Článek
A ke všemu se u toho namyšleně srovnává s velikány jako Járou Cimrmanem nebo dokonce Shakespearem!
Navíc - v případě toho Shakespeara - i dost blbě. Protože při řeči o humoru uvádět jako jeden z příkladů zrovna Romea a Julii, tedy jednu z nejslavnějších tragédií za posledních více než 400 let, to je tedy samo o sobě dosti zvláštní „humor“.
Nešťastná láska dvou mladých lidí ze znepřátelených rodin, která nakonec vedla ke smrti několika zúčastněných včetně oné ústřední dvojice, to je opravdu legrace k zbláznění. Jeden by se u toho smál tak, až by smíchy spadl ze židle, že?
Nemluvě samozřejmě o tom „drobném detailu“, že srovnávat se s géniem velikosti Shakespeara si troufá jen málokdo, protože drtivá většina lidí se špetkou soudnosti by něco podobného považovala za krajně nevhodné. Samozřejmě s výjimkou Medvěda, který sám sebe (čert ví proč) považuje za „legendárního“. A obávím se, že nikoliv za legendárního hulváta - ještě navíc když tuto pozici má již obsazenou exprezident Zeman, který zajisté až do konce svého života na toto místo těžko pustí kohokoliv jiného.
Dávat zcela jednoznačně najevo, jak pohrdá ženami staršími čtyřiceti let, a vydávat to za „humor“? Co přijde příště? Navážení se do invalidů, onkologicky nemocných dětí nebo třeba dívek poleptaných kyselinou? Co třeba takový „žertíček“ na téma, že ona poleptaná si vůbec nemusí dělat starosti s maskou na Zombie walk? Ha ha ha.
Jo, vlastně jeden takový podobný vtipálek se zde už vyskytuje - a dokonce se považuje za diplomata. Kdybyste nevěděli, o kom mluvím, tak o jisté „hranaté legendě“. A vida, další zastydle pubertální macho, co sám sebe nazývá „legendárním“ a ještě se považuje za člověka s vytříbeným smyslem pro humor. Tak zde se Medvěd inspiroval!
Ale jako vážně - ono fakt ještě i dnes někomu přijde „vtipné“ posmívat se ženám za to, jak vypadají?
Rádoby žertovat na téma, že ty „padesátileté seniorky“ mají naprosto nemožný a trapný účes? A k tomu „humorně“ naznačovat, že na sebe nedbají?
Je ovšem zajímavé, že se Medvěd stejně „zábavně“ nenaváží také do mužů podobného věku. Když už píše pro „kratochvilný blog“, tak proč nenapíše taky něco o tom, jak jsou padesátiletí muži „senioři“? Proč nepopisuje padesátileté chlapíky, přesvědčené o své neodolatelnosti, jako někoho, kdo si přes pivní pupek nevidí na špičky bot a musí nosit čepici, aby blýskáním své pleše neoslňoval cyklisty?
Proč? Odpověď je jednoduchá - protože je Medvěd šovinista. Každý chlap, třeba i šereda s pleší a pupkem, je v jeho očích pořád „pán tvorstva“, kterého se přece nesluší urážet, zatímco libovolná žena, která není zrovna pětadvacetiletá, maximálně třicetiletá modelka, je „baba přebytečná“, která si nic jiného než zesměšnění nezaslouží.
Já - na rozdíl od Medvěda - vážně nedělím lidi, a to tedy jak muže, tak ženy, na „mladé s MacBookem v kavárně“ a penzisty, co někde v parku krmí holuby. Podle mého názoru se lidský věk dělí na dětství (které se ještě dále rozděluje na věk kojenecký, batolecí, předškolní, mladší školní a starší školní, který končí zhruba kolem 13-14 let) dospívání (neboli věk teenagerů, občas též zvaných „puberťáci“), jež končí mezi 18 a 21 lety, mladé lidi (zhruba do 35-40 let), střední věk (do těch cca 65), mladší seniory (asi tak plus mínus do 75 let) a opravdu staré lidi.
Ovšem i z tohoto rozdělení mohou být určité výjimky, u kterých opravdu platí, že „každý je tak starý, na kolik se cítí“ - těžko bych za starého člověka označila někoho (libovolného pohlaví či genderu), kdo ještě v osmdesáti jezdí každý týden desítky kilometrů na kole, leze po horách, skáče padákem, lyžuje na černé sjezdovce v Alpách nebo třeba tráví celé léto jako kapitán na plachetnici na Jadranu.
Stejně tak bych určitě za „starou“ neoznačila takovou Leni Riefenstahl nejspíš ještě ani rok před její smrtí, protože - pokud vím - se i v tomto „požehnaném věku“ potápěla a filmovala podmořský život. Stejně tak pánové jako Medvěd by nejspíš mluvili o velkém životním štěstí, pokud by si jich aspoň všimly „seniorky“ jako Madonna, Cher, Monica Belluci nebo Julia Roberts.
Nevím, jestli má pan Medvěd nějakou partnerku - a pokud ano, tak by mě opravdu hodně zajímalo, jak se k ní bude chovat, až ta dáma oslaví své padesáté narozeniny. Že by ji odhodil jako slupku od banánu a pořídil si „nový neokoukaný model“, pochopitelně o 20 let mladší?
A pokud je náhodou zaměstnavatel, tak při pracovním pohovoru nejspíš každou ženu starší čtyřiceti rovnou vyhodí ze dveří jako neperspektivní stařenu, která by si raději ani neměla kupovat dlouhohrající desku, takže „to dá zdravý rozum“, že zaučovat ji v nové profesi se nevyplatí.
Kdyby byl v této zemi Medvěd jako podobný šovinistický rádoby vtipálek jeden jediný, tak by se nejednalo o žádnou tragédii. Jenže podobných „Medvědů“ jsou české firmy plné. Každou chvíli se (nejen) na zdejším „kratochvilném M/médiu“ objevují články o tom, jak jsou padesátníci a zejména padesátnice (o mužích a ženách o deset let starších ani nemluvě) diskriminováni na pracovním trhu.
Jak ženu nad padesát nikde nechtějí přijmout - a že pokud do životopisu svůj věk nenapíše, personalista či potenciální šéf to považují z její strany za „podvod“.
Docela by mě zajímalo, kdy vlastně podle „chytráků“ podobných Medvědovi ženy mají pracovat. Pokud jsou těsně po škole (SŠ či VŠ), tak se všichni „děsí“, že asi za pár let budou chtít mít dítě, takže jsou a priori „neperspektivní“ - prý nemá smysl je zaučovat jen na těch „pár let“, než odejdou na mateřskou (byť drtivá většina dvacetiletých má tedy časově zhruba stejně daleko do nástupu na mateřskou jako ta padesátiletá do odchodu do důchodu). Pokud už jedno dítě má, tak je zde „riziko“, že bude chtít mít i dítě druhé, a pokud už má dvě děti, tak zase mají všichni hrůzu z toho, že „bude věčně doma s nemocnými dětmi“.
No a když už má žena děti ve věku, že zvládnou s chřipkou ležet doma samy, tak je pro „chytráky“ podobné Medvědovi zase „moc stará“.
A pokud žena děti naopak nemá a třeba i jednoznačně dává najevo, že je nikdy mít nechce a tedy ani nebude, tak je pro všechny šovinistické hulváty Medvědova typu zase „sobecká kariéristka, kvůli které národ vymírá“ - a takovou pochopitelně nezaměstnají už jenom „z prinicipu“.
A ne, nepíši z vlastní zkušenosti. Naštěstí - jak Medvěd správně odhadl - žiji v Praze, kde se přece jenom jemu podobných dinosaurů už (naštěstí) vyskytuje naprosté minimum. A tak jsem s hledáním práce dle svých představ nikdy problém neměla - jak těsně po škole, tak ani nyní. Naopak jsem si vždycky ještě mohla vybírat lokalitu a ohrnovat nos nad zaměstnavateli, kteří mi nenabízeli benefity dle mého chuti, tedy např. pět týdnů dovolené, pracovní dobu alespoň od devíti (ideálně od půl desáte nebo desíti) a každý týden minimálně 1-2 dny home office.
Naopak jsem sem už několikrát psala o tom, jak nejen já, ale i mnohé moje o patnáct a více let starší kamarádky vůbec nemají problém s hledáním práce (např. zde).
Ovšem nejsem na světě sama - a také každé město v ČR není Praha. Jiní autoři, a zejména autorky, jako třeba paní Lenya, už sem na Médium napsali ledacos o svých bohatých negativních zkušenostech s hledáním práce po padesátce.
Ale je možné, že i historky o tom, jak někdo marně hledá práci a nikdo o něj nestojí, protože je „senior“, považuje Medvěd za nesmírně humorné, vysloveně za „srandu na porvání“.
Na podobná témata:
