atrapami mečů, i „železné bitvy“, kde se používají (byť tedy tak, aby nedošlo k vážným zraněním) buď repliky historických zbraní a zbroje, nebo kovové napodobeniny zbraní a zbroje z fantasy filmů. Na dřevárnách i železných bitvách byly rekonstruovány jak skutečné historické bitvy, tak také slavné bitvy z fantasy děl, nejčastěji samozřejmě z Tolkiena- např. bitva o Minas Tirit, bitva pěti armád, Feanorova bitva pod hvězdami či bitva na Pelenorských polích. Některé tyto bitvy se pořádaly pravidelně každý rok.
Toto samozřejmě není scéna z bitvy, ale z divadelního představení na téma Eärendilovy plavby (zde Eärendil s Elwing klečí před Valar a čekají na jejich verdikt). Kostýmy na dřevárnách však bývají dosti podobné.
Současná situace
Tento nepředstavitelný kvas v „divokých devadesátkách“ jsem bohužel ještě osobně nezažila, do fandomu jsem se dostala až po roce 2000 (v době premiéry Star Wars Epizody II ). I tak jsem zažila ještě poslední dozvuky této neuvěřitelné a patrně i nikdy znovu neopakovatelné vlny.
Tedy situaci, kdy skoro každý víkend byly dvě, tři i více sci-fi a fantasy akcí, kdy se sci-fi kluby vzájemně obviňovaly z toho, že jim někdo pro svou akci „záměrně ukradl“ termín, ve kterém oni „tradičně“ pořádají con či bitvu, a bezohledně intrikovaly kvůli tomu, aby právě jejich klub mohl pořádat prestižní československý Parcon - i po rozdělení Československa zůstal fandom (a tedy i „hlavní národní con“) československý (vždy jednou za tři roky se koná na Slovensku a poté dva roky po sobě v ČR), čeští fanové jezdí na mnoho slovenských conů a obráceně. Navíc to rozdělení státu má pro stále jednotný fandom jistou výhodu v tom, že českoslovenští scifisté tak mají při hlasování v European science fiction society de facto dva hlasy, takže pokud se na společné československé poradě dohodnou, co budou na jednání prosazovat, stačí jim k prosazení svého sehnat jen pár dalších hlasů (a s Poláky, Maďary, Rumuny nebo Chorvaty se v tomto směru většinou dá snadno dohodnout). Díky tomu také ČR i SR již několikrát hostily Eurocon nebo tzv. „eurokonference“ (Eurocon může být do roka jenom jeden, statut eurokonference dostávají další významné evropské cony příslušného roku).
Tehdy člověk nevěděl, na který con jet dříve, protože byl každý víkend nejméně jeden - většina ovšem zanikla po dvou třech ročnících, do jaké literární soutěže má zrovna poslat povídku, protože i těch byly každoročně desítky (i zde však většina existovala jen dva tři roky) a do kterého z desítek fanzinů (a později na který web) má poslat svůj článek či reportáž.
Finanční krize odstartovaná roku 2007 ovšem scifistickou komunitou hodně „zatřásla“. Část někdejších organizátorů čehokoliv během dvou tří let začala primárně řešit existenční starosti, takže na pořádání conů, organizování literárních soutěží, vydávání fanzinů a tvorbu webových stránek už neměli kapacitu. Navíc došlo k tomu, že ti, kteří měli relativně hodně volného času, neměli dostatek peněz - a ti, co měli peníze, zase už neměli tolik volného času, takže ve věci conů zafungoval tvrdý Darwin. Tedy přežily jen ty nejoblíbenější a nejnavštěvovanější akce - některé z nich byly současně též nejstarší a nejprestižnější, ovšem i některé dlouholeté „legendy“ tehdy bohužel zanikly bez náhrady (v o něco menší míře se tato situace zopakovala i v souvislosti s Covidem-19 a následnou energetickou krizí, kdy školy často za pronájmy chtěly částky, jako kdyby pronajímaly Hilton).
Vezmeme-li to chronologicky od ledna do prosince - přičemž netvrdím, že tento můj soupis je úplný, protože např. zcela vyjímám bitvy a LARPy, kterých se už dobře 10 let neúčastním, takže o této scéně nevím aktuálně skoro nic, a pokud jde o cony a další podobné akce, tak zde mluvím jen o těch, které buď aktuálně osobně navštěvuji nebo jsem na nich někdy v minulosti několikrát byla a znám ty, co na ně stále jezdí - je možné se během roku vypravit na následující akce:
Tolkiencon - pořádaný vždy o víkendu v polovině ledna (je snaha, aby vyšel pokud možno na výročí narození prof. Tolkiena) v Praze v základní škole Grafická na Smíchově (nejbližší zastávka MHD U zvonu). Jedná se o středně velký con (zhruba 200-300 lidí), ubytování si musí účastníci zajistit individuálně nebo se spokojit se spaním ve spacáku na nafukovací matraci či karimatce v jedné ze tříd k tomuto účelu určených. Ačkoliv název evokuje, že by se mělo jednat pouze o témata spojená s Tolkienovým dílem (ať knihy nebo filmy a seriály), už řadu let je možné setkat se také s přednáškami obecně o literatuře, psychologii, mytologii či historii, ba dokonce i na témata z biologie, astronomie nebo fyziky.
Nedílnou tradiční součástí je také výuka irských nebo středověkých tanců, vystoupení individuálních bardů i skupin, co hrají kelto-irskou hudbu nebo skládají písně s náměty z Tolkienova díla či jiných fantasy (Narnie, Harry Potter apod.) a poté (zpravidla až do brzkého rána) pokračují v hraní na schodech školy, kde posléze většinou dojde i na trampské, folkové a country písně, které zná skoro každý. Každý rok je minimálně jedno divadelní představení - a prakticky pokaždé „muzikál“ na námět něčeho z Tolkiena, přičemž nejoblíbenější je první a druhý věk Ardy, tedy Silmarillion, Húrinovy děti, Nedokončené příběhy apod. (jistá ochutnávka zde).
Koncert Poetického společenstva.
Mnoho účastníků se na conu vyskytuje v kostýmech postav z filmů a seriálů na tolkienovské náměty nebo „aspoň“ ve středověkém či pseudostředověkém oblečení, ale samozřejmě není povinné přijít v kostýmu. Conu se účastní také nakladatelé a knihkupci, kteří zde prodávají sci-fi a fantasy za speciální conové ceny, dále zde často bývají jak workshopy, na kterých je možné si vlastnoručně vyrobit nějaký „středověký“ či „elfský“ šperk, tak také stánky, na kterých si fantasy šperky či repliky zbraní lze zakoupit.
Občerstvení zajišťuje Čajovna lovců draků, kde jsou k dostání nealkoholické nápoje (džusy, kofola, minerálky, limonády), čaje, káva, tousty, klobásy, párky a nějaké sladkosti (perníky, muffiny apod.). Informace o posledním ročníku tady.
Trpaslicon - pořádaný o víkendu obvykle v době jarních prázdnin, tedy zpravidla v únoru, v Praze v základní škole Květnového vítězství na pražském Chodově (nejbližší zastávka MHD Brechtova, dá se i dojít pěšky od konečné metra C Háje). Jedná se opět o středně velký con (200-300 lidí), který poskytuje pouze ubytování ve spacáku ve třídě (kde samozřejmě nesmějí chybět dopravní kužely - fanoušci Červeného trpaslíka vědí proč). Kdo chce větší luxus, musí si - je-li mimopražský - nocleh sehnat sám.
Jistou „vlajkovou lodí“ tohoto conu je samozřejmě stále seriál Červený trpaslík, takže na tradiční galavečer jsou zváni čeští herci, kteří postavy z Červeného trpaslíka dabovali, nejčastěji přijde Kamil Halbich (Arnold Jidáš Rimmer), Martin Sobotka (Dave Lister) a Zdeněk Dušek (Kryton).
Další linie, a tedy i přednášky, besedy, workshopy a promítání ale myslí též na milovníky dalšího britského humoru - mimo legendárních Monty Pythons i seriály (tzv. „britcomy“) jako Černá zmije, Haló haló, Hotýlek, Big Bang Theory, Black Books apod., dále Zeměplocha a celá jedna linie je věnovaná i seriálu Doktor Who plus další části programu občas pak jiným (nekomediálním) sci-fi seriálům.
Součástí galavečera bývá soutěž masek, přičemž plno návštěvníků conu je převlečeno za nějakou postavu ze Zeměplochy, Červeného trpaslíka či jiného seriálu bez toho, že by měli v úmyslu se této soutěže účastnit. Opět se samozřejmě vůbec nic nestane, pokud člověk v kostýmu nebude. Je možné si zakoupit i nějaký „merch“ - především trička a placky příslušného conu (či předchozích ročníků), dále šály, tašky, hrníčky, kalendáře či jiné doplňky tematicky se vztahující k Červenému trpaslikovi, Zeměploše nebo jinému fenoménu.
Mimo přednášek je možná si i zahrát nebo zasoutěžit - např. v pojídání pálivých toustů, v zírání, v šipkách na kozatou rosničku nebo ve volejbalu s nafouknutým kondomem přes jégrovky (kdo zná Červeného trpaslíka a Monty Pythons, dobře ví, o čem je řeč).
O občerstvení se stará Bufet U Piráta Luigiho, kde lze zakoupit nějaké studené nealko nápoje, kávu, čaj a základní jídlo jako párky, klobásy, instantní polévky, obložené bagety, tousty a sladkosti - každoročně by neměla chybět v nabídce polévka Gazpacho a kuře vindaloo (milovníci Červeného trpaslíka chápou proč). Fotografie z letošního ročníku jsou k dispozici zde - dalším klikáním se pak dozvíte více i o historii celé akce, případně o čemkoliv dalším, co vás zajímá.
STAR con - pořádaný obvykle na přelomu března a dubna v Praze-Michli v základní škole Ohradní (nejbližší zastávky MHD Michelská a Hadovitá). Con je opět středně velký (tedy cca 200-300 lidí) a ubytování si účastníci buď musejí zařídit sami, nebo se tedy musejí spokojit s pouhým přespáním na zemi ve třídě.
Původně byl věnovaný pouze tzv. „star fenoménům“, tedy Star Wars, Star Trek a Star Gate. V současné době je zde přítomná i vědecká linie (přednášky na témata z biologie, fyziky, astronomie i společenských věd), literární linie (přednášky o psaní a besedy s autory, případně vyhlašování výsledků některé literární soutěže), linie o hrách (počítačových, deskových, karetních, RPG…), dále je možnost si přímo na conu nějakou tu hru zahrát, vyzkoušet simulátor můstku vesmírné lodě ze Star Treku nebo podstoupit výcvik šermu se světelným mečem.
Obvykle bývá součástí programu i promítání fanfilmů a také buď živé divadelní představení nebo aspoň promítání filmového záznamu divadelního představení Tyjátreku - což je skupina specializující se na předělávky slavných muzikálů či jiných děl na reálie ze Star Treku jako Daturnin (tedy přepracovaný Saturnin), Švestkový Worf aneb tak trochu klingonská opera (přepracovaný Limonádový Joe), Tři kapitáni (Tři veteráni), Noc na Enterprise (Noc na Karlštejně), Někdo to rád logické (Někdo to rád horké) atd. (některá představení jsou ke stažení zde).
I zde se vyskytuje poměrně hodně fanoušků v kostýmech. Někteří v ryze amaterských, účastní se však i profesionální Star Wars kostýmní organizace 501st Legion Czech Garrison (kostýmy záporných postav) a Rebel Legion Lion Base (kostýmy kladných a neutrálních postav). Pokud není obzvlášť odporné počasí, v neděli dopoledne probíhá Pochod fantazie, spočívající v tom, že okostýmovaní fanoušci kráčejí přes Václavské náměstí buď na Staroměstské náměstí nebo přes Příkopy k Obecnímu domu, někdy dokonce i potom ze Staroměstského náměstí k Rudolfinu či přes Karlův most na Malostranské náměstí.
Samozřejmě i tohoto conu se lze účastnit „naprosto v civilu“ bez toho, aby se na člověka ostatní „divně dívali“, současně i zde jsou v prodeji conová trička, placky, podtácky, záložky do knih, vějíře a další merch.
O občerstvení se stará jednak kavárna, kde jsou v prodeji mimo kávy a čaje také vafle a palačinky plus drobnější sladkosti, a dále bar, kde je dostupné čepované pivo, cider a kofola či jiná limonáda, dále rozlévané džusy a jiné nealko, ale také víno, míchané nápoje a nějaký základní sortiment tvrdšího alkoholu (medoviny, karibské rumy, whisky, ale i griotka nebo zelená) a také něco teplého k jídlu - obvykle opět párky, klobásy, polévky, ale poslední dobou se objevují i různé zapékané vrapy, tortily apod.
Program právě proběhnuvšího ročníku je k dispozici zde. K dalším informacím se odsud snadno proklikáte.
Pochod fantazie právě dorazil ke Karlovu mostu.
Comic Con Prague - monstrózní akce konaná na jaře v Praze v O2 aréně, každoročně přijdou tisíce lidí. Program probíhá současně ve více než desítce linií - některé jsou zajišťované nadšenými amatéry (např. Book Line, Future Line, Sci-fi Line, Asian Line, Night Line apod.), jiné mají na starosti profesionální moderátoři, protože hosty jsou nejen slavní spisovatelé a režiséři, ale i známí čeští herci a dále zahraniční herečtí představitelé postav z Pána prstenů, Harryho Pottera, Star Wars, Star Treku, Star Gate, Červeného trpaslíka atd. (pravidelně třeba jezdí David Nykl alias dr. Zelenka ze Star Gate, loni byl jedním z hlavních hostů Ian McDiarmid - představitel císaře Palpatina, letos zase Chris Barrie - představitel Arnolda Jidáše Rimmera atd.).
Účast na besedě s herci nebo jinými významnými hosty je v ceně vstupného, další věci už ne. Je totiž také možné si předem objednat (a zaplatit zvlášť) fotografii určitého herce/herců s podpisem/podpisy nebo si zakoupit možnost nechat se vyfotografovat s hereckým představitelem své oblíbené postavy. Celá jedna linie je věnovaná cosplayi - což je už jistý „vyšší level“ chození v kostýmu, protože správný cosplayer by měl mít nejen oblečení příslušné postavy, ale také její účes, make-up i doplňky (vše pokud možno co nejpodobnější filmové či komiksové předloze) a při soutěži se snažit i tuto postavu hrát.
V cosplayi zde probíhají soutěže pro dospělé i děti, ovšem mnoho lidí je oblečených v nesmírně zdařilých maskách bez toho, že by měli v úmyslu se soutěže účastnit. I zde se však vyskytuje mnoho fanoušků zcela bez kostýmů nebo dávajících své „scifistické vyznání“ najevo o něco decentněji, např. tričky z conů nebo tričky s obrázky svých oblíbených filmů či postav, případně drobnými doplňky typu placky, kabelky v podobě hlavy Darth Vadera, Yody nebo C3-PO, šperky z fantasy seriálů, zlatý přívěsek ve tvaru Enterprise apod. Ani tady vám „nikdo hlavu neutrhne“ pokud budete zcela bez kostýmu i jakéhokoliv merche.
Je však velmi obtížné odolat a nic si nekoupit, protože stánků nejen s knihami, komiksy a hrami, ale právě též s všemožným merchem je zde celé jedno patro. Občerstvení probíhá v režii O2 arény (dovnitř je přísný zákaz vnášet vlastní jídlo a nápoje), takže je zde k dispozici několik bufetů a restaurací, kde je k dostání poměrně široký sortiment teplé i studené kuchyně, kávy, čaje a studených alko i nealko nápojů. Ceny jsou pochopitelně podstatně vyšší než na conech ve školách. Dá se ovšem také odejít najíst se někam ven. Ubytování si mimopražští musejí sehnat svoje. Více informací naleznete přímo na oficiálních stránkách akce.
David Nykl alias doktor Zelenka vypravuje…
Oslava zničení prstenu - je prakticky přesný opak Comic conu. Jedná se o velmi komorní akci milovníků světa vytvořeného prof. Tolkienem, která se koná v Praze vždy o víkendu kolem 21. března, protože se zároveň jedná o rituální vítání jara. Poslední dobou bývá jen kolem 30 účastníků (před Covidem bývalo i přes stovku, snad se to zase vrátí) a co do místa se koná porůznu - kde se zrovna podaří sehnat prostory ze rozumnou cenu.
Program zpravidla sestává z několika málo přednášek na tolkieniovská či historická témata, slavnostní hobbití hostiny - na kterou všichni účastníci donesou své (zpravidla vlastnoručeně uvařené a upečené) pochutiny a nápoje, pouti s prsteny (vyyrobenými z papíru, slámy či jiného hořlavého materiálu) a občas i s lucernami a lampiony (pokud se putuje večer) k Orodruině, jíž je nějaký blízký pražský vršek - Petřín, Letná apod.
Zde jsou prsteny rituálně spáleny, čímž je přivítáno jaro. Poté se (obvykle - a taky podle počasí) zazpívá několik elfích (trpasličích, hobitích, lidských) písní (zpravidla z tohoto repertoáru) a jde se zase zpátky do školy, klubovny či jiného místa, kde se akce doposud konala.
Po příchodu zpět se dojí zbytky hobití hostiny a poté buď následuje hraní karetních a deskových her nebo něčí bardské vystoupení, na něž zpravidla navazuje zpívání všech účastníků, kteří mají zájem - občas až skoro do rána. Občerstvení po celou dobu trvání akce si účastníci částečně zajišťují svépomocí (co si donesou, to mají), případně se o své výrobky dělí s ostatními na hobití hostině, a dále obvykle hlavní organizátoři zajistí alespoň kávu, čaj, mléko a nealkoholické nápoje, které jsou k dispozici za stanovený či dobrovolný příspěvek. Přenocování (ve spacáku na matraci/karimatce) přímo na místě je možné, „lepší“ ubytování je už nutné si sehnat sám. Kostýmy jsou velmi vítány, ale samozřejmě ani zde nejsou povinné.
Pokud člověk nemá rád moc velké akce, případně si chce vychutnat atmosféru toho, jak asi vypadaly ty úplně první české/československé cony v 80. a 90. letech, lze tuto akci jenom doporučit. Více informací o posledním ročníku tady.
Yuri's Night (neboli Noc Jurije Gagarina) - se koná vždy 12. dubna, tedy v den výročí historického Gagarinova letu. Poslední asi dva roky před Covidem byla tato akce pořádána v pražském Planetáriu, před tím v různých pronajatých sálech či větších salóncích restaurací. Na její organizaci se podílí hlavně Kosmoklub a Klub skeptiků Sisyfos. Součástí jsou obvykle přednášky, besedy a promítání na témata týkající se vesmíru a kosmonautiky (jejich počet vždy závisel na tom, zda 12. duben připadl na všední den nebo víkend). Po přednáškách se pak slaví (s již zcela volnou zábavou) buď přímo na místě, kde je možné zůstat nejméně do 23 h. či déle, nebo proběhl pouze slavnostní přípitek (panák vodky s výkřikem „pojechali“ byl de facto povinností i pro notorické abstinenty) a poté přesun do nějakého blízkého restauračního zařízení, kde byla rezervována místa pro 30, 50 či více lidí. V letošním roce jsem 12. dubna byla mimo Prahu, takže konkrétně o letošním ročníku nemohu referovat.
Účast kolísá obvykle mezi 30 a 100 lidmi a ubytování pro ně organizátoři žádné nezajišťují. Sci-fi a fantasy kostýmy se sem moc nenosí, zato část lidí mívá tematická trička (např. s portréty kosmonautů, logem NASA, s fotografiemi z Hubbleova teleskopu apod.), případně s různými matfyzáckými žerty typu „Freedom for Schrodinger cat“.
Animefest - je něčím na způsob Comic Conu Prague nebo bratislavského Comics Salónu, ovšem se dvěma „drobnými“ rozdíly. Je pořádán v Brně na Výstavišti a jeho hlavní zaměření je na tzv. anime filmy, východoasijské komiksy (tzv. manga a manhwa) a případně vůbec východoasijskou, potažmo japonskou kulturu. Koná se zpravidla některý víkend v dubnu nebo v květnu - a jako určitý příklad zde zjistíte, jak vypadal program letošního ročníku.
Velcí fanoušci mangy, anime a všeho japonského (nazývaní „otaku“) vypadají nějak takto.
Slavcon - je jistým slovenským „bratránkem“ Tolkienconu kříženého se STAR conem či Trpasliconem, který se koná obvykle některý víkend v dubnu nebo v květnu. Opět se jedná o středně velkou akci (kolem 200-300 lidí), na které je několik programových linií zaměřených na různé fenomény - některé jsou více do sci-fi, jiné do fantasy. I zde bývalo možné přespat ve spacáku na matračce ve škole, kde bylo také ke koupi nějaké základní občerstvení. Už několik let před Covidem jsem nebyla, takže více informacemi nemohu sloužit. Doporučuji proto oficiální stránky pojednávající o současnosti této akce.
Předávání Bludných balvanů - nejedná se vysloveně o sci-fi akci, byť u některých oceňovaných se člověk marně ptá, z kterého paralelního vesmíru sem tyto podivné bytosti přicestovaly. Koná se obvykle v dubnu nebo v květnu, vždy ale v pátek v podvečer (od 17 h.). Nejdříve probíhá oficiální část akce (pro představu, jak to asi vypadá, zde jeden ze záznamů z minulých let) a poté se všichni, kteří chtějí, odeberou k neformální debatě a konzumaci občerstvení, což se koná v budově Přírodovědecké fakulty UK.
Kromě dr. Grygara (který se i přes svůj pokročilý věk účastní nejen oficální části, ale i neformálního setkání) je možné se vidět a popovídat si i s dalšími zajímavými osobnostmi, především s většinou vedení Klubu skeptiků Sisyfos, ale občas se objeví i někdo z Kosmoklubu nebo třeba nějaký sci-fi autor. Datum konání je oznámeno v dostatečném předstihu na těchto stránkách.
Ručníkový den - pražská akce k poctě Douglase Adamse, autora Stopařova průvodce po galaxii. Koná se vždy 25. května v Letenských sadech, kde se účastníci spolu sejdou - nejčastější hodinou setkání bývá 18:00, někdy (pokud připadne 25. květen na víkend) i čas dřívější (letos zůstala ta 18 h., protože semifinále v hokeji).
Sci-fi kostýmy, tematická trička ani „conový merch“ nejsou povinné (ovšem nejsou ani zakázané), naprosto základní povinností je však mít s sebou ručník (kdo neví proč, musí si přečíst Stopařova průvodce po galaxii, nebo se aspoň podívat na stejnojmenný film).
Program sestává z recitace vogonské poesie v co možná nejvíce jazycích (opět, kdo neví, co je vogonská poesie, musí se dovzdělat četbou či zhlédnutím Stopařova průvodce), cvičení specifické vesmírné obdoby „pozdravu Slunci“, nazývané Jetěko, a závěrečného pití Pangalaktického megacloumáku (kdo neví, o co jde, viz výše).
Skupina, která obvykle sestává z něco mezi 20 a 50 lidmi, se poté odebere do nějaké blízké či vzdálenější restaurace k volné zábavě (není už povinnou součástí programu). Více informací včetně fotek z minulých ročníků je k dispozici na příslušné facebookové skupině (pokud si to dobře pamatuji - protože si už dávno s orgy volám, jmenovala se Ručníkový den Praha nebo tak nějak).
Pangalaktický megacloumák je připraven ke konzumaci.
Festival fantazie - neboli „FFko“ je jedinečná možnost, jak strávit téměř devítidenní (v některých letech dokonce desetidenní) dovolenou pouze mezi scifisty. Koná se v městečku Chotěboř - což je nedaleko od Havlíčkova Brodu, tedy zhruba na poloviční cestě mezi Prahou a Brnem - zpravidla od pátku, který je posledním dnem školního roku, až do neděle následujícího týdne, takže v sobě zahrnuje také státní svátky 5. a 6. července. Je samozřejmě možné přijet nejen na celý festival, ale třeba jenom na první nebo druhý (prodloužený) víkend, případně na jakýkoliv jednotlivý den či dny v jeho průběhu.
Záleží také dost na tom, o jaké fenomény má člověk primární zájem - každý den zhruba od 9 nebo 10 h. ráno až do 23 či 24 h. de facto nonstop běží přednášky, besedy, workshopy, promítání a další program paralelně ve více než deseti různých liniích (viz zde - a další podrobnosti k programu jsou pak zde).
Jedná se o akci, na které se během oněch necelých devíti dnů vystřídají zhruba dva až tři tisíce návštěvníků - přičemž zhruba pět stovek či ještě více „skalních“ jede na celou dobu. Vzhledem k tomu, že se festival koná současně v několika budovách i ve venkovních prostorách, není to s tím množstvím lidí zas až tak hrozné.
Část návštěvníků se na FFku pohybuje v kostýmech, část má na sobě pouze „conová“ či jinak tematická trička, případně viditelně nosí jiný drobnější merch, ale někteří lidé jsou zcela „v civilu“ - není samozřejmě žádnou povinností nosit kostým či tematické tričko.
Minimálně jednou za dobu konání FFka proběhne cosplay soutěž, jednotlivé linie (trekkies, starwarsáci, potterfani atd.) mají zpravidla svá vlastní hromadná focení v kostýmech, kterých se účastní i zkušení cosplayeři či (na straně fanoušků Star Wars) i příslušníci oficiálních kostýmních organizací, o kterých zde už byla řeč. Většina významných programových linií také pořádá jednou za FFko vlastní tematickou taneční párty (diskotéku), na které jsou vítání všichni kostýmovaní i nekostýmovaní účastníci.
Cosplayuje celá rodina.
Podobně jako na jiných conech, i zde se valná většina okostýmovaných velmi ochotně fotí s případnými zájemci. Na FFku jsou pochopitelně i prodejní stánky s knihami, deskovkami, plackami, figurkami, replikami zbraní a zbroje, koženými doplňky, šperky i dalším merchandisingem - kde si samozřejmě lze zakoupit i nějaké to tematické tričko či jiný doplněk, aby měl člověk „lepší pocit“, že „zapadá“.
Ubytování je zde organizátory zajištěno - a to v různých cenových hladinách od spacáku ve třídě nebo bydlení ve vlastním stanu či karavanu až po dvoulůžkový pokoj s příslušenstvím a snídaní v hotelu na náměstí.
Na FFku je také k dispozici hromada opravdu kvalitního občerstvení jak co do jídla, tak i pití. Široký sortiment alko i nealko nápojů nabízí několik barů, bister a čajoven, HoFFpůdka, bar Velký voči vedle kina a stánek s Kafekárou. Každý den jsou k dispozici teplé obědy a večeře dovážené z blízkého hotelu (nutno objednat předem - nebo čekat, zda nějaká porce zbude), dále grilované stejky a zelenina, smažáky, žampiony a další nezdravé pochoutky v HoFFpůdce a Velkých vočích, v bistrech ve všech festivalových prostorách je k dispozici všemožné rychlé občerstvení (párky, klobásy, tousty, bramboráčky, hranolky, krokety, obložené bagety, nakládaný hermelín, vařená kukuřice apod.), ale také saláty a jídla pro vegetariány a vegany, v čajovnách pak obvykle domácí buchty, perníky a další sladkosti, venku stánky se zmrzlinou, vaflemi a palačinkami, jednou až dvakrát za dobu konání FFka se peče prase…
Pokud chcete letos přijet, rozhodně neváhejte - uzávěrka přihlášek s ubytováním je 18. 6. a po tomto datu sehnat ubytování bude už dost obtížné (ovšem lepší ubytování poměrně rychle mizí i teď, takže váhání se nevyplácí).
Comics Salón - Anime Show - je jistou bratislavskou obdobou Comic Conu Prague, která se však koná o víkendu koncem září. Přesněji řečeno je Comics Salón více než o deset let starší než jistý předchůdce Comic Conu Prague s názvem Fan City. Ačkoliv se původně nejednalo o tak obrovskou akci, vzhledem k tomu, že na ni začali být zváni zahraniční herci, během pár let začaly chodit tisíce lidí. Původně existovaly v Bratislavě tyto akce dokonce dvě - jarní Anime Show a podzimní Comics Salón - Istrocon. Vzhledem k tomu, že jsem už několik let před Covidem ani na jedné z nich nebyla, většími podrobnostmi nyní nemohu sloužit - proto doporučuji přímo jejich stránky.
Comic Con Junior - mladší bratříček Comic Conu Prague konaný na brněnském Výstavišti obvykle v říjnu nebo listopadu. Tím dodatkem „Junior“ se nenechte zmást, většina programu je více než vhodná i pro dospělé návštěvníky.
Ubytování není zajištěno, občerstvení přímo na místě dostupné je.
Na conech lze potkat ledaskoho, třeba draky.
Koprcon - je velmi podobný Trpasliconu nebo STAR conu s tím rozdílem, že se koná obvykle některý víkend v listopadu, a to v severomoravské Kopřivnici. Jde opět o středně velký con (200-300 lidí), kterého se účastní mnoho lidí v kostýmech - a to včetně příslušníků oficiálních kostýmních organizací 501. Legion Czech Garizon a Rebel Legion Lion Base.
Původně byl zaměřený pouze na fenomén Star Wars, nyní je už univerzálnější. I zde je možné přespat ve škole ve vlastním spacáku na své matraci či karimatce, zakoupit nějaký ten merch a přímo ve škole si koupit i nějaké to základní občerstvení. Program posledního ročníku zde (informace k nadcházejícímu ročníku na stránkách Koprconu zatím nejsou).
Fénixcon - poslední con roku, konaný v Brně vždy o víkendu kolem Mikuláše. Má téměř čtyřicetiletou tradici, proto se během doby přejmenoval z Draconu na Fénixcon a také se různě stěhoval - od hotelu na přehradě přes jeden z hotelů v Králově Poli, hotel Slovan na Lidické až (zatím) zakotvil v hotelu Avanti v Medlánkách (nejbližší zastávky MHD Hudcova nebo Vozovna Medlánky).
Jedná se o jeden z posledních českých tzv. „papučconů“, tedy akcí, kde není nutné z hotelu, kde se koná, po celou dobu ani vystrčit nos. Kdo se přihlásí dostatečně včas, může si zároveň objednat i ubytování přímo v hotelu Avanti. V tomto hotelu je k dispozici také bar a restaurace, kde se účastníci conu stravují. Co do velikosti je to opět con středně velký - kolem 250-300 lidí.
Obvykle je zde jedna hlavní a jedna vedlejší programová linie plus k tomu ještě někdy literární worshopy pro začínající autory. Součástí sobotního galavečera je předávání cen vítězům několika literárních soutěží - a vzhledem k tomu, že jednou za zhruba dva až tři roky je Fénixcon zároveň i Parconem, na takovém galavečeru pak dochází k předávání cen vítězům v soutěži O cenu Karla Čapka, slavnostními křtu přílušného ročníku sborníků Mloka a KOČASu, a dále i k předávání fandomových cen za zásluhy, kterými jsou (stále) československý Mlok za zásluhy, český Ludvík (na počest dr. Ludvíka Součka) a slovenský Drak.
Vzhledem k tomu, že se jedná o jeden z nejstarších stále existujících československých conů - a také vzhledem k pohodlí papučconu - je mezi jeho návštěvníky stále poměrně dost osobností, které stály u zrodu ČS fandomu, jimž je tím pádem dnes už kolem sedmdesáti či více. Tomu je částečně přizpůsoben i program, který je zaměřen především na literární fantastiku, „sci-fi klasiku“, případně na vědu. Jedná se tedy do značné míry o jistý „oldschool con“, což ovšem rozhodně neznamená nudu. Oproti jiným akcím zde není tolik cosplayerů, většina návštěvníků volí pouze „decentní klasiku“ v podobě conových či jinak tematických triček.
Mezi návštěvníky se objevují pochopitelně i mladí lidé, ovšem na druhé straně asi jen na málokterém conu (snad s výjimkou Comic Conu Prague a Festivalu fantazie) lze potkat pohromadě více českých spisovatelů, ilustrátorů i vydavatelů sci-fi a fantasy. Nechybí proto ani stánky s knihami za speciální conové ceny. Obvykle se dá zakoupit i něco málo merche - zpravidla conová trička a šály, občas se vyskytují též stánky se šperky, poháry, koženými doplňky a podobnými „drobnostmi“. Další informace přímo na stránkách akce (k letošnímu ročníku tam zatím prakticky nic není, ale ono je ještě spousta času - obvykle se podrobné informace o každém conu začínají objevovat až tak zhruba dva měsíce před jeho plánovaným konáním, přičemž program se kolikrát mění či doplňuje ještě týden či dva před jeho začátkem).
Myslím si tedy, že si lze určitě vybrat con či jinou akci, která bude člověku vyhovovat nejvíce - případně lze zkusit i několik různých typů. Jejich drtivá většina se koná v Praze, Brně nebo Bratislavě, kam se lze prakticky z celého území bývalého Československa poměrně snadno dopravit. Výjimkami jsou pouze Festival fantazie a Koprcon, ovšem i do Chotěboře a Kopřivnice není (doufám) až tak komplikované dojet.
Takže, na kterém conu se spolu potkáme?
Pokud si chcete přečíst moje povídky, tak tady jsou moje na tomto blogu dosud zveřejněné fanfikce:
A zde potom povídky z žánru alternativní historie:
Zdroje - kromě odkazů přímo v textu a vlastních zkušeností autorky - následující:
Ivan Adamovič: Encyklopedie fantastického filmu
Ondrej Herec: Z teórie modernej fantastiky
Antonín K. Kudláč: Česká populární fantastika 1990-2012 v kulturním, sociálním a literárním kontextu (disertační práce)
Jakub Macek: Fandom a text
Ondřej Neff: Všechno je jinak: kapitoly o světové science fiction
Ondřej Neff - Jaroslav Olša jr.: Encyklopedie literatury science fiction
Milan Pohl: Mediální obraz českého sci-fi fandomu v denním tisku v letech 2001–2006 (diplomová práce)
Johana Růžková: J. R. R. Tolkien aneb „Cesta k inspiračním kořenům a zase zpátky k modernímu románu“ (bakalářská práce)
Vít Zemčík: Televizní reportáž o fandomu (bakalářská práce)
