Článek
Překvapuje vás, že součástí Prague Pride je i bohoslužba v předvečer slavnostního zahájení? Nemělo by.
Součástí tohoto týdenního festivalu (který jen tak mimochodem přináší do pražského rozpočtu docela slušné peníze) jsou totiž výstavy, komentované prohlídky, divadelní představení, filmová promítání, koncerty, taneční párty, přednášky, besedy, workshopy… ale třeba taky hraní dračáku, skládání origami nebo korálkování. Když se tak dívám na letošní program této akce, docela mi to připomíná libovolný větší con.
S jednou „drobnou“ výjimkou - na conu je „v civilu“ jen málokdo. Na některých conech třetina, na jiných polovina nebo dokonce i více procent účastníků jsou oblečení v kostýmech svých oblíbených sci-fi a fantasy hrdinů. Tedy přestrojují se za čaroděje a čarodějky, víly, elfy, rytíře, důstojníky z Enterprise, vojáky Galaktického impéria, postavičky z japonských anime, disneyovských pohádek nebo marvellovských komiksů, ale třeba taky za draky, dinosaury, poníky a jednorožce. Někteří jedinci si dokonce s sebou vezou kostýmů několik a každý den se převlékají za někoho jiného - jeden den mají uniformu vědeckého důstojníka ze Star Treku, druhý den jsou rytíř Jedi, další den poník v pastelových barvách, potom japonská gejša, pak zase elfka, dáma z viktoriánské Anglie a na závěr třeba zlatý drak. Nikomu to nepřipadá divné a nikdo si kvůli tomu „neklepe na hlavu“.
Občas se do kostýmů navleče i celá rodina.
A ti, kteří se na conu za nikoho a za nic nepřevlékají, po celou dobu konání akce nosí aspoň náležitě „tematická“ trička, případně další kusy oblečení a módní doplňky. Na tričkách (občas i na látkách, ze kterých jsou ušité košile a šaty) jsou obrázky oblíbených postav a filmových scén, „kultovní hlášky“ ze známých sci-fi a fantasy, případně loga a oficiální obrázky některého z conů - ať již toho právě probíhajícího, některého z jeho minulých ročníků či conu úplně jiného, na kterém dotyčný/á taky byl(a). Kromě toho existuje hromada dalšího „merche“, kterým je možné dávat najevo své sci-fi nebo fantasy smýšlení - šperky napodobující ty, co nosili hlavní hrdinové v Pánovi prstenů či Hře o trůny, kabelky a batohy v podobě Yody, hlavy Dartha Vadera nebo C3-PO, šály s citáty jako Nevejrej na mě, Gándhí (komu to nic neříká, jedná se o seriál Červený trpaslík, konkrétně epizoda Roztavení), vějíře s logem Festivalu fantazie, náušnice v podobě Hvězdné brány a mnoho, mnoho dalšího.
Fantazii se zkrátka meze nekladou, někteří fandové si dokonce podobné doplňky nejen kupují, ale i sami vyrábějí. V zásadě se dá říct, že na jednoho účastníka conu, který na sobě nemá vůbec nic, co by evokovalo jeho sci-fi nebo fantasy zálibu, připadají tak dva až tři lidi v kostýmu a nejméně deset, kteří mají aspoň nějaký viditelný sci-fi nebo fantasy doplněk.
Že by tu snad na někom nebylo vidět, že je scifista?
Z tohoto hlediska jsou účastníci libovolné Pride vlastně neuvěřitelně nudní - většinu z nich když potkáte v tramvaji nebo v metru, vůbec to na nich nepoznáte, a další velmi podstatnou část jsou schopni indentifikovat jenom velmi bystří pozorovatelé, kteří si všimnou placky, vějíře, šály nebo náramku s duhovým symbolem. Dokonce i na tu Pride Parade, tedy průvod městem, vyráží poměrně velká část účastníků - z nichž ještě ke všemu většina jsou heterosexuálové - oblečená zcela civilně, maximálně s nějakou tou duhovou vlaječkou či jiným doplňkem. Naopak na takový Pochod fantazie (o kterém jsem psala třeba zde) by tak možná jen jeden z padesáti šel úplně v civilu - a to kdo ví jestli.
A dokud se pořádaly pražské zombie walky (z nichž ty největší měly kolem tisícovky účastníků), téměř nikdo neměl „tu drzost“ jít do takového průvodu nenamaskovaný - a naopak „pravověrní“, kteří si na kreativních kostýmech dávali hodně záležet (což můžete vidět třeba zde nebo zde), dost nadávali a dívali se zatraceně z vrchu na takové, kteří se jen trochu postříkali umělou krví či si nabílili obličej.
Mimochodem, pokud má někdo kvůli Pride Parade obavy o „mravní vývoj dětí“, tak ten by nejspíš účastníky zombie walku musel rovnou poslat na zapálenou hranici. Pokud si totiž porovnáme Prague Pride Parade (k vidění zde nebo zde) se Zombie Walkem Prague (kromě výše uvedených odkazů k vidění též třeba zde, zde nebo jako krátký film zde, případně i zde), tak si asi každý dovede dost dobře odpovědět na otázku, co by asi tak vyděsilo či znechutilo děti více. Řekla bych, že taková zombie Červená Karkulka, zombie Sněhurka, zombie Šípková Růženka, zombie šmoulové, víly a leprikóni ani zombie kapitán Jack Sparrow není zrovna něco, co by většina rodičů chtěla ukazovat malým dětem.
A pokud máte dojem, že některé transparenty na Pride Parade znevažují náboženství, tak co říkáte na Ježíše jako zombie? (Jeden byl i v Praze, viděla jsem na vlastní oči, měl velmi realisticky vyvedené jivy po bičování na zádech a hřebíky v rukách, ale nejsem schopná ho v galeriích všech těch ročníků rychle dohledat.) Nemluvě samozřejmě o hromadách zombie mnichů a jeptišek, které jste mohli vidět i na fotkách a videích, na které jsou zde linky. Ostatně zombie mniši, a především jeptišky jsou jednou z nejoblíbenějších a tedy i nejčastějších masek - spolu s mrtvými (vlastně nemrtvými) lékaři a sestřičkami, policisty a vojáky, a to pochopitelně včetně zombie nácků, mezi nimiž občas nechybí ani zombie Adolf.
Plus k tomu připočtěte spoustu černočerného a zatraceně nekorektního humoru, v jehož rámci jsou ti zombie náckové jenom slabým odvarem. Co třeba takový zombie Fredie Mercury s velmi realisticky vyvedeným Kaposiho sarkomem? I ten se na jednom pražském ročníku objevil - opět se mi teď nedaří jej v těch spoustách galerií na netu najít, ale přísahám, že jsem jej taky na vlastní oči viděla. Nebo je tu jiná věc, která je pro mnohé asi už zatraceně moc „přes čáru“, totiž zombie, které na tácku nabízejí kousky mozků či jiných vnitřností (pochopitelně nikoliv lidských), případně za sebou vlečou dosti skutečně vypadající střeva, dále zombie matky v náručích se zombie nemluvňaty - zpravidla v podobě patřičně upravených a „jako (ne)živé“ vypadajících panenek, ale občas někteří rodiče takto namaskují i své vlastní miminko, nebo dokonce zombie těhotné, kterým z břicha vykukuje (pochopitelně umělá, leč velmi realisticky vyhlížející) zkrvavená dětská ručička nebo nožička.
(Proto sem také žádné snímky se své soukromé fotogalerie nedávám, ale pouze linky, které si může rozkliknout pouze ten, který chce.)
Asi většina z vás prohlásí něco jako: „Fuj, to je ale nechutné!“ Pevně však věřím, že nikdo z vás nechce pořádání zombie walků zakazovat a jejich účastníky zavírat do vězení nebo „aspoň“ účastníky této černohumorné taškařice fyzicky napadat.
A ano, také na pořádání zombie walku je samozřejmě možné žádat sponzorské dary od jednotlivců i organizací, a to včetně měst a krajů. Ovšem i v případě, že pořadatelé zombie walku od města či jakékoliv jiné veřejné instituce (tedy „z našich daní“) žádný příspěvek nedostanou, stejně město, ve kterém se takový pochod pořádá, to něco stojí - je např. nutné vyčlenit větší či menší množství policitů, kteří na trase pochodu „živých mrtvých“ budou dohlížet na pořádek a případně i zastavovat dopravu. Mimochodem, pražští strážníci brali s velkým pochopením a notnou dávkou smyslu pro humor fakt, že spolu s nimi se pokoušeli řídit dopravu i jejich nemrtví kolegové.
Tak je tomu ovšem u jakékoliv jiné akce spočívající v tom, že desítky nebo dokonce stovky či tisíce lidí pochodují přes město - a je zcela lhostejné, jedná-li se o zombie walk, masopustní průvod nebo třeba tu Pride Parade. Taky asi jen málokoho pohorší, když je kvůli pražskému maratonu na půl dne zásadně omezená a pozměněná MHD či když jsou kvůli spanilé jízdě harlejářů, milovníků mopedů nebo třeba automobilových veteránů na hodinu až dvě zablokované ve městě některé silnice.
Stejně tak věřím tomu, že jen nenapravitelní škarohlídi by nějak zásadně protestovali proti tomu, že bylo předem ohlášeno, že toho a toho dne v tolik a tolik hodin bude na určitý čas přerušen provoz na magistrále, kolem Letenské pláně nebo na jiné obdobné tepně, např. na spojnici mezi Národním divadlem a Staroměstským náměstím, kvůli tomu, že zde bude v tu dobu procházet průvod masopustních maškar nebo projíždět alegorické vozy studentského majálesu.
Letošní majáles v Paříži - nikomu nevadilo, že se kvůli alegorickým vozům studentů Sorbonny asi na hodinu a půl musela zastavit doprava. Kéž by se i naši studenti uměli podobně odvázat.
Když vám tedy nevadí městské maratony a spanilé jízdy milovníků libovolných vozidel, když vás nevyvádí z míry masopusty a karnevaly, ba ani srazy všemožných recesistů - a že jich už bylo, kromě zombie walků existují např. i pochody blonďatých, zrzavých či leváků, které všechny taky více či méně blokují dopravu v centru měst, tak proč by vám měla vadit právě Pride Parade?
Je to takový - co do počtu účastníků - jen trošku větší masopust nebo zombie walk. Nemáte-li rádi masopustní maškary, připadají-li vám recesisté přestrojení za oživlé mrtvoly děsiví či nechutní, vyvolávají-li ve vás účastníci Pride Parade odpor, nikdo vás (ani vaše děti) přece nenutí se na něco podobného dívat. Prostě ten den odjeďte z Prahy na výlet, třeba někam do lesa na houby nebo na nějaký hrad, případně - máte-li tedy ty děti, o které vám tak moc jde - s nimi zamiřte kamkoliv jinam. Dle počasí to může být výlet Posázavským pacifikem nebo parníkem na Slapy, výstava medúz, modelů vláčků či dinosaurů v životní velikosti, muzeum pražské MHD, planetárium, kino, akvapark, koupaliště, zoo… Nikde tam přece za prvé žádné „úchyly“ nepotkáte a za druhé vaše děti budou mít ten den zábavu zajímavější než sezení doma a čumění do kompu/ajfounu.
Ostatně jak to, že Prague Pride bývá v první polovině srpna, tak i to, že její tradiční součástí je průvod městem, ví několik let snad každý. Pokud vám Prague Pride Parade vadí, není nic jednoduššího, než si najít na internetu přesné datum i místo, kdy a kde se ta akce bude konat - a příslušného dne se tomuto místu vyhnout. Praha je dost velká, takže předpokládám, že to snad není takový neřešitelný problém se jednu sobotu na půl dne vyhnout centru.
Zato všechny jiné již zmíněné akce, které také mohou komplikovat dopravu v centru nebo dokonce - jako např. ten zombie walk - v lidech vyvolávat dokonce i odpor, strach či znechucení, jsou daleko méně známé a propagované, takže spousta lidí o jejich existenci vůbec neví, natož pak že by věděla o datu jejich konání. Takže jen si to představte, jdete si takhle klidně s dětmi přes Karlův most na procházku na Kampu - a najednou se na vás vyhrnou stovky zkrvavených mrtvol, z nichž některé opravdu vypadají svou realističností docela děsivě a/nebo hodně nechutně.
Svoboda shromažďování je zaručena Listinou základních práv svobod i všemi mezinárodními úmluvami o lidských právech, kterými je ČR vázána. Přičemž tato svoboda platí pro všechy - milovníky motorek, milovníky hororů i milovníky stejného pohlaví. V demokratickém státě prostě není možné povolit spanilou jízdu městem pro majitele mopedů, ale zakázat ji majitelům motorek. A stejně tak není možné povolit průvod městem blondýnkám, protože se na ně hezky kouká, ale zakázat jej milovníkům hororů přestrojeným za zombíky, protože na ty se kouká méně hezky.
Právo uspořádat si svůj vlastní sraz nebo karneval mají všichni obyvatelé této země úplně stejné. Na některý ten sraz - např. na ten již zmíněný Pochod fantazie - se sejde pouze pár desítek lidí, takže si jeho existence většina lidí ani nevšimne, na některý se sejdou stovky účastníků - čehož si zpravidla už někdo všimne - a na jiný holt dorazí tisíce až desetitisíce, což už je přehlédnutelné jenom velmi těžko.
Můžeme se ptát, proč scifistů v kostýmech vyráží pochodovat přes město jenom pár, proč lidí namaskovaných za oživlé mrtvoly nikdy Prahou nepochodovaly desetitisíce a po zhruba deseti ročnících akce zanikla (prozatím, vypadá to, že se chystá její zhrobuvstání) a naopak proč příslušníků LGBTQ+ komunity a jejich podporovatelů a přátel nejen Prahou, ale i mnoha dalšími evropskými, americkými, asijskými či australskými městy kráčejí desetitisíce a statisíce.
Konec konců, co vám brání v tom, abyste se zúčastnili příštího Pochodu fantazie? Nebo až se zase někdo chopí organizace pražského zombie walku, abyste se namaskovali za oživlou mrtvolu a vydali se do ulic? Bude nás víc, nebudem se bát vlka nic.
Vadí vám Prague Pride Parade? Přidejte se k nám příští rok na Pochod fantazie! Opatřit si startrekové „pyžamo“ nebo plášť sithského lorda či čaroděje není zas tak finančně nákladné - a šikovnější to dokážou i „spíchnout“ sami.
Možná to bude proto, že scifisty, recesisty ani milovníky hororů nikdo, přinejmenším v civilizovaném světě, nediskriminuje. Nikomu není zakazováno uzavřít sňatek s osobou, kterou miluje, jenom proto, že je fanda Star Wars, nikdo nemá zakázáno adoptovat dítě pouze kvůli tomu, že je milovníkem filmů jako Úsvit mrtvých, nikdo není svým okolím považovaný za nemocného nebo odporného jen proto, že ve svém volném čase pobíhá v kostýmu Batmana. Naprostá většina milovníků sci-fi, fantasy a hororu proto nejspíš necítí sebemenší potřebu obléct se do kostýmů a vyrazit pochodovat městem, takže podobných akcí se účastní jenom skalní fanoušci, nadšenci a recesisté.
Něco podobného se dá říct také o srazech (spojených i s pochody městem) blonďatých, zrzavých nebo leváků - většina účastníků to bere především jako legraci a nic víc. Jistě, protože přiznat se veřejně k tomu, že píšu levou rukou nebo že mám ve skutečnosti blond či zrzavé vlasy, nevyžaduje žádnou zvláštní odvahu. Stejně tak barva vlasů nebo to, kterou ruku mám šikovnější, není pro drtivou většinu mých spolubližních důvodem pro to, aby mi nadávali, báli se mě, považovali mě za odpornou, doporučovali mi léčit se nebo mě posílali do blázince.
Jenže představte si, že byly doby, kdy být zrzavý nebo levák vůbec nebylo jednoduché. Před 200 nebo 300 lety se i zde v české kotlině běžně věřilo tomu, že zrzavé vlasy mají čarodějnice a čarodějníci obcující s ďáblem, případně že „zrzci nemají duši“. Dnes (doufám) podobným nesmyslům už nikdo nevěří, ovšem stále se drží pověra, že zrzavé ženy jsou extrémně vášnivé a sexuálně náruživé (kupodivu to už tolik neplatí pro zrzavé muže). Naštěstí kvůli této pověře nejsou zrzaví v životě nijak diskriminováni a hloupé dětské říkanky typu „zrzi zrzi, co tě mrzí, ta zrzavá palice, podívej se do zrcadla, vypadáš jak opice“ se dají snést, případně ti sebevědomější dokážou posměváčky rychle poslat do… patřičných mezí. Konec konců, hlupáci a primitivové se posmívají nejen zrzavým, ale i pihatým, brejlatým, tlustým, moc velkým či naopak moc malým atd. Ovšem nikdo zrzkům a zrzkám jenom pro pouhý fakt barvy jejich vlasů nebrání adoptovat děti, fyzicky je nenapadá ani se od nich na ulici znechuceně neodvrací.
Stejně tak leváci byli celá staletí považováni za prokleté, nečisté či přímo démonické, ba dokonce i v samotné Evropě se ještě před sto lety, v některých zaostalejších oblastech i před kratší dobou, našli lidé, kteří věřili v to, že leváci jsou „úchylní“ a jejich levorukost je buď nemoc nebo nějaká z jejich strany záměrná „zlá vůle“. Kterou je proto nutné v lepším případě „vyléčit“, v horším případě z nich „vymlátit“. Naštěstí ani být levákem dnes už pro člověka není handicap, naopak v některých sportech je levorukost spíše mírnou výhodou.
Proto není nutné sbírat odvahu k tomu, aby člověk aspoň svým nejbližším veřejně přiznal, že má zrzavé vlasy nebo šikovnější levou ruku. Což ovšem neplatí pro homosexualitu, bisexualitu nebo asexualitu, nemluvě už vůbec o transgender. I u nás, zejména na malých městech nebo na venkově, může být docela rizikové i svým vlastním rodičům přiznat, že člověka přitahuje stejné pohlaví, že ho/ji přitahují obě pohlaví, že mu/jí sex vůbec nic neříká, případně že se sice narodila jako kluk, ale cítí se být holkou (či obráceně). Vím o případech lidí, které kvůli jejich sexuální orientaci nebo kvůli tomu, že je „kluk v ženském těle“, „holka v mužském těle“ nebo dokonce (nedejbože!) že se cítí tak nějak indiferentně a nemá v úmyslu v životě hrát ani mužskou ani ženskou roli, vyhnali z rodného domu nebo se s nimi „jenom“ rodiče, sourozenci či jiní příbuzní nechtějí moc stýkat. Případně nutí dotyčného/dotyčnou, aby buď přímo před nimi nebo „aspoň“ na rodinných setkáních před širším příbuzenstvem lhal(a) a něco předstíral(a).
Všichni ti neheterosexuální, kteří pochodují Prahou v rámci Pride Parade, tedy nejsou hrdí na to, kdo je sexuálně přitahuje, ani na to, kým se cítí být, ale na svou odvahu, že svou nevětšinovost dokázali přiznat nejen sami sobě, ale dát i veřejně najevo. Tedy jinými slovy jsou hrdí hlavně na to, že našli odvahu nelhat a nepředstírat - jak sami sobě, tak svému okolí.
Celý ten průvod je proto tedy jeden velký veselý karneval - a jako každý karneval je hlučný, nevázaný a možná i trochu kýčovitý.
Některé nápady jsou dost vtipné a hezké - jako třeba tento alegorický vůz, jiné se zase vyvedou méně.
Navíc se v každé skupině lidí najdou exhibicionisté a narcisové, dále lidé toužící druhé hlavně šokovat, případně i recesisté, kteří mají tendenci si ze všeho a všech dělat legraci (a nic jim není „svaté“). Bylo by tedy nesmírně překvapivé, kdyby zrovna ve skupině LGBTQ+ takové osoby chyběly. Tito lidé potom onoho karnevalového pochodu využívají k tomu, aby se všemožně předváděli, záměrně šokovali nebo si ze všeho - často včetně své orientace - dělali legraci, ba přímo srandu. Čím se však tito lidé liší od těch účastníků zombie walků, o kterých jsem psala výše? Tedy od lidí přestrojených za nemrtvého Ježíše Krista, Fredieho Mercuryho nebo Adolfa Hitlera, od dívčin předstírajících, že právě potrácejí nemrtvé dítě, či od těch, kteří svému okolí nabízejí „Einsteinův mozek“ nebo „játra Luka Skywalkera“.
A kvůli čemu pochodují v Pride Parade lidé heterosexuální? Mnozí jsou v průvodu proto, že doprovázejí nějakého svého „jinosexuálního“ kamaráda, kamarádku či rodinného příslušníka a další pak chtějí tímto způsobem vyjádřit svůj názor, že jim přijde extrémně hloupé odsuzovat či diskriminovat někoho jenom za to, koho miluje nebo kým se cítí být.
A možná někteří heterosexuálové do tohoto průvodu vyrazili i proto, že už přiznali - přinejmenším sami sobě - že jejich sexualita taky není úplně „mainstreamová“, protože jsou fetišisté, voajéři, exhibicionisté, kandaulisté nebo třeba „ujíždějí“ na BDSM. V podobném průvodu pak tedy za prvé mohou svou „úchylku“ nejen sami sobě přiznat, ale třeba i nějak viditelněji projevit, jelikož se to v tom davu snadno ztratí. A pokud by je náhodou uviděl někdo známý, před kterým by nikdy neměli odvahu přiznat, že je vzrušuje latex, kůže nebo pouta a bičíky, pořád se můžou vymluvit na to, že to byla „jenom taková legrace“. A ti, kteří nemají odvahu svou „divnost“ projevit ani na Pride Parade, si aspoň užívají pohled na ty, kteří jsou namaskovaní v souladu s jejich oblíbeným fetišem.
Už dávné civilizace věděly, že lidé potřebují občas „vypnout“ a tedy i „vyskočit“ ze své běžné rutiny a společenské role. Proto existovaly všechny ty bujaré oslavy slunovratů či jiných svátků, kdy „zaběhané společenské pořádky“ na čas přestávaly platit nebo se dokonce „obrátily naruby“. V Římě existovaly Saturnálie a později v křesťanské Evropě ani církvi nezbývalo nic jiného než tolerovat masopustní veselí předcházející velkému půstu před Velikonocemi, případně další více či méně „rozpustile“ slavené svátky - majáles, svatojánskou noc, dožínky apod.
Ostatně v některých částech Evropy bylo jisté masopustní veselí - tedy průvody maškar včetně toho, že nějaký žebrák nebo student byl zvolen za „krále“ - dokonce i tradiční lidovou součástí oslav Vánoc. Z podobného rodu zábav je také Halloween, který je starou tradicí z katolického Irska přivezenou prvními irskými osadníky na americký kontinent. Do Latinské Ameriky zase Španělé a Portugalci přivezli tradici masopustního karnevalu, která tam nejen zdomácněla, ale rozvinula se do svébytné podoby.Konečně, proč se asi nedílnou součástí poutí a posvícení (tedy primárně vážných náboženských událostí) časem stali cirkusáci, komedianti, střelnice a kolotoče? Podstata je pořád stejná, jednou za čas se lidé chtějí více či méně nevázaně bavit.
Jak vidíte, bez ohledu na místo nebo dobu je to pořád o tom samém - část lidí se prostě potřebuje nejméně jednou do roka navléct do bláznivých kostýmů a trochu si „zablbnout“ a další část těch lidí, kteří ke křepčení jako maškary nemají dostatek odvahy, relaxuje alespoň tím, že se na podobné masky dívá nebo s nimi chvíli pochoduje městem.
Někde holt mají masopust, někde karneval, někde Halloween, někde Pride, někde zombie walk, někde majáles s alegorickými vozy a někde dokonce více či méně lidí různě „blbne“ dvakrát i víckrát do roka.
Přejte jim to!
Mimochodem, pokud vám vadí, že „jinosexuálové“ mají jednou za rok svůj karneval, co vám brání v tom, abyste si udělali karneval heterosexuální? Když můžou mít karneval Rio nebo Benátky, proč by nemohla mít karneval taky Praha, Plzeň, Olomouc, Brno nebo Ostrava?
Nebo proč se alespoň nepřidáte k nějakému již existujícímu pochodu masek? Tolik měst a vesnic se snaží obnovit skomírající tradici masopustů - tak se zapojte!
„Jinosexuálů“ je v populaci pár procent, ale při Prague Pride Parade každoročně pochodují centrem města tisíce lidí. Proč stejné tisíce nepochodují Prahou jako součást masopustního průvodu?
Nebylo by super něco podobného vidět i v Praze?
