Článek
Někteří lidé dokážou vzít nadsázku tak vážně, že by ji nejraději nechali notářsky ověřit.
Narazil jsem na tento text, kde se autorka (asi z Prahy) rozhořčuje nad tím, že prý lidé „s deseti lety do důchodu“ jsou označováni jako senioři. Vztek, rozhořčení, trocha sociologie – a nulová míra humoru.
Paní se zjevně rozhodla, že svět se dělí výhradně (sic!) na mladé, kteří běhají po kavárnách s MacBookem, a starce, kteří čekají u pošty na důchod.
A když se někdo dovolí mezi těmito dvěma světy žertem použít slovo „senior“, je to podle ní ageismus. Ach jo.
Je to stejné, jako kdyby někdo po přečtení Cimrmana napsal vážný článek o tom, že „vědecké výsledky Járy Cimrmana nelze historicky doložit“. Nebo jako kdyby si někdo po Shakespearovi stěžoval, že Romeo a Julie nejsou vhodným návodem pro mladé páry. Nebo kdyby seriál Most, někdo kritizoval za rasismus…počkat, takoví oslové se rovněž vlastně našli.
Když se v nadsázce řekne, že „člověk s deseti lety do důchodu je senior“, neznamená to, že mu má někdo hned dávat hůl, kobereček před vanu a vitamín D na předpis.
Je to jen jazyková hra. Věta, která má šmrnc a trochu píchne do bubliny společenské citlivosti. Ale někteří lidé mají bohužel alergii na humor – a bohužel Zyrtec na to zatím neexistuje.
Připomínám jsme na kratochvilném blogu - Seznam Medium, ne na Národním výboru, dokonce ani v České televizi či na konferenci na FSS (Fakulta sluníčkovských studií) MU.
Takže vzkaz pro všechny, kteří mají kolem padesátky: nepanikařte, nejste senioři.
Jste jen zralí lidé, kteří už vědí, že „všechno má svůj čas“ – i baterie v mobilu i nadsázka v textu. A kdyby vám někdo přece jen řekl „senior“, usmějte se a nabídněte mu, že mu půjčíte brýle, aby viděl, že ještě pořád běháte rychleji než on myslí.
Sečteno pro zapšklé ježibaby (tím nemyslíme autorku článku, ale…) - Humor není ageismus. Humor je zrcadlo – a kdo se v něm urazí, většinou se v něm jen poznal.
