Článek
Pokud postupuje jinak, opravdu nemá sebemenší šanci najít vůbec nic.
Což je ovšem docela logické - ten, kdo sám pořádně neví, co chce a proč to chce, nemůže sehnat ani pro něj vhodné brýle na čtení, natož pak nějakého partnera či partnerku.
Už jsem o tom psala jeden velmi podrobný článek, na jaké typy žen může na seznamovacím trhu narazit muž ve věku kolem padesáti nebo ještě starší. Autor článku, na který reaguji, to asi nečetl.
Takže pro něj a pro spoustu dalších ještě jednou:
Vezměme to podle věku - v úvahu padají v zásadě třicátnice, čtyřicátnice a pak ženy ještě starší, řekněme mezi padesátkou a šedesátkou.
Pokud jde o třicátnice, které stojí o muže ve věku kolem padesátky - tedy jinými slovy o 15 až 20 let staršího, tak je lze dělit do několika kategorií:
a) Svobodné slečny, které doposud žádný vážný (dlouhodobý) vztah neměly
Asi každého napadne, že pokud je slečně kolem třiceti nebo dokonce ještě více a pokud vůbec měla nějaké vztahy, tak se jednalo pouze o několikatýdenní, maximálně nekolikaměsíční „chození“, nejspíš na její straně bude něco „špatně“ (úplně stejně špatně by samozřejmě bylo něco i na straně mladého muže stejného věku, který zatím neměl žádný vážný vztah, ale řeč je v tomto článku o osobách ženského pohlaví).
Dotyčná je buď tak extrémně nesmělá a introvertní, že to až hraničí s nějakou psychickou poruchou (případně dokonce psychickou poruchou opravdu trpí), nebo disponuje takovými povahovými vlastnostmi, že s ní „nevydrží ani svatý“ - např. je chorobně žárlivá, extrémně uhádaná, neuvěřitelně líná, alkoholička, narkomanka… V o něco méně děsivém případě může pocházet z rodiny totálních náboženských fanatiků nebo být bývalou členkou nějaké sekty.
V naprosté většina případů takováto slečna za prvé daleko více potřebuje dobrého psychologa, ne-li rovnou psychiatra, než rozvedeného padesátníka jako životního partnera. Za druhé pevně věřím, že většinu „klientek“ internetových seznamek podobné slečny netvoří, takže padesátník dychtítí po partnerce nemá moc šancí se s nimi setkat.
Třetí možností potom je, že dotyčná „panna nepolíbená“ je - velmi decentně řečeno - zjevu silně podprůměrného, případně trpí nějakou vážnou tělesnou vadou. Takže pokud onomu padesátníkovi nevadí partnerka bez jedné ruky, šilhavá, hrbatá, plešatá, s 50 kg nadváhy či „jenom“ nevidomá, hluchoněmá, na vozíčku nebo třeba „s nosem jako skoba“, šance zde je, a to dosti velká.
b) Svobodné slečny, které za sebou minimálně jeden vážný vztah mají a chtěly by mít dítě/děti
Pokud se rozvedený padesátník, který velmi pravděpodobně nějaké vlastní dítě či děti má, chce „na stará kolena“ starat o dítě/děti další, bude mít na seznamovacím trhu z partnerek, a to i z dosti atraktivních, poměrně značný výběr.
Jak už jsem ve svém nedávném článku psala, poslední dobou narůstá počet slečen, zejména vysokoškolsky vzdělaných, které několik mnoho let s někým „chodí“ nebo dokonce žijí, aby po třicítce zjistily, že dotyčný vůbec nemá zájem s nimi zakládat rodinu. Takže se s ním (pochopitelně) rozejdou - a začnou si hledat někoho, kdo je ochotný se tím tatínkem jejich dítěte (dětí) stát, a ideálně pokud je ochotný se jím stát co možná nejdříve.
Je ovšem poměrně logické, že tyto slečny zajímá, zda by případný budoucí tatínek byl schopný uživit rodinu v době, kdy ony budou trávit několik let na rodičovské s naprosto minimálními příjmy.
c) Svobodné matky a rozvedené s dětmi
Tedy maminky jednoho či dvou dětí - v tom lepším a (naštěstí) nejčastějším případě, případně samoživitelky, kterémají čtyři, pět či více dětí s několika mnoha muži, kteří (obvykle) na ně neplatí buď vůbec nebo velmi mizerně.
Všechny tyto ženy očekávají - některá více, jiná méně, ale aspoň trochu každá, že nový partner jim bude po všech stránkách oporou. Tedy že jim pomůže jak v samotné péči o jejich děti, tak také tuto svou novou rodinu, do které se případně ještě narodí i nějaké další dítě/děti, dokáže finančně dostatečně zabezpečit.
Absolutně mi však není jasné, proč zrovna padesátiletý muž, který má za sebou 15 let trvající manželství - ze kterého velmi pravděpodobně minimálně jedno dítě už má - by měl chtít zakládat další rodinu.
Lhostejno, zda se slečnou svobodnou a bezdětnou, nebo se svobodnou matkou či rozvedenou paní.
d) Svobodná či rozvedená, která za sebou dlouhodobý vztah má, ale o děti nestojí
Velmi pravděpodobně nechuť mít děti stála za rozpadem jejího předchozího vztahu. Tato slečna/mladá paní dává v životě přednost kariéře nebo svým hobby, případně se chce „především bavit a užívat si života“, ať již si pod tímto „užíváním“ představuje cokoliv - párty, cestování, luxus…
Dá se téměř se stoprocentní jistotou počítat s tím, že takováto třicátnice nebude žádná „hospodyňka“. Domácí práce ji budou patrně krutě nebavit, spíš bude chtít, aby se zaplatila nějaká „paní na úklid“. Dost možná bude i z rodu těch žen, které jsou schopné „připálit i vodu na čaj“, takže jejího partnera očekává strava převážně formou polotovarů či (v tom lepším případě) dováženého jídla a obědů a večeří v restauracích - a na to všechno jsou taky potřeba peníze.
