Článek
Jediný rozdíl je snad v tom, že se jedná o velmi významnou historickou památku, jeden z nejstarších stále existujících mostů v celé střední Evropě a druhý nejstarší dodnes dochovaný most u nás. Z těch kamenných mostů na našem území, které stále stojí, je ještě o něco starší pouze most v Písku.
Ovšem ten Karlův má pro nás přece jenom větší význam než písecký, mimo jiné i proto, že jej nechal postavit legendární „otec vlasti“. Kdo chce frajeřit, ten ze sebe na požádání vysype, že základní kámen Karlova mostu byl (samozřejmě císařem osobně) položen dne 9. července 1357 v 5 hodin a 31 minut. To je ovšem pouhá legenda, stejně jako ta s vajíčky a mlékem v maltě - ale podobně hezká. Ve skutečnosti víme pouze to, že jeho stavba byla velmi pravděpodobně zahájena buď v roce 1357 nebo 1358.
Karlův most má pro nás rozhodně velkou symbolickou hodnotu.
Existují ovšem i mnohá další místa, která pro nás mají významnou hodnotu jak historickou, tak i symbolickou.
Například takové Staroměstské náměstí s orlojem (který je nejstarší stále funkční orloj na světě), sochou Mistra Jana Husa a křížky v dlažbě, které připomínají popravené z roku 1621 - tzv. „27 českých pánů a měšťanů“ (ačkoliv zhruba polovina z nich ve skutečnosti česky neuměla prakticky vůbec a z toho zbytku jen několik málo umělo česky natolik dobře, že nemuseli být před soudem vyslýcháni v němčině).
Posledních minimálně 150 má pro nás ještě symboličtější hodnotu Václavské náměstí se sochou sv. Václava, u které se lidé scházeli už v 19. století. Po vzniku samostatné Československé republiky se stalo Václavské náměstí velmi oblíbeným místem politických mítinků, kterých bylo tolik, že si z toho i slavný písničkář Karel Hašler dělal legraci v jedné ze svých písní, kterak sám svatý Václav kvůli tomu píše na pražský magistrát (spolu s řadou dalších je možné se ji poslechnout zde).
A pokud jde o novější dějinné události, které se na Václavském náměstí odehrávaly, ještě stále mezi námi žijí pamětníci „fresek El Grečka“ vytvářených kulomety na fasádě budovy Národního muzea, upálení Jana Palacha, demonstrace k 20. výročí srpnové okupace, 70. výročí vzniku Československa, „Palachova týdne“ i demonstrací v listopadu 1989.
Dalo by se tudíž tvrdit, že přinemenším Staroměstské a Václavské náměstí mají pro náš národ stejně velký symbolický význam jako Karlův most.
Přesto nikdo nedostává „psotník“ z toho, že se na obou těchto místech, zejména pak na tom Václavském náměstí, už spoustu let konají demonstrace všeho druhu - a při mnohých z nich se i mává vlajkami různých zemí.
Co si tak pamatuji, byla zde už různá shromáždění na podporu Tibetu, Hongkongu, Izraele i Palestiny - a je vcelku logické, že na podobných akcích jsou přítomny i vlajky podporované země. Na demonstracích Miliónu chvilek proti Babišovi zase byly kromě českých vlajek k vidění také vlajky Evropské Unie.
Nejsem si zcela jistá, zda byla v Praze nějaká větší demonstrace „Je suis Charlie“ (pozn. pro ultrakonzervativce - nikoliv Charlie Kirk, ale Charlie Hebdo), ale pokud byla, zcela jistě se na ní objevila minimálně jedna francouzská vlajka. Stejně tak vím o demonstracích, které pořádala maďarská menšina k výročí okupace Maďarska v roce 1956, na nichž se zase objevovaly maďarské vlajky.
Je ovšem velmi zajímavé, že když na Václavském náměstí pořádali své akce takový Rajchl, Okamura nebo soudružka Konečná a v davu se objevovaly mj. i vlajky Ruské federace, českým vlastencům (nebo spíš „flastencům“) zrovna tyto „vlajky cizího státu“ vůbec nevadily.
A pokud jde o údajné „znesvěcování významných míst české historie“, tak třeba takový zombiewalk - tedy akce, kdy Prahou kráčí průvod lidí přestrojených za oživlé mrtvoly - obvykle kráčel buď přes Václavské nebo přes Staroměstské náměstí a několikrát dokonce začínal na Kampě a pak přes Karlův most pokračoval směrem k Rudolfinu.
Zkrátka a dobře, v demokratické zemi může pokojnou demonstraci nebo průvod uspořádat kdokoliv a kdekoliv. Pokud se na Karlově mostě chtějí sejít milovníci hororů a zombies, nelze jim to zakázat, pokud se tam chtějí sejít podporovatelé Tibetu s tibetskou vlajkou, také jim to nikdo nemůže zakázat, pokud se tam chtějí sejít podporovatelé Ukrajiny, rovněž jim nelze říci „ne“, shromáždění nelze zákazat podporovatelům současné íránské opozice, a to i kdyby na něm chtěli mávat vlajkami Íránu z doby šáha - a kdyby se tam za týden chtěli sejít podporovatelé Ruska s ruskou vlajkou dlouhou třeba deset metrů, ani jim takové shromáždění nemůže být zakázáno.
Jak už jsem o tom jednou psala, v demokratické zemi prostě nelze zakázat pokojnou demonstraci či průvod městem vůbec nikomu, ať jsou to cyklisté, chovatelé angorských koček, milovníci Star Treku, blonďatí, zrzaví, LGBTQ+ komunita, libovolná národností menšina - od Maďarů až po Uganďany - nebo podporovatelé libovolného státu či závislého území.
Někomu se může nelíbit, že Prahou pochodují lidé s duhovými vlajkami, jinému se může nelíbit, že tak činí banda přestrojená za sci-fi a fantasy postavičky, a dalšího zase může štvát, že kolem jeho oken, případně přes Václavák, Staromák nebo Karlův most kráčejí lidé mávající vlajkami palestinskými, maďarskými, francouzskými, vietnamskými, čínskými, katalánskými, hongkongskými, tchajwanskými, tibetskými, izraelskými, ruskými nebo třeba brazilskými.
Jenže, řečeno s klasikem „může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu i protestovat, ale to je asi tak jediné, co s tím můžeme reálně dělat“.
V demokracii prostě nelze pokojnou demonstraci povolit pouze někomu, tomu, kdo se aktuálně vládnoucím politikům, případně většině obyvatel daného místa „líbí“, zatímco ostatním ji zakázat.
Navíc - on snad byl pořádán nějaký výzkum veřejného mínění mezi obyvateli Prahy, případě celé České republiky na téma, kolika lidem ukrajinská vlajka na Karlově mostě vadí a kolika nevadí? Nebo snad bylo dokonce na toto téma nějaké referendum? Nějak o tom nevím.
Takže jak můžete vědět, jestli to většině obyvattel Prahy, případně většině občanů České republiky skutečně vadilo?
Odvykněte si laskavě mluvit za „všechen lid“. Například mně to tedy vůbec nevadilo - a kdyby tam zítra byli se svou vlajkou podporovatelé Venezuely, taky by mi to nevadilo.
A řeči o „drzosti“, případně o tom, že „v jiné evropské zemi by si to nedovolili“, jsou úplně mimo. Můžu vás ubezpečit, že třeba v takové Paříži, pokud by ukrajinská ambasáda uspořádala shromáždění, na kterém by dav nesl ukrajinskou vlajku třeba kolem Eiffelovky nebo s ní nejdřív obešel Vítězný oblouk a potom pochodoval dolů po Champs-Elysées, by naprostá většina nejen pařížských obyvatel, ale ani francouzských politiků necítila sebemenší důvod se touto akcí nějak pohoršovat. A to i kdyby ta vlajka byla dvacet metrů na délku a deset na šířku.
Asi by o tom byla nějaká reportáž v novinách nebo v televizi, část francouzských politiků by se této akce nejspíš i osobně zúčastnila, turisté by si to fotili - a to by bylo zhruba vše. Rozhodně by z toho většině lidí „nepraskala žilka“.
Každý, kdo má demokracii „v krvi“, ví moc dobře, že nemůže chtít zakazovat druhým se veřejně projevovat - a to bez ohledu na to, jestli s tím, co propagují, souhlasí či nikolivěk.
Konečně, byl to zrovna Francouz Voltaire, který řekl něco o tom, že ačkoli s určitým názorem nesouhlasí, bude hájit právo jej hlásat. A za těch více než 250 let se v souladu s tím Francouzi a Pařížané naučili žít. Jsou si vědomi toho, že pokud chtějí svobodu pro sebe, musejí ji dopřát i druhým.
Takže, vážení, jestli dnes horujete pro to, aby stát mohl zakazovat vlajky podporovatelům Ukrajiny, dávejte si dobrý pozor, aby za pár let nezakázal vlajky i vám.
Na podobná témata:
