Článek
Autorka kritizuje dobrotivého a slušného blogera Medvěda, že si prý dělá legraci ze starších žen, a vidí v tom projev šovinismu a věkové diskriminace.
Problém je, že její výklad je – možná nechtěně – stejně jednostranný, jako humor, který odsuzuje.
Největší slabinou Zirinina článku je jeho černobílé vidění světa. Autorka předpokládá, že každý vtip o věku či vzhledu starší ženy nutně vychází z pohrdání a misogynie.
To ale ignoruje jeden z elementárních principů humoru: nadsázku. Ne každý přestřelený vtípek je projev reálného postoje. V opačném případě by velká část světové literatury a komedie musela do šuplíku nepřípustné satiry.
Zira si bere na paškál i to, že se Medvěd v nadsázce přirovnal ke Shakespearovi.
Jistě, působí to okázale. Ale přehnané sebeironické srovnání je samo o sobě humoristickým prostředkem — nikoli seriózní literárněvědné tvrzení.
Kritizovat nadsázku doslovným metrem je trochu jako vyčítat karikatuře, že nemá anatomicky správné proporce.
Významná část kritiky stojí na tvrzení, že Medvěd údajně útočí výhradně na starší ženy a starší muže nechává „na pokoji“. To je lež. Medvěd na SM publikoval přes 2000 skvělých článků a dělal si legrandu i z mužů, možná častěji než ze žen nebo komunistů a pirátů.
Jenže to by Zira musela více číst a nestřílet jen tak od boku feministickými patronami.
Další potíž oponovaného zmatečného textu je jeho přehnaná generalizace. Autorka poměrně široce prohlašuje, že v českých firmách bují šovinistické chování směrem ke starším ženám.
Tato teze je jistě lákavá pro dramatický efekt, ale i vážné téma potřebuje preciznost. Jinak riskujeme, že se debata rozpadne do tábora „ty jsi hulvát“ vs. „ty jsi přecitlivělá“, aniž by se kdokoli zamyslel nad tím podstatným.
A nakonec — článek nenabízí řešení. Zira přesně ví, co se jí nelíbí, ale nenaznačí, jak by měl vypadat humor, který „neuráží“, ale stále je vtipný.
Humor bez hran, bez provokace a beze vzteku možná existuje, ale většinou končí jako sterilní kancelářský newsletter. Pokud po něčem voláme, měla by to být spíše elementární slušnost a férovost — nikoli zákaz nadsázky a ironie.
Závěr
Darth Zira zvedá důležité téma. Avšak nedbalým laciným způsobem.
Jen škoda, že dělá krok správným směrem, ale o dvě místa vedle. Humor může být necitlivý, dokonce krutý. Ale stejně tak necitlivé může být moralizování bez míry.
Namísto výkřiků o „hulvátech“ by neškodilo trochu empatie na obě strany. A možná i schopnost rozlišovat, kdy jde o útok — a kdy jen neškodný pokus o vtip.
Kdo chtěl pochopil…
A propos - nevíte někdo - co to znamená „Darth Zira“ - jen doufám, že to není jméno nějakého nacistického nebo komunistického generála.
P:S: - Novelizace - tak jsem se právě od vnučky dozvěděl, že jde o nějakou seriálovou pohádkovou postavu, tak už jsem klidný.