Jistým řešením by ještě bylo, pokud by onen padesátník byl vášnivý amaterský (nebo třeba i profesionální) kuchař, tím by onu slečnu možná i nadchl.
U mladé dámy podobného typu je však velmi nepravděpodobné, že by měla zájem o muže o téměř generaci staršího - pokud by tedy tento muž nebyl buď vzhledu podobného nějaké filmové hvězdě, nebo natolik bohatý, aby zvládal naprosto hravě ufinancovat její představu o luxusním „užívání si“.
Pokud onen padesátník nevypadá přinejmenším jako vypadal Belmondo, Delon nebo co já vím George Cloony v době, kdy mu bylo padesát, tak podobnou třicátnici může opravdu zaujmout pouze tím, že bude mít „vilu na Ořechovce a Porsche v garáži“.
Je to možná smutné, ale je to tak.
Čtyricátnice lze rozdělit v podstatě do těch stejných kategorií, jako třicátnice.
Svobodné, které ještě nikdy neměly žádný dlouhodobý vztah, budou nejspíš ještě daleko nevzhlednější a/nebo povahově nesnesitelnější než jejich o deset let mladší „kolegyně“, takže asi bude nejlépe se jim obloukem vyhnout.
Svobodná „slečna“, která se nechala 12, 15 či ještě více let „vodit za nos“ partnerem, který ve skutečnosti děti nechtěl, ale jí tvrdil, že „možná tak za rok, za dva“, a stále po tom dítěti touží, dle mého názoru také není ta partnerka, která by rozvedenému padesátiletému pánovi vnesla do jeho života zrovna „klid a pohodu“.
Sice velmi pravděpodobně nějaké úspory nebo dokonce i další zázemí (např. vlastní byt či dům) pro založení rodiny mít bude, takže nebude po svém partnerovi požadovat, aby byl nadprůměrně bohatý, ale jsou zde zase jiné problémy.
Jako první zřejmě ten, že co nejrychlejšímu otěhotnění podřídí veškerý život nejen svůj, ale i svého nového partnera. Tedy milovat se bude výhradně podle menstruačního kalendáře a jak budou ubíhat měsíce, kdy se na těhotenském testu ty kýžené „dvě čárky“ pořád neobjeví, bude propadat většímu a většímu stresu, ne-li rovnou hysterii.
Svobodná matka nebo rozvedená s dětmi zas bude mít ty děti starší než výše popsané třicátnice - což ovšem může dopadnout přesně tak, jak to již pisatel článku zažil, tedy přesně podle starého přísloví „malé děti, malé starosti - velké děti, velké starosti“. Tedy opět, klidný a pohodový vztah s touto ženou je spíš fantasy než realita.
Slečna či rozvedená paní, která děti nemá a mít ani nechce, se z tohoto hlediska jeví jako nejméně „problémová“ - ovšem i zde jsou různá „ale“.
Může se jednat o osobu extrémně sobeckou, případně o takovou, která sice není vyslovený sobec, ale zvykla si už na určitý svůj životní styl, na kterém nechce nic moc měnit, protože zkrátka „starého psa novým kouskům nenaučíš“ a ona se doposud v životě nikomu jinému nepřizpůsobovala nebo přizpůsobovala jen dosti minimálně.
Velmi pravděpodobně pro ni prioritní bude buď její práce a kariéra, nebo její koníčky - a to ať už je jimi tenis, lyžování, trampování, vodáctví, jóga, závodní tanec, skákání padákem, ježdění na koni, pěstování bonsají nebo třeba chov kokršpanělů. A na případného partnera bude mít nejspíš jako hlavní požadavek buď to, aby s ní její koníček sdílel, nebo aby se smířil s tím, že bude ochotná se mu věnovat pouze v tom volném čase, který jí „zrovna zbyde“.
Zkrátka a dobře partnerský vztah pro ni rozhodně nebude na prvním místě. Je dosti pravděpodobné, že ji ani nenapadne se s partnerem sestěhovat do jedné domácnosti, ale spíš bude chtít, aby žili tak, že si každý nechá svůj byt/dům a budou se jenom občas navštěvovat, případně spolu jezdit někam na víkendy a dovolené (více jsem o těchto typech vztahů psala zde nebo zde).
Což snad ale není zas až taková „katastrofa“ - předpokládám, že průměrně inteligentní padesátník zvládne zapnout automatickou pračku, umýt nádobí a třeba i uvařit nějaká základní jídla, takže hledá partnerku, ne neplacenou služku.
Pokud je ovšem tato bezdětná čtyřicátnice atraktivního vzhledu, je poměrně málo pravděpodobné, že bude stát o padesátníka - spíš bude pokukovat po mužích mladších než ona. Jedinou výjimkou je pouze situace, kdy by tento padesátník byl nadprůměrný krasavec.
Nebo opět, nedostatky ve vzhledu by v jejích očích možná dokázal přebít ten velký majetek. Ale ani to není jisté, spousta těchto bezdětných „kariