Prezident Pavel na Hradě a jeho armádní „dvojče“ ministr Zůna ve vládě

Začnu volnější formou krátkého životopisu pana generála.

Narodil se na začátku šedesátých let do rodiny důstojníka Československé lidové armády. To ovlivnilo jeho startovní čáru a nasměrovalo k vojenské kariéře.

Prošel elitním drilem Vojenského gymnázia v Opavě a pokračoval na Vysoké vojenské škole ve Vyškově. Jako mladý a ambiciózní důstojník vstoupil v 80. letech do KSČ a byl předsedou její základní organizace.

Po roce 1989 prošel neuvěřitelnou transformací z „východu na západ“, studoval na zahraničních (západních) školách a patřil ke špičkám v rámci struktur NATO. V 90. letech byl členem mírové mise na území bývalé Jugoslávie. Hovoří rusky, anglicky a francouzsky.

Jistě jste poznali svého generála.

Vtipné je, že jde o zrcadlovou biografii a uvedený životopis sedí jak na Petra Pavla, tak Jaromíra Zůnu. Oba generálové jsou produkty naprosto stejné líhně.

Pokud u jednoho chápeme rudou knížku jako „daň za kariéru v totalitní armádě“, musíme totéž přiznat i druhému. Po roce 1989 oba dokázali bleskově přepnout na západní myšlení.

Pan ministr Zůna se měl jako pan prezident také stát členem (pracovníkem) Zpravodajské správy Generálního štábu (zkráceně rozvědky) a stal by se též řádným rozvědčíkem. Ale do převratu 1989 už to nestihl. Není proto jisté, zda by se tak nakonec skutečně rozhodl. Podle deníku Forum24 se o tom bavit nechtěl.

Byl také předsedou ZO KSČ, ale jen krátce v letech 1983–1984.

Studoval arabštinu, což bylo později vnímáno v NATO jako přínosné a unikátní.

Byl náčelníkem štábu a zástupcem velitele (Deputy Commander / Chief of Staf) výcvikového centra NATO (JFTC). Řídil každodenní provoz, koordinoval mezinárodní přípravu a výcvik vojáků před jejich nasazením.

Pan prezident u rozvědky zůstal do roku 1993 (což je mediálně nepochopitelně mrtvá informace), má o jednu hvězdičku více, ale je dobré si připomenout, že u menších států se čtyři nebo tři hvězdičky generálům ani neudělují.

Byl předsedou Vojenského výboru (Chair of the Military Committee) NATO, což je někdy chybně interpretováno jako nejvyšší vojenský velitel NATO.

Nevím, zda to zapříčinil Pavlův životopis na stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR, kde je tato informace, nebo chybně šířený překlad hierarchické struktury NATO, ale Petr Pavel nikdy neměl operační pravomoc velitele, nevydával bojové rozkazy, neměl pod sebou tanky a letadla.

Tenhle nesmysl se často opakuje ve veřejných diskusích už od voleb. Jeho funkce byla poradní (diplomatická). Přesnější je mluvit o nejvyšším (služebně nejstarším) vojenském představiteli (mluvčím) NATO.

Oba usilovali o vyšší kvalifikaci, ale z životopisů je zjevné, že v tomto směru oba nešli úplně stejnou cestou.

Petr Pavel studoval na vojenské škole v Camberley a na dalších dvou v Londýně.

Jaromír Zůna si zvyšoval kvalifikaci jazykovou, vůdčích schopností, humanitární, taktickou, velitelskou, strategickou a alianční ve dvou školách ve středisku kanadských ozbrojených sil, dále pak v Texasu, Kansasu, Georgii, Washingtonu, ale i třeba v Oslu.

Oba prošli ohněm balkánských misí UNPROFOR nebo IFOR/SFOR. Pavel dříve, Zůna později. Každý ale jinak.

Petr Pavel postavil svou auru na slavné záchraně francouzských vojáků v roce 1993. Akce však byla plná adrenalinu a tvrdého vyjednávání; Srbové mu drželi hlaveň u hlavy a Češi byli využiti jako živé štíty. Nemusel přežít vůbec nikdo.

Když dva české obrněné transportéry dorazily k obklíčené francouzské základně, dostaly se do prostoru těžké palby mezi Srby a Chorvaty. Srbové využili situace a Čechy pod označením UN donutili zastavit na dostřel Chorvatů. Ty pak v zákrytu za transportéry ostřelovali. Věděli, že Chorvati na vozidla OSN a Čechy střílet nebudou. Pokud ano, odskákala by to celá naše jednotka i s velitelem Pavlem.

Kritici dodnes upozorňují, že šlo o nebezpečný hazard s naivním kalkulem náklonnosti národů bývalé Jugoslávie k Čechům s pořádnou porcí štěstí.

Jaromír Zůna byl v Bosně a Hercegovině, ale bez divokého příběhu. Představuje opačný pól vojenského velení. Lze jej označit za rozvážného armádního intelektuála, stratéga a špičkového logistika. Nesází vabank na hry s osudem, ale na precizní plánování a systémové řízení.

Lidé milují filmové příběhy o hrdinství, armáda se ale dnes opírá spíše o mozky, které umějí spočítat riziko dopředu. Po bitvě může být každý generál.

Pokud však jednoho z generálů veřejnost uctívá a druhým pohrdá, usvědčuje sama sebe z pokrytectví a dvojího metru. Neposuzuje totiž jejich charakter, inteligenci ani zásluhy o stát. Posuzuje jen barvu jejich politického dresu.

Petr Pavel a Jaromír Zůna jsou dvě strany téže mince; jsou životním příběhem o tom, jak daleko to lze s disciplínou a pragmatismem dotáhnout, bez ohledu na to, za koho právě kopou.

Měli bychom si ujasnit, zda budeme říkat, že oba si již minulost odpracovali (což ovšem platí pro všechny občany), nebo oba nemají ve vysokých funkcích státu co pohledávat.

Zastávám názor, že do takto vysokých funkcí se neměl dostat ani jeden. I když ve funkci ministra obrany jde o menší zlo.

Zdroje: Jaromír Zůna - wiki | Jaromír Zůna - MO | Utajená minulost kandidáta SPD na ministerský post. Generál Zůna chtěl být komunistický rozvědčík | Petr Pavel - wiki | Petr Pavel - životopis na MZV | životopis - generálporučík Petr Pavel - MO | Petr Pavel - proměnlivý životopis hradní | Klidný i se samopalem u hlavy, vzpomíná na Petra Pavla voják, kterého zachránil v Jugoslávii | Slovník cizích slov (rozvědčík) | Slovník spisovného jazyka českého | Chair of the Military Committee