Článek
Je třeba si uvědomit, že Prague Pride ani náhodou není jenom ten průvod městem, ale naopak průvod městem tvoří jenom zcela nepatrný zlomek celé této týden trvající akce. Jedná se fakticky o festival, který by se dal asi ze všeho nejvíce přirovnat k Festivalu fantazie, o němž (a dalších podobných akcích) jsem psala velmi podrobně už zde.
Takže součástí týdenního programu Prague Pride jsou přednášky, besedy, workshopy, koncerty, taneční párty, divadelní představení a filmové projekce, hraní her, ba dokonce i ekumenická bohoslužba. Není tedy vůbec nic divného na tom, že na nějakou tu přednášku, besedu, koncert, divadlo, bohoslužbu nebo zatancovat si na Letnou či na Střelák zajde i heterosexuál.
Je potom tedy jenom logické, že se podobná akce pořádá ve velkém městě a ne v nějaké „Zlámané Lhotě“, kam se bez auta nedá dostat. Ještě navíc když na tuto akci každoročeně přijedou tisíce lidí z jiných měst a možná až desetitisíce návštěvníků ze zahraničí - a cizinci těžko budou mít zájem trmácet se do nějaké „ospalé díry“, o které v životě neslyšeli. Navíc co by tam asi tak mimo program festivalu mohli dělat? Vždyť by se unudili k smrti.
Stejně tak dává smysl, že pražský magistrát pořádání této akce podporuje, protože do městské pokladny na daních přinese hodně peněz - přece ty desetitisíce turistů „navíc“ v Praze bydlí, stravují se, jezdí MHD, utrácejí za suvenýry a vstupné do muzeí a na památky, mnozí z nich si (když už jsou na dovolené v Praze) také kupují plavby lodí po Vltavě a okružní jízdy historickými tramvajemi, chodí do zoologických a botanických zahrad apod.
Kromě toho jakýkoliv velký festival či jiná větší kulturní akce v daném městě pořádaná je pro to město jako takové také velká reklama, která zvýší zájem domácích i zahraničních návštěvníků o jeho návštěvu, a to dokonce i mimo termín konání dané akce. Přispět z rozpočtu na Prague Pride se tedy městu vyplatí úplně stejně jako přispět na konání libovolného divadelního, filmového nebo cirkusového festivalu, Pražské muzejní noci, Noci kostelů, srazu fanoušků historických automobilů nebo motorek Harley Davidson (v Praze bude koncem srpna), masopustu, svatojánských slavností Navalis, festivalů malých pivovarů, čajoven nebo třeba afrických jídel, vánočních a velikonočních trhů, oslav mexických Dušiček, asijského Nového roku nebo co já vím i Comic Conu Prague či Pražského maratonu.
Prostě cokoliv, co přitáhne do Prahy tisíce návštěvníků navíc, je pro Prahu výhodné a tudíž to pražský magistrát podpoří. Pokud by prolifisti a zastánci „tradiční rodiny“ byli schopní svůj každoroční Pochod pro život pojmout jako nějaký několikadenní co já vím „Festival pro rodinu“ s přednáškami, koncerty, divadly a tanečními večery, na který přijedou desetitisíce lidí z ČR i ze zahraničí, tak jim magisrát určitě také přispěje. Ovšem když má stále o jeden až dva řády více návštěvníků i takový Žižkovský masopust, Vinobraní v Grébovce nebo Čajomír, ba dokonce se minimálně desetkrát tolik lidí sejde jenom na Tolkienconu nebo STAR conu (které ani jeden z pražského rozpoču nejsou vůbec nijak podporovány), tak se holt konzervativci nemohou divit, že jim z magistrátu nikdo nedá ani floka.
Prostě, jak známo, „o peníze jde vždycky až v první řadě“. A tudíž taková akce, ze které do pražské kasy nepoplynou zvýšené příjmy, pochopitelně na magistrátu nikoho nezajímá.
My, scifisti, taky nebrečíme, že Prague Pride nebo Pražský maraton z rozpočtu dotace každoročně dostává, zatímco Oslava zničení prstenu nebo Pochod fantazie ne. Až na STAR con, jehož součástí je i Pochod fantazie, přijede aspoň čtvrtina toho počtu lidí, co každoročně jezdí na Pride, určitě se pro nás taky nějaká dotace najde. Takže, vážení zastánci „normálnosti“ a „tradičních rodin“, uspořádejte megaakci, na niž přijedou desetitisíce lidí - a dostanete z magistrátu možná i větší podporu než Prague Pride.
A pokud jde o samotný ten průvod městem - který ostatní občany a návštěvníky Prahy „obtěžuje“ zhruba stejně jako spanilá jízda harleyářů a podstatně méně než Pražský maraton, protože povrchová doprava se kvůli němu rozhodně nemusí odklánět - i jeho se účastní velké množství heteosexuálů (více než polovina průvodu vůbec nejsou homosexuálové, bisexuálové a transgender), a to včetně heterosexuálních rodin s dětmi. Ptáte se, z jakého důvodu tam tito lidé chodí?
Někteří z nich proto, že homosexuální, bisexuální nebo transgender je nějaký jejich blízký příbuzný - bratr, sestra, potomek, teta, strýc, případně velmi dobrý kamarád. Takže jdou do toho průvodu s ním či s ní, aby mu/jí touto formou dali najevo, že ho mají rádi, nijak jej neodsuzují, ale naopak podporují.
Spousta lidí tam pak chodí prostě jenom z toho důvodu, že zkrátka považují za správné LGBTQ+ komunitu podpořit a/nebo ukázat, že se jim vůbec nelíbí, aby na tyto lidi společnost „koukala přes prsty“ - je to asi podobné vyjádření solidarity, jako byla svého času věta „Je suis Charlie“. I těchto lidí, kteří se účastní pochodu, ačkoliv nemají mezi svými nejbližšími příbuznými a přáteli žádného „jinak orientovaného“, je mezi účastníky poměrně hodně.
Faktem tedy je, že pokud je člověk součástí nějaké větší komunity nebo subkultury, má vždycky kolem sebe více nebo méně kamarádů, kteří LGBTQ+ jsou. Třeba ve fandomu se za svou sexuální orientaci nikdo nestydí, takže mezi lidmi, které nepovažuji sice za nejbliží přátele, ale „jen“ za dobré kamarády, s nimiž se setkávám na conech a podobných akcích, je poměrně hodně homosexuálů, bisexuálů, transmužů a transžen i dalších lidí, které lze řadit k LGBTQ+ komunitě. Není proto nic divného na tom, že v průvodu pokaždé potkám dobře polovinu pražských hetero členů fandomu a také část přespolních. Není jich sice tolik, co na v Praze pořádaných conech, ale možná i více než obvykle chodí na ty již zmíněné Pochod fantazie a Oslavu zničení prstenu.
To znaménko „plus“ ve zkratce LGBTQ+ je proto, že ne zcela standardních sexuálních orientací či „libůstek“ existuje daleko více. O fetišistech a vyznavačích BDSM jste asi už něco slyšeli. I s těmito lidmi se v pochodu potkáváme, protože někteří z nich dokážou alespoň jednou do roka takto beze studu přiznat, že je prostě „berou“ věci jako kožené a latexové oblečky, korzety, podvazky, extrémně vysoké podpatky, obojky, pouta, bičíky, případně hraní si při sexu na batolata, školačky, doktory a sestřičky, policajty, vězně, mimozemšťany, upíry, vlkodlaky, zombíky, mumie, neživé předměty, draky, ještěry, králíky, kočičky, pejsky, poníky a co já vím, co ještě.
Na cosplayi a roleplayi přece není vůbec nic špatného - a to, že nosit netradiční kostýmy a hrát určité role někoho baví i „v posteli“, je přece taky v pořádku. Spousta lidí se za něco takového stydí, ačkoliv na tom vůbec nic ke stydění není. Pokud tyto věci dělá dobrovolně a svého sexuálního partnera/partnery do nich nenutí, tak tím přece vůbec nikomu neuližuje. A není proto důvod, aby jej za to ostatní oduzovali.
A pokud člověk, který měl zatím problém přiznat byť jenom sám sobě, že ho strašně moc láká hrát si se svým partnerem dejme tomu na pejska a kočičku, na výslech na policejní stanici nebo třeba na vyšetření u gynekologa, najednou uvidí v průvodu hromadu lidí přestrojených mimo jiné i za pejsky a kočičky, doktory a setřičky či policajty vedoucí na řetízku trestance, třeba mu to v něčem v životě pomůže. Možná v tom, že si nějakou svou netradiční touhu přizná, možná i v tom, že o ní najednou dokáže mluvit se svým partnerem.
A nejde pouze o neobvyklé „libůstky“, ale také o sexuální orientace, o kterých se příliš nemluví a jejich nositelé se za ně stydí ještě mnohem více než homosexuálové. Např. lidé, kteří záměrně vyhledávají partnery o generaci až dvě starší či mladší. V „běžném světě“ čelí posměškům a odsuzování, případně tyto své touhy před okolím velmi pečlivě skrývají. A podobně jako kdysi homosexuálové i mnozí z nich raději trpí v nespokojeném manželství s „přiměřeným partnerem“, čímž ovšem dělají nešťastnými nejen sebe, ale i toho nebohého partnera. Na Pride si však nemusejí na nic hrát, ale mohou se zde projevit zcela svobodně a beze strachu - a třeba to některé z nich i pohne k tomu, že než by trpěli a dělali nešťastnými ještě i druhé, svou „úchylku“ si přiznají a v životě se podle ní i zařídí.
Také mezi námi žije zhruba jedno procento asexuálů. To jsou lidé, kteří nejsou sexuálně přitahováni vůbec k nikomu a buď nejsou ani schopní se zamilovat, nebo zamilovat se sice dokážou (a to buď do osoby opačného pohlaví, nebo do osoby stejného pohlaví nebo dokonce do osob zcela libovolného pohlaví a genderu), ale absolutně nic jim neříká buď samotný pohlavní styk, nebo dokonce k němu i všechny možné jiné (nekoitání) formy sexuality - některým se cokoliv spojeného se sexem přímo hnusí, jiné to pouze „obtěžuje“, připadá jim to „nehygienické“, případně „jenom“ jakékoliv sexuální hrátky považují za zbytečnou ztrátu času, který by bylo možné věnovat daleko zajímavějším aktivitám.
A přiznat za prvé sám sobě a za druhé i svému okolí, že mi vlastně „sex nic neříká“ či mě zoufale nebaví, rovněž není zrovna snadné - a pokud to člověk dokáže, může na to být i docela hrdý, ne? Nemluvě o tom, že člověk, kterého sex moc nezajímá, vůbec jej nebaví nebo se mu dokonce hnusí, to má daleko obtížnější s hledáním partnera než „normální lidé“, případně je u něj velké riziko, že se mu kvůli jeho orientaci partnerský vztah rychle rozpadne - takže zrovna Prague Pride je dobrá šance, jak se takový asexuál může seznámit s lidmi, kteří to mají stejně.
Jistou „mírnější“ verzí asexuála je potom demisexuál, což je člověk, kterého sex jako takový baví, dokonce může být po této stránce i hodně vášnivý, ale daleko více než vzhled jeho protějšku jej přitahuje jeho intelekt. Zase, v rámci Prague Pride se může setkat s poměrně dost lidmi, kteří to mají stejně jako on/ona, takže si už nemusí připadat jako „nějakej divnej“, také nemá-li partnera, může se právě zde snadněji seznámit, a má-li parnera, tak alespoň v tom Pride průvodu a na taneční párty v rámci Pride neslyší od svého okolí odsuzující kecy na téma, jak jen může chodit/žít s někým tak ošklivým.
Prostě Pride je možností, jak přestat lhát sám sobě - a časem třeba i svému okolí. A na to, že člověk našel odvahu už nadále nežít ve lži, určitě může být hrdý.
Takže ano, spousta heterosexuálů na Pride chodí, a to z nejrůznějších důvodů.
Kdo z vás půjde taky jako já?
A drtivé většině dalších heterosexuálů, kteří sice ani na doprovodný program ani na průvod městem nepůjdou, zase Pride vůbec nijak nevadí.
Pokud vám nevadí jiné kulturní a zábavní akce, na které do Prahy přijedou tisíce lidí, pokud vám nevadí na půl dne zablokovaná povrchová doprava kvůli Pražskému maratonu, pokud vám nevadí karnevaly a průvody masopustních maškar, proč by vám měla vadit zrovna Pride?
