Článek
Ministr Petr Macinka vypustil směrem k Hradu provokativní noční balónek a vyčkal si na reakci. Ta znovu posílila pochybnosti, které se stále více objevují ve veřejném prostoru, že totiž skutečný vliv na chod Hradu má prezidentův poradce Petr Kolář, nikoliv Petr Pavel. Z relativně banálních SMS zpráv se tak stalo téma zarámované jako ohrožení demokratických hodnot.
Ač dobře proškolený v maskování, přesto předstoupil Petr Pavel před novináře emotivně rozrušený a přečetl jim připravené prohlášení, v němž oznámil, že obsah SMSkové komunikace bude zveřejněn a prověřen bezpečnostními (silovými) složkami. Pane jo, jak za minulého režimu. Ani prostor pro otázky novinářů nebyl otevřen.
Jak udělat z komára velblouda
Celé vystoupení působilo z části jako reakce chlapečka na pískovišti, kterému jiný chlapeček kopl do báboviček, a proto běží mamince žalovat, z části jako demonstrace rozhodnosti než jako snaha o věcné vysvětlení situace. Ve veřejném prostoru se začalo debatovat, zda zvolený způsob nebyl uspěchaný a zbytečně konfrontační a zda tím Petr Pavel nezačíná tahat za kratší konec.
Pokud by totiž prezident nereagoval vůbec, udělal by nejlépe. Pokud by případně dal v odpovědi najevo, že na podobný styl komunikace nebude odpovídat, vymezil by si jako generál hranice a získal respekt. Macinkův balónek by následně splaskl. Já osobně bych si pana ministra při opakovaném stylu psaní v mobilu i zablokoval. Ať třeba praskne vztekem. Místo toho se však spor rychle přesunul do mediální, politické a veřejné roviny, což byl pravděpodobně záměr všech aktivistů.
V této souvislosti proto stojí za připomenutí událost z doby prezidentování Miloše Zemana. Tehdy zástupce koalice PirSTAN Mikuláš Ferjenčík veřejně hrozil ústavní žalobou, pokud prezident nebude respektovat výsledek voleb a nejmenuje navržené ministry, a k údajné záchraně demokracie byl připraven nasadit všechny možné páky, jako například snížení rozpočtu Hradu na nulu, a hrozbu podpořil slovem o puči.
S názorem piráta se ztotožnil i Jan Skopeček z koalice SPOLU, avšak spolek Milion chvilek pro demokracii tehdy na tato vydírající slova ani nepípl, nijak nereagoval. Je zřejmé, že nevystupuje jako neutrální obránce ústavního pořádku a bojovník proti nešvarům a tunelování (kdysi se i hodně diskutovala nezávislost financování spolku), ale jako politický aktér, který se aktivuje jen ve prospěch určité části politického spektra. Zcela ignoruje kauzy, které výrazně přispěly k prohře Petra Fialy, jako například Dozimetr, Bitcoingate atd.
O co tedy na demonstraci na náměstích šlo?
Demonstrace „Stojíme za prezidentem“ na Staroměstském náměstí a v dolní části Václavského náměstí nebyla ani tak obranou demokracie a prezidenta Petra Pavla, neboť jeho osobní popularita je poměrně vysoká a stabilní, ale spíše politickou mobilizací společnosti, táborovým náborem nových sil do politiky a žádostí o finanční podporu spolku. Petr Pavel byl marketingově použit jako aktivista pro politické aktivování společnosti pro další volby.
Jeden z veselých transparentů: Macinka je vyděrač.
Ve sporu mezi ministrem a prezidentem nehraje roli, kolik lidí přišlo na demonstraci, nýbrž výsledky voleb. Jenže v tom může být pro Hrad kámen úrazu.
Paradox celé situace
Část voličů Petra Pavla jednoznačně pochází i z prostředí, které ve volbách hlasovalo pro Motoristy nebo uskupení kolem SPD. Na první pohled to není vidět, ale primárně je to z důvodu odmítnutí Andreje Babiše. Pokud se ale prezident začíná chovat jako politický aktér jednoho tábora nebo tak bude třeba jen vnímán, o část této podpory přijde. Tito voliči mu neskočí na řeči o ochraně demokracie apod.
Z popela najednou vstal i neúspěšný politický kandidát Mikuláš Minář, který před pěti roky opustil „Milion chvilek“ a jeho snaha o založení hnutí Lidé PRO skončila fiaskem. Místo půl milionu podpisů, které měly podpořit vznik hnutí, nezískal ani 10 % a nakonec na návrh vlády Nejvyšší správní soud hnutí rozpustil. Minář přitom prošustroval několik milionů korun v kampani, kterou ale nikdo nemohl volit.
Rozvíření emocí ve společnosti naopak vyhovuje Andreji Babišovi, který chytře nevystupuje jako přímý účastník konfliktu a stylizuje se do role smířlivého a státotvorného politika. Prezident se naopak nechal vtáhnout do otevřeného střetu, který mu z dlouhodobého hlediska nepřinese žádný zisk. Spíš naopak.
Strategicky tichým vítězem celého přetahování mezi ministrem a prezidentem je Andrej Babiš - 1:0. A pokud bude nadále chytrý a nasadí do voleb o Hrad pohlednou, schopnou, novou tvář, nejlépe ženu, nebude Petr Pavel schopen této výzvě čelit.
A to se ještě dlouho bude řešit, zda z ústavního hlediska může být důvodem pro nejmenování premiérem navrženého kandidáta na ministra jeho nevhodné či hrubé chování, mediální vystupování nebo obecná kontroverznost. Ústavní překážkou to podle mého vnímání být nemůže. Sám bych Filipa Turka na pozici ministra klidně oželel, jenže je tu veliké právní (ústavní) ALE…
Domnívám se, že šlo o relativně výraznou, nikoli však mimořádnou demonstraci. Za pár dní bude zapomenuta. Její politický význam nespočívá ani v počtu účastníků, ani v podpoře Petra Pavla, ale v tom, jak bude vytěžena a rozpracována v kontextu předvolební mobilizace.
Počet demonstrantů
Na závěr proto ještě okomentuji i otázku počtu účastníků demonstrace. Už je to takový folklor. Organizátoři vždy uvádějí nadsazené odhady. Tentokrát se prý dohromady na obou náměstích sešlo 80 až 100 tisíc lidí. Já si to ale nemyslím.
Demonstranti stáli od spodní části Václavského náměstí až k hotelu Juliš. Zde je ale náměstí o dost užší než v jeho horní části.
Využitelná plocha Staroměstského náměstí umožňuje při zachování průchodnosti účast maximálně kolem 25 tisíc osob.
Dolní část Václavského náměstí byla zaplněna pouze po hotel Juliš, přičemž i zde byly po stranách a v dolní části patrné průchody a méně zaplněné části. To se potvrdilo i při výzvě, aby se lidé srazili více do středu a uvolnily se zaplněné kapsy podél domů. Místo se našlo a hustota lidí na jeden metr čtvereční nebyla všude presující.
Reálný počet účastníků lze i v tomto úseku odhadnout na přibližně 20 až 25 tisíc lidí.
Celkově tak byla pro obě demonstrace využita plocha cca 16 000 m2. Počet demonstrantů tak nemohl přesáhnou ani 55 - 60 tis. A to počítám skoro čtyři demonstranty na m2, což je ovšem považováno za nepohodlné presování a nikdy to tak není po celé ploše.
