Článek
V poslední době se k nim přidávají ještě i příznivci uskupení Motoristé sobě.
U některých z nich to má poslední dobou až nádech náboženské víry - ať Macinka s Turkem udělají cokoliv, tak sebeméně je kritizovat je prý „útokem na demokracii“.
Takže, vážení, aby bylo už konečně jasno: Demokracie neznamená, že nějaký člověk nebo názor je nekritizovatelný.
I kdyby byl někdo zvolený většinou 90 % hlasů, pořád má kdokoliv - já, vy nebo třeba Franta Novák z Horní Dolní - plné právo s ním nesouhlasit a proti jeho názorům nebo činům veřejně vystupovat a protestovat. Stejně tak já, vy nebo kdokoliv jiný má právo říct o libovolném názoru, že je to blbost, případně že jeho nositel je hlupák.
Už jsem to tady psala několikrát - demokracie, ba ani svoboda slova neznamená, že si z vás kvůli vašim názorům nebo postojům druzí lidé nesmějí dělat legraci nebo vás kvůli nim nemohou urážet. Svoboda slova znamená pouze a jenom to, že máte právo své názory veřejně hlásat a že za tyto názory - pokud jimi vysloveně nevyzýváte k páchání trestných činů - nemůžete být státní mocí trestáni.
Svoboda slova ovšem neznamená, že je každý povinen vám hlásání vašich názorů umožnit. Stejně jako transparent s jakýmkoliv nápisem si můžete pověsit na svůj vlastní dům, ale nemůžete nutit souseda, aby vám jej pověsil na jeho dům, rovněž tak nemáte právo požadovat po serverech vlastněných soukromými osobami, aby vám zde umožnili hlásat vaše názory - a pokud tak neudělají, obviňovat je z porušení Listiny základních práv a svobod.
A už vůbec není „nedemokratické“, pokud vás pro vaše názory druzí urážejí nebo zesměšňují. Vy máte plné právo veřejně říct třeba i to, že je Země placatá jak bramborák, je to váš názor a tudíž je v pořádku jej veřejně říct - ovšem stejně tak má někdo jiný úplně to stejné právo říct, že každý, kdo si myslí, že je Země placatá, je osoba s IQ orangutana po lobotomii. To je totiž zase jeho názor, který má zase on právo veřejně hlásat.
A stejně tak to, že byl někdo zvolen, ještě vůbec neznamená, že proti němu nemohou lidé protestovat, případně ho veřejně zesměšňovat.
Ještě navíc když zrovna politické hnutí Motoristé sobě se do té Poslanecké sněmovny dostalo „s odřenýma ušima“ a pokud by jejich hlasy Andrej Babiš nepotřeboval při hlasování o jeho nevydání, vůbec by se s nimi nebavil a žádné ministerské funkce by jim nenabízel ani omylem. Andrej Babiš umí velmi dobře vládnout i s menšinovou vládou, což ostatně už i prakticky dokázal - a dokonce si myslím, že jednobarevná menšinová vláda mu vyhovuje daleko více než koaliční vláda, ve které musí strpět (ano, jiným slovem se to nedá označit) zástupce SPD a Motoristé sobě.
Pokud jde o „odborníky za SPD“, tak většina z nich jsou více než co jiného „Babišovi lidé“, někteří z nich jsou dokonce svou profesní minulostí úzce svázáni s Agrofertem. Předpokládám, že politický podnikatel Tomio Okamura je si toho velmi dobře vědom a proto příliš „nevyskakuje“.
Ano, ta ostuda s ministrem obrany Zůnou byla jistou výjimkou, ovšem tady zase šlo o to, že pokud by byl ministr za SPD příliš „prozápadní“ a „proukrajinský“, SPD by se vystavovalo vážnému riziku, že všechny jejich proruské voliče jim v příštích volbách přebere někdo jiný - třeba hvězda filmů pro dospělé Jindřich Rajchl.
A jestli - jak jsem také už jednou psala - existuje něco, co Tomia Okamuru straší v těch nejhorších nočních můrách, je to představa, že by se mohl nedostat do Sněmovny. A musel by třeba zase začít cestovat s plyšovými zvířátky po světě. Nebo dělat nějaké jiné „šméčko“, protože tento pán se zcela zjevně řídí helsem, že práce je vážně ta poslední šánc, jak sehnat škváru.
Ovšem (někteří) Motoristé zcela zjevně nepochopili, jakou mají v této vládě skutečnou funkci - a že Andrej Babiš je vážně nemiluje a nerespektuje. Jsem přesvědčena o tom, že by měl stokrát raději ministrem životního prostředí pana Richarda Brabce než kohokoli od Motoristů. A není tudíž vůbec vyloučeno, že jakmile bude to nevydání Sněmovnou odhlasováno, nejen s Turkem, ale i s Macinkou zamete takovým způsobem, že se oba budou divit i ušima.
Nevím, z jakého důvodu Petr Macinka za Filipa Turka „bojuje jako lev“. Jestli jsou opravdu tak vynikajícími kamarády, že by jeden za druhého málem i život položil, jestli dokonce spolu zkrotili nejednu horu, nebo jestli je Turek v ministerském křesle zásadním požadavkem ze strany Václava Klause st., případně dokonce ze strany různých pochybných existencí typu veksláka Chlada, kteří za financováním tohoto politického uskupení stojí.
V každém případě by si měl Petr Macinka uvědomit, že zde tahá za kratší konec a pokud bude Andreje Babiše moc rozčilovat, nemusí taky zítra tím ministrem vůbec být. Část poslanců ze strany Motoristé sobě jsou natolik zkušenými polickými šíbry, že pro udržení svých poslaneckých, ministerských a náměstkovských koryt Macinku s Turkem „hodí přes palubu“ klidně třeba zítra. Zejména v případě ministrů Štastného a Klempíře vsadím hlavu, jako že mám jenom jednu, že se za Macinku s Turkem „bít“ nijak nebudou, ba dokonce naopak že by jim vůbec nedělalo zásadní problém změnit politický dres a přestoupit do ANO.
A jsem přesvědčená, že nejen Štastný a Klempíř, ale naprostá většina poslanců za Motoristy by zkrátka udělala cokoliv, aby nebyly předčasné volby - protože si uvědomují, že jediný, kdo by z nich aktuálně profitoval, je hnutí ANO, zatímco Motoristé sobě by se do Sněmovny nejspíš nedostali.
Jinými slovy pokud by Petr Macinka jako ministr skončil, jediný následek, jaký by to mělo, by byla změna podpory pro současnou koalici ze 108 hlasů na 104 nebo 103 - což je pořád většina, se kterou se dá v pohodě vládnout. Navíc nezapomínejme na část ODS kolem pana Kuby, která by možná taky byla ochotná současnou vládu podržet. A v případě mnohých budoucích zákonů by s nimi nemusela mít zásadní problém ani současná opozice.
Ono si to poměrně málo lidí uvědomuje, ale naprostá většina v parlamentu přijímané legislativy jsou natolik málo politicky kontroverzní věci, že bez ohledu na to, kdo je navrhuje, hlasuje pro ně podstatná část přítomných poslanců. Zákon, ohledně kterého se v parlamentu strhne větší či menší „bitva“, je tak možná jeden z deseti. A toto není žádná novinka posledních pár let, děje se to dobře poslední čtvrtstoletí, ne-li ještě déle.
Další věcí je, že Petr Pavel rozhodně není prvním prezidentem, který má k určitému jménu zásadní výhrady a dotyčného jmenovat odmítá. Dělali to tak dosud všichni polistopadoví prezidenti - a případ ministra Lipavského rozhodně nebyl první.
Vzpomeňme - jen z doby posledních necelých deseti let - třeba na pány Michala Šmardu a Miroslava Pocheho, které Miloš Zeman kategoricky odmítal jmenovat ministry. A také si nakonec „prosadil svou“ a ani jednoho z nich ministrem nakonec nejmenoval. Přičemž je velkou otázkou, zda jeho důvody pro jejich odmítání byly opravdu tak nesmírně významné a zejména jestli opravdu byly „v souladu s ústavou“.
V případě pana Šmardy tedy nakonec i tehdejší premiér Andrej Babiš důvod jeho nedostatečného vzdělání a znalosti jazyků uznal za natolik závažný, že neměl v úmyslu pana Šmardu na ministra kultury navrhnout, a ve finále sám pan Šmarda přesvědčil tehdejšího předsedu ČSSD pana Hamáčka, aby jej jako kandidáta nenavrhoval.
V případě pana Pocheho ovšem už nemohlo být argumentováno ani tím, že by neměl dostatečné vzdělání (když dotyčný je současně Ing. a Mgr.), nebo že by snad nedostatečně ovládal cizí jazyky. Přesto když ČSSD zjistila, že prezident Zeman je pevně rozhodnutý pana Pocheho nejmenovat „za žádnou cenu“, navrhla na ministra zahraničí jiného kandidáta - a to pana Tomáše Petříčka, který nakonec prošel.
V případě odmítnutí jmenování pana Pocheho se jednalo především o nesouhlas prezidenta Zemana s jeho politickými názory, zejména pokud šlo o otázky migrace. Ostatně i ministr Petříček se prezidentu Zemanovi pro své politické názory postupně znelíbil a ve spolupráci s předsedou ČSSD Hamáčkem a premiérem Babišem nakonec prosadil jeho odvolání z funkce.
Tedy vážení, v letech 2018-2021 tehdejší prezident Zeman do politiky vlády Andreje Babiše zasahoval daleko výrazněji, než jak je to vyčítáno prezidentu současnému. Navíc prezident Pavel několikrát výslovně řekl, že ve věci jeho odporu ke jmenování Filipa Turka ministrem nehrají roli jeho politické názory, ale pouze a jen jeho kontroverzní výroky a činy ryze soukromé. Tedy jinými slovy že Filip Turek zkrátka dělá veřejnou ostudu, což by ministr dělat neměl.
Pokud si někdo myslí, že je fajn mít za ministra člověka, který se ve svých čtyřiceti letech chová jako puberťák a „z legrace“ vyvádí věci, které by seriózní člověk - natož pak ministr - dělat rozhodně neměl, tak já si to opravdu nemyslím.
Pokud má někdo pochybnosti, zda odmítnout jmenovat určitou osobu ministrem „jenom“ proto, že se chová jako kombinace rozmazleného pětiletého spratka a poněkud duchem mdlého puberťáka, je nebo není porušením ústavy, ať se s tímto problémem ráčí laskavě obrátit na Ústavní soud ČR. Od toho tuto instituci máme.
Proč to dosud neudělal ani premiér Babiš ani předseda Motoristů Macinka? Případně ten, o koho se jedná, tedy Filip Turek?
A navíc se ptám: to hnutí Motoristé sobě opravdu nemají jiného kandidáta na ministra? To jsou vážně tak personálně chudým politickým uskupením, že nemají na každou pozici minimálně dva či tři vhodné kandidáty?
Nebo je zde hlavním „problémem“ ješitnost narcistního egomaniaka Filipa Turka, jež se málem „hvězd dotýká“ a dotyčný přerostlý puberťák prostě nepředstavitelně moc touží po tom, aby si mohl nechat na vizitky tisknout slovo „ministr“?
To je tedy podle vás ta „pravá demokracie“? Ministerské pozice nabízet jako hračky pro ješity, kteří se absolutně neumějí chovat?
Na podobná témata:
Na podobná témata:
