Cheb je nejen krásně barevný, ale má také bohatou historii a unikátní architekturu

Začneme na parkovišti na Kasárním náměstí, na kterém většinou najdete místo na zaparkování a které je zdarma. Bývala zde jezuitská kolej se zahradou a pak kasárna. Ta ale byla zničena bombardováním na konci 2. světové války a musela být stržena. Parkoviště se nachází pod dominantou města, chrámem svatého Mikuláše a svaté Alžběty.

K němu se dostanete po dvouramenném barokním schodišti z roku 1697 (přestavěném v roce 1740) s pěti sochami. Jednou z nich je i socha Panny Marie Immaculaty.

Neobvykle dvouvěžový kostel je nejviditelnější dominantou a také je z jeho vyhlídkové věže krásný výhled na celé město.

Byl založen jako trojlodní románská bazilika ovlivněná bamberským dómem někdy ve dvacátých letech 13. století. První písemná zmínka uvádí, že oltář svaté Anny byl vysvěcen v roce 1239.

Zažil ale několik požárů a přestaveb s výměnou věžních helmic. Dnes můžeme mluvit spíše o gotickém chrámu s pozdně gotickou úpravou interiéru inspirovanou amberským chrámem, i když zde stále najdeme i původní románské části.

Najdete zde i kryptu s ostatky hraběnky Sidonie Colonnové z Felsu, provdané Šlikové. Její vnuk Jindřich IV. Šlik byl velitelem moravského pluku v bitvě na Bílé hoře.

Mimořádně povedený romantický zvuk mají i varhany z roku 1894 od místního rodáka Martina Zause.

Velkou ranou pro věže kostela bylo umístění německé pozorovatelny na konci války pod jehlanovitými helmicemi. Na ni se zaměřily americké letouny v dubnu 1945 a věže i s helmicemi zapálily.

V přístupné vyhlídkové věži jsou ponechány ohořelé trámy z této doby.

Nové kopie helmic pocházejí až z roku 2008 z aktivity Nadační fondu Historický Cheb a dárců.

Zatímco do kostela je vstupné doporučené, do věže se bez zaplacení přes turniket nedostanete. Obojí je ale na symbolické úrovni 1–2 eur (nebo 20–50 Kč). Nelze platit kartou, připravte si drobné.

U vstupu do kostela je ale stálá služba, dá se s ní domluvit, že když vhodíte papírové peníze do kasičky, tak vás přes kamerový systém pustí. Za mě byla velice ochotná.

Určitou perličkou je, že ve volně přístupné zvonici najdete tři zvony. Do kostela se ale dostaly až v roce 1966 z hamburského skladu rekvírovaných zvonů. O jednom se toho moc neví, dva pocházejí z chebské dílny italské rodiny Di Valle, která tady působila tři generace. A jeden z nich bude brzy slavit 200 let a před válkou visel v kostele svatého Jakuba Většího v Horních Lomanech.

Má svůj půvab, architekturu i vlastní charakter. Pravidelně se náměstím rozléhají elektronické zvony a zvonkohra.

V dolní části náměstí stojí Špalíček. Jde o jedenáct středověkých kupeckých domů, které vyrůstaly od 13. století na místě masných krámů a kramářských bud. Dělí je úzká Kramářská ulička (široká je asi 160 cm).

Po obvodu náměstí není snad ani jeden měšťanský dům, který by neměl nějakou originalitu, příběh nebo nebyl kulturní památkou. I zde kořeny některých domů sahají až do 13. století.

Na jednom místě uvidíte klasicismus, rokoko, baroko, italskou renesanci, novoklasicismus i gotiku – třeba kordonové římsy, okna rámovaná šambránami nebo štukové rámy s girlandami.

Nocovali zde čeští králové Jiří z Poděbrad, Fridrich Falcký (1619), Ferdinand I. (1547), arcivévodové a další významné osobnosti.

V některých domech nocovali básník Johann Wolfgang von Goethe, nebo Friedrich Schiller, který do Chebu (Egeru) přijel v roce 1791 studovat Valdštejna a vznikla dramatická trilogie Valdštejn.

V Pachelbelově domu (dnes Muzeum Cheb) byl 25. února 1634 zavražděn Albrecht z Valdštejna. Dům najdete podle postavy šlechtice, která sedí v okně v prvním patře, za nímž byla ložnice, kde slavný vojevůdce prožil své poslední okamžiky.

Chebské muzeum loutku do okna instalovalo teprve loni. Autorem je chebský řezbář Igor Kukučka, a loutka připomíná loutkářskou tradici města.

Však také jen o pár ulic dál, v Dlouhé ulici, najdete pamětní desku s bustou muže, který tuto tradici proslavil. V Chebu totiž prožil poslední léta svého života řezbář Gustav Nosek (1960–1974).

V roce 1926 vdechl život legendárnímu Hurvínkovi a naučil ho koulet očima. O čtyři roky později vyřezal loutku Máničky a podle Trnkova návrhu i psa Žeryka. Toho dokonce sám vodil a propůjčil mu svůj hlas.

Na místě slovanského hradiště z 9. století stojí Chebský hrad. Dochovala se Černá věž a především unikátní patrová románsko-gotická kaple svatého Erharda a Uršuly. Myslím, že se dostane na seznam UNESCO.

Ke hradu jsem došel, natočil opevnění, ale prohlídku jsem oželel, protože v té době hodně pršelo a hrad moc úkrytů před deštěm neposkytuje.

Před vstupem do hradu stojí první štaufský sloup u nás a budí určitou kontroverzi. Připomíná místa, jež byla v minulosti spojena s významným rodem Štaufů.

Cheb zažil i temnější kapitoly. Když ho v dubnu 1945 spojenci opakovaně bombardovali, cílem bylo letiště s továrnou na proudové stíhačky, nádraží a unikátní viadukt. Ten má délku 378 metrů a 18 oblouků. Sice byl zničen (předtím byl poničen už při náletech na Cheb v říjnu 1944), ale rok po válce už byl částečně opraven. Jen chybějící kameny nahradil beton.

Procházel jsem jen tak ulicemi a jenom se díval, až jsem došel na Františkánské náměstí, které skrývá další poklad: odsvěcený kostel svaté Kláry.

Postavil ho v letech 1708–1711 Kryštof Dientzenhofer (autorství se mu přičítá na základě stylové analýzy, stavební či jiný dokument se nedochoval).

Kostel je čistou ukázkou českého radikálního baroka. Oválné tvary, natočené pilíře, téměř bez ozdob. Uvnitř se jako zázrakem dochovala jen nástropní malba z roku 1712 od Jeana Claudea Moonoa.

Dnes slouží jako výstavní a koncertní síň Galerie výtvarného umění. Raritou jsou dvoje novější varhany.

Cheb je mimořádně krásný svou originalitou a v péči o historii jde správnou cestou. Na co se v článku nedostalo, možná najdete ve videu. O čem se jen píše, možná ve videu i uvidíte.

Co vidíte na fotografiích a ve videu, jsem nasbíral asi za 3 hodiny procházky městem. Další dvě hodiny venku mi bohužel silně pršelo. Ve skutečnosti by město vydalo na několik dílů uchvacujících témat. Tři hodiny byly málo, ale ani pět hodin by nestačilo.

Mapa tentokrát neukazuje trasu, ale některé body, které jsou v článku a videu zmiňovány a kde jsem se zastavil.

1. Kostel sv. Mikuláše | 2. Špalíček | 3. Viadukt | 4. Chebský hrad | 5. Růžová ulice | 6. Parkoviště | 7. Náměstí Krále Jiřího z Poděbrad | 8. Měšťanský dům | 9. Františkánské náměstí | 10. Noskova busta | 11. Divadlo | 12. Loutka Valdštejna | 13. Svobodná škola | 14. Hviezdoslavovo náměstí | 15. Oběti nacismu | 16. Kostel Pokoje