Článek
A Andreji Babišovi jde aktuálně o to, aby jej Sněmovna nevydala. Všechno ostatní je pro něj podružné.
A tomuto cíli, tedy zajistit si, že Sněmovna bude hlasovat proti jeho vydání, je ochoten podřídit úplně cokoliv.
Proto toleruje všechno, co aktuálně vyvádějí ti političtí trpaslíci, kteří s odřenýma ušima přelezli pětiprocentní hranici - ačkoliv, kdyby tito političtí trpaslíci hráli fér (čehož tedy samozřejmě nejsou schopní), partička kolem Tomia Okamury by tam vůbec neseděla, jelikož jako koalice minimálně čtyř stran (SPD, Svobodní, PRO a Trikolora) by musela získat nejméně 11 % hlasů, ovšem nezískala ani 8 %.
Možná by se k celé této záležitosti měl nějak postavit Ústavní soud a rozhodnout, že současný volební zákon, který umožňuje kandidovat nepřiznaným koalicím, kterým tudíž stačí pouze 5 % místo 8 % pro dvoukoalici a 11 % pro tří-a-vícekoalici, je protiústavní a musí být změněn.
Pak by přestalo hrozit, že se do parlamentu mohou dostat prapodivné partičky - jako je např. to seskupení kolem Okamury, případně jako byla stalinistická kandidátka soudružky Konečné s podporou vlastizrádce Vidláka a hrobařů sociální demokracie Maláčové se Zaorálkem.
Každému, kdo umí počítat, je naprosto jasné, že kdyby se proruská banda ve složení Tomio Okamura, Radim Fiala, Jindřich Rajchl, Miroslav Ševčík, Zuzana Majerová-Zahradníková, Markéta Šichtařová a spol.do Sněmovny nedostala, Andrej Babiš by nyní neměl s kým sestavovat vládu. Dostal by se do stejné pozice jako kdysi Jiří Paroubek, tedy sice by vyhrál volby, ale vládu by sestavit nedokázal, protože by neměl s kým.
Za této situace by pak názory Macinky a Turka - tedy přeloženo do češtiny názory Václava Klause staršího - v české politice nezajímaly prakticky nikoho. Nebo tedy nikoho důležitého.
Jenže Okamurova partička se se Sněmovny dostala a Andrej Babiš tak dostal šanci zabezpečit si, že nadpoloviční většina poslanců bude hlasovat proti jeho vydání. Ovšem od počátku mu bylo jasné, že to nebudou dělat z žádné „dobroty srdce“, ale bude to obyčejný politický kšeft „něco za něco“. A tím „něčím“, o co chtějí všichni zmínění pánové (a dámy) zastupující reálně pár procent voličů - strany jako PRO, Trikolora nebo Svobodní mají voličskou podporu maximálně 1-2 %, samotná SPD někde kolem 5-6 %, možná ani to ne, a Motoristé sobě jsou na tom velmi podobně jako SPD - jsou samozřejmě peníze a vliv. Přesněji řečeno hodně peněz a k tomu ještě i pocit důležitosti.
Tedy jinými slovy řečeno chtěli po Andreji Babišovi, aby jim rozdal funkce, které jsou spojené s vysokým platem a spoustou dalších výhod (auta s majáčky a osobními řidiči, štědré náhrady, placení poradci a asistenti, ideálně i cestování po světě za státní peníze) a k tomu všemu ještě působí dojmem, že dotyčný má v této zemi moc a vliv.
Samozřejmě pouze „působí“, protože jenom blázen by si mohl myslet, že podobným politickým trpaslíkům Andrej Babiš nějaký skutečný vliv, natož pak politickou moc, doopravdy dá.
Jak už jsem jednou psala, politický podnikatel Okamura to pochopil velmi rychle - a podle toho se i zařídil. Zabezpečil si funkci předsedy Poslanecké sněmovny, což je pozice spočívající v tom, že prakticky nic nedělá, jen se tváří důležitě, ovšem bere za to pohádkový plat a požívá i spousty dalších výhod - a ještě k tomu může tvrdit, že je jednou z nejdůležitějších politických person v této zemi (což podle naší ústavy opravdu je).
Problémem je, že předseda Poslanecké sněmovny může být jenom jeden. Takže co teď se všemi těmi Rajchly, Ševčíky, Šichtařovými a jim podobnými směšnými postavičkami? Nejen Babiš, ale ani Okamura není takový blázen, aby někoho podobného zcela vážně navrhoval na post ministra - a to čehokoliv. Okamura proto pro své „ovečky“ zajistil funkce místopředsedů Sněmovny, předsedů a místopředsedů výborů, případně se též domluvil s Andrejem Babišem, že někteří budou političtí náměstci ministrů.
Tedy všechno funkce, kde fakticky nebudou dělat nic (nebo skoro nic) a hlavně nebudou za nic zodpovědní, ale za toto „nic“ budou brát za to vysoké odměny a mít hromady dalších „papalášských“ výhod. Andrej Babiš samozřejmě neměl jediný důvod, proč by na podobný „deal“ neměl kývnout - ze své kapsy jim ty prebendy platit nebude, takže je mu to fuk.
Petr Macinka se buď projevil jako daleko větší hlupák než Tomio Okamura, nebo je tlačen „někým v pozadí“ (vekslákem Chladem, zneuznaným géniem Václavem Klausem st. nebo třeba i nějakými pány, co mají vazby rovnou na Kreml) k tomu, aby aspoň trochu toho skutečného vlivu a moci měl. Pokud „b je správně“, dává smysl jeho urputné lpění na Filipu Turkovi jako ministrovi.
Není ovšem vyloučeno, že zde jde pouze a jen o to, že Turek s Macinkou jsou ve skutečnosti pětileté děti v těle dospělých mužů, a tudíž se nyní vztekají úplně stejně, jako rozmazlený spratek, kterému maminka nechce koupit zmrzlinu. Chybí už jenom, aby se začali válet po zemi a kopat nožičkami. Případně čekám, kdy se v naší politice dočkáme obdob legendárních výroků typu „já to řeknu tatínkovi, uvidíte, co se stane“ (vévodkyně Glorie z pohádky Princezna se zlatou hvězdou) nebo „tatínek vám vyhlásí válku“ (princ v podání Václava Vydry v pohádce S čerty nejsou žerty).
Politický šíbr velikosti Andreje Babiše je si samozřejmě všech těchto souvislostí velmi dobře vědom - a velmi pravděpodobně s nimi se všemi počítal. A vzhledem k tomu, že stále ještě ty politické trpaslíky potřebuje k tomu, aby odhlasovali jeho nevydání, tak ke všem těm jejich „skopičinám“ aktuálně mlčí, případně se tváří, že o nich nikdy neslyšel.
A aby si to u nich ani trošku „nerozházel“, není nikterak vyloučeno, že naznačil i svým vlastním „politickým trpaslíkům“ (ministryni Hranolku z Pávova a jí podobné osoby fakt nelze za nic jiného považovat), že nyní mají poněkud „volnou ruku“, resp. že si mohou veřejně plácat, co je právě napadne.
Ano, je to trapné a vrcholně ostudné - jenže to je Andreji Babišovi srdečně jedno.
Teď mu jde o to, aby Sněmovna odhlasovala jeho nevydání. Až bude mít toto „v kapse“, situace se dost možná změní - a to tím způsobem, že k podobným excesům přestane blahosklonně mlčet.
Tomio Okamura je sice politický šíbr poněkud menšího formátu než Babiš, ale přece jen už se ve vysoké politice pohybuje dost dlouho na to, aby věděl „kudy běží zajíc“. Tedy je mu jasné, že velmi pravděpodobně od druhé poloviny února premiér ty nejvíc do očí bijící ostudy zatrhne a jejich aktéry možná začne i nějakým způsobem trestat.
Nevíme, jak velký vliv v současné ODS má - a zejména po Kongresu bude mít - to křídlo kolem pana Kuby. A stejně tak není zcela jisté, koho si v ODS postaví do čela jako nového předsedu - a hlavně jaký názor tento nový předseda bude mít na případnou spolupráci s ANO, případně na tichou podporu jeho menšinové vlády.
Může se klidně také stát, že část poslanců TOP 09 a/nebo KDU-ČSL dospěje k názoru, že jejich někdejší člen Miroslav Kalousek má vlastně pravdu a že by tedy pro ně bylo výhodnější nějak podpořit vládu Andreje Babiše - ať už za pozice ve Sněmovně či funkce ministrů a náměstků, nebo „jenom tak“ systémem „chytré horákyně“, tedy že v koalici s Babišem budou a zároveň nebudou.
Pokud Andrej Babiš zjistí, že Motoristy a SPD k ničemu nepotřebuje, protože alespoň tu „stojedničku“ dá dohromady s podporou jiných poslanců, tak je naprosto v klidu „hodí přes palubu“ a ani se za nimi neohlédne.
Nebo přinejmenším jim dá zcela jednoznačně najevo, „kdo je tady pánem v domě“ a že pokud budou příliš vyskakovat, o své prebendy můžou třeba hned zítra přijít.
Jsem přesvědčená, že Tomio Okamura si toto riziko velmi dobře uvědomuje - na rozdíl od Macinky, Rajchla nebo Turka - a tak využívá poslední možnost, jak říkat přesně to, co chtějí jeho voliči slyšet.
Tomio Okamura je v tomto ohledu úplně stejný jako Andrej Babiš, není ani proruský ani protiruský ba ani pro či protiukrajinský, ale je ochotný říkat cokoliv, co mu zajistí, že se i po příštích volbách do Sněmovny opět dostane. Představa, že by mu Rajchl, případně někdo jiný, vyfoukl většinu voličstva a on by se zase musel vrátit k cestování s plyšáky, je pro něj hotová noční můra.
Takže jeho hlavním a jediným zájmem je, aby ty své potenciální voliče, kteří jsou vyložené prokremelské stvůry, dostatečně přesvědčil o tom, že on a pouze on bude nejlépe reprezentovat jejich zájmy. Neboli - jak už jsem jednou psala - musí do příštích voleb „vyzmizíkovat“ z politické scény nejen Vidláka s Konečnou, ale především Jindřicha Rajchla. Což se mu povede pouze tehdy, pokud bude předvádět, že je ještě větší „antiukrajinský tvrďák“ než Rajchl s Vidlákem dohromady.
A zároveň, jak už jsem napsala výše, je si zároveň vědom toho, že od druhé půlky února už nebude moci vyvádět až takové skopičiny, nebo si ho Andrej „srovná“.
Jo, nemá to chlapec jednoduché.
Stejně jako to nemá jednoduché Andrej Babiš. Ten zase musí teď mlčet ke všem excesům politických trpaslíků, které kdyby mohl, tak nenechá dělat ani vrátné v Penamu.
To je holt ta cena za to, když někdo za žádnou cenu nechce stát před soudem.
Ovšem oba - Okamura i Babiš - si tuto cestu zvolili zcela dobrovolně, takže je litovat nebudu.
My ostatní jen můžeme doufat, že od konce února podobné „výkřiky ze tmy“ přestanou a Česká republika nebude jenom pro ostudu.
Související články:
