Článek
Každý, kdo aspoň jednou vyzkoušel seznamování pomocí internetu, má jednu a tu stejnou zkušenost: Někomu napíšete nebo dokonce odpovíte přímo na jeho vzkaz adresovaný vám - a už se nikdy v životě žádné odpovědi nedočkáte. A to ještě v tom lepším případě. V tom horším s vámi dotyčný kratší či delší chvíli komunikuje, ovšem potom začne „hrát mrtvého brouka“.
Další variantou je, že přestane odpovídat přesně v tom okamžiku, kdy navrhnete osobní schůzku. Případně s touto schůzkou zdánlivě souhlasí, dohodne se s vámi na určitém konkrétním dni a hodině, ovšem pár hodin (někdy dokonce jen pár minut) před naplánovaným termínem se omluví s tím, že „se stalo něco nečekaného“, kvůli čemu tuto schůzku musí zrušit.
Ano, jednou se podobná nečekaná událost odehrát může, ale pokud někomu třikrát za sebou nečekaně onemocní kolega, děti, babička či pes, tak je jasné, že dotyčný/á docela obyčejně kecá.
Ti největší hulváti na domluvenou schůzku zkrátka nedorazí - a „mrtvého brouka“ začnou hrát hned potom.
Ve všech těchto případech se tento muž (či tato žena) vůbec seznamovat nechce, ale pomocí profilu na seznamce si hýčká pocit, že je o něj/ni pořád zájem.
Zkrátka že kdyby chtěl(a), tak stále může mít potenciálních partnerů „na každém prstu deset“.
Proto je možná daleko lepší „taktikou“ snažit se seznamovat na různých kulturních a společenských akcích.
Stát se součástí podobné skupinky je možná snazší, než si myslíte.
A to počínaje cony (o kterých jsem napsala tento podrobný článek - aktuálně se chystá Trpaslicon 2026, Oslava zničení prstenu a v dubnu i STAR con 2026) přes všechny možné přednášky, vernisáže, turistické výšlapy a konče třeba srazy motorkářů.
A jak se na podobných akcích seznamovat?
No, chápu, že pro introverta je to možná obtížné, ale opravdu je naprosto nutné - když už člověk jednou na podobnou akci přijde - na ní taky „otevřít pusu“, tedy dát se s někým do řeči. Bez toho vážně není možné se vůbec seznámit s kýmkoliv - byť třeba „jen“ si najít nového kamaráda či kamarádku.
Myslím si však, že prohodit pár slov o předmětu svého zájmu by nemělo být zas až tak těžké i pro introverta.
Např. součástí každé přednášky - a to ať je na conu, v rámci biologických čtvrtků nebo třeba v místním kulturním domě - je zpravidla větší či menší prostor pro diskusi. Někdy je možné pokládat otázky v jejím průběhu, jindy je na zodpovídání dotazů vyhrazena její poslední třetina či čtvrtina a v krajním případě je možné přednášející(ho) aspoň na chvíli „odchytit“ po jejím skončení.
Ano, tím posledním se člověk obvykle moc neseznámí - byť ani to není tak úplně pravda. Třeba po těch již zmíněných biologických čtvrtcích se obvykle chodí posadit se do blízké hospůdky, zatímco na většině conů zase fungují byť jen improvizované čajovny, jídelny, bary a jiná místa, kde se dá posedět a pokecat. Naopak na vernisážích se nějaká ta konverzace přímo přepokládá, resp. je její předem plánovanou a dosti podstatnou součástí.
A teď se můžete ptát, k čemu je dobré dát se do řeči s přednášejícím.
Za prvé pokud otázku pokládáte v průběhu přednášky a součástí vaší otázky je i vyjádření názoru (ať souhlasného nebo nesouhlasného) na to, co přednášející říká, případně doplnění o něco, co přednášející nezmínil(a), někdo jiný může v diskusi reagovat zase na vás - a s tím někým se pak můžete pustit do debaty po přednášce. Pokud máte oba čas a chuť na další debatu, můžete v ní pokračovat i dál - třeba v té blízké hospůdce či v conovém baru.
A za druhé přednášející je zpravidla dlouholetou součástí příslušné komunity, tedy jinými slovy má v ní spoustu přátel a známých. Zejména na těch conech (se kterými mám asi největší zkušenosti) je vysoce pravděpodobné, že pokud si s přednášející(m) sednete na conu na bar nebo do čajovny, k vašemu stolu si dříve nebo později přisednou i další jeho/její kamarádi a známí.
Poměrně rychle se tak můžete stát součástí nějaké skupiny - a na příštím nebo přespříštím conu už nebudete tak „ztracení“, protože na něm potkáte lidi, které už znáte přinejmenším od vidění, takže máte o důvod méně se ostýchat dát se s nimi do řeči.
Navíc pokud při tom rozhovoru projevíte opravdu velký zájem o co já vím Star Trek, velmi pravděpodobně se mezi přítomnými trekkies najde někdo, kdo vás pozve na nějakou menší (polosoukromou) akci, kterou fanoušci Star Treku pořádají - a pokud se jedné dvou takových akcí zúčastníte, začnou vás brát jako „svého člověka“. Tedy jinými slovy se stanete součástí jejich komunity.
Rytíři Jedi i klonoví vojáci se s každým rádi podělí o své zkušenosti.
Úplně ideální k navazování nových přátelství je cosplay. Cosplayeři jsou vysloveně nadšení, pokud o jejich kostýmy někdo jeví zájem, a jsou velmi ochotní nováčkům poradit, jak si podobný kostým taky pořídit. Existují dokonce kostýmové organizace, např. mezi fanoušky Star Wars je to Czech Garrison 501. legie a Rebel Legion - Lion Base, které se vyskytují prakticky na každém conu a snaží se do své organizace nabírat nováčky.
Velmi podobné je to také s fandy „living history“ i s mnohými LARPery a historickými šermíři - jsou dosti ochotní mezi sebe vzít i člověka, který nemá zrovna v úmyslu aktivně hrát či se učit šermovat, protože většina LARPů, bitev i dalších akcí (např. rekonstrukcí různých historických událostí, středověkých jarmarků apod.) se neobejde bez všemožných „postav“, které budou ochotné se pouze „navléct do kostýmu“ a někde postávat či zahrát jednoduchou miniroličku.
Tzv. „cépéčka“ jsou dosti ceněnou „komoditou“, bez které se žádný pořádný LARP neobejde - a proto většina organizátorů libovolného LARPu jenom uvítá, pokud je někdo ochotný na konkrétní akci to „cépéčko“ ztvárnit.
Rovněž prakticky každá skupina nadšenců do historie - od starých Slovanů přes přesmyslovské Čechy, renesanci, třicetiletou válku, napoleonskou éru a konče třeba první republikou - obvykle velmi uvítá osobu, která bude ochotná se k nim třeba jen na pár akcích do roka přidat tím způsobem, že v příslušném kostýmu bude na jejich akci „hrát“ co já vím třeba markytánku, nebo „jenom“ rozdávat zájemcům letáčky, prodávat vstupenky či suvenýry na stánku, zatímco oni vystupují, apod.
A co už je v životě snazšího, než poprosit někoho v zajímavém kostýmu, jestli se s ním nemohu vyfotit? Cosplayeři se totiž neuvěřitelně rádi fotí. Pak už jen stačí dotyčné(mu) ten kostým začít chválit a zajímat se o to, co za postavu zpodobňuje…
Říká se, že každý člověk rád mluví o sobě - a skoro každý také nesmírně rád mluví o tom, co ho baví.
Navíc na mnoha conech (např. Comic Con Prague nebo Comic Con Junior) existují linie specializované přímo na cosplay, kde tím pádem můžete strávit třeba celý den a s cosplayery se bavit o všem možném. Na jiných conech (třeba na Tolkienconu, Trpasliconu, Oslavě zničení prstenu, STAR conu či Festivalu fantazie) je zase možné setkat se s lidmi, kteří hrají amatérské divadlo se sci-fi a fantasy náměty, na Comic Conech, STAR conu a Festivalu fantazie rovněž s již zmíněnými členy 501. legie či Rebel Legion, případně i s šermíři se světelnými meči ze Saber Academy.
Všichni tito lidé jsou velmi otevření popovídat si s libovolným zájemcem a klidně i do své skupiny uvítat nové „posily“.
Cosplayeři komukoliv kdykoliv velmi ochotně zapózují.
Na mnoha conech je součástí programu i hraní deskových a karetních her či RPG, do nichž se může přihlásit každý - a díky společného hraní se pak také seznamovat.
Na Tolkienconu, Oslavě zničení prstenu, STAR conu a Festivalu fantazie jsou také součástí programu (někdy oficiální, jindy zcela neoficiální) večerní posezení se zpíváním - v programu hledejte např. něčí „barské vystoupení“, „scifistický táborák“ nebo třeba „Večer písní klingonských“, případně pokud uvidíte či uslyšíte, že někde sedí nějaká banda, která hraje na kytary (a občas i další nástroje) a zpívá, klidně se k ní přidejte, nikdo vám za to „hlavu neutrhne“.
A pokud je něco podobného na vás jako introverty přece jenom „trochu moc kách“, zkuste najít na internetu debatní fórum na téma předmětu vašeho zájmu, ať už je jím Středozemě (potažmo celá Arda), Martinovo Západozemí a přilehlé kontinenty, Star Wars, Star Trek, Star Gate, Harry Potter, Dobrá znamení, Zeměplocha či cokoliv jiného. Velké komunity se na internetu dnes velmi často seskupují i kolem fan tvorby, tedy psaní fan fikcí a kreslení fan artů - tam se můžete buď přidat se svým vlastním dílem, nebo aspoň komentovat díla jiných. I tímto způsobem je možné se s někým seznámit.
Občas dokonce lze na netu při troše hledání narazit na informaci, že se konají příslušné žánrové koncerty (více informací lze získat třeba zde), divadelní představení (např. z Tolkienova světa či ze světa Star Treku) nebo že tehdy a tehdy tam a tam dojde k projekci fan filmu - a co tedy někomu brání v tom, aby na podobnou akci osobně vyrazil?
Jistě, nemůžete očekávat, že díky první diskusi o tolkienovských fan fikcích na internetu nebo při návštěvě prvního conu či projekce fan filmu hned najdete životního partnera. Ale můžete se stát součástí určité komunity, se kterou se tak můžete setkávat i dál (nejméně několikrát ročně).
A po čase buď přímo v této komunitě nějakého toho partnera najít, nebo se díky kamarádům z této komunity seznámit s někým mimo ni. Ona jaksi naprostá většina lidí (a tedy i scifisté a fantazáci) má kamarády, spolužáky a příbuzné, z nich někteří můžou být z hlediska partnerských vztahů aktuálně „volní“ - a tedy vás kamarádi z určité komunity mohou seznámit s někým, s kým byste se jen těžko potkali bez nich (a jako introverti byste ani neměli odvahu jej/ji oslovit).
A i kdyby to nalezení partnera trvalo řadu měsíců či dokonce let, tak pokud budete jezdit na akce, aspoň se v mezičase nebude nudit.
A to je taky fajn, ne?
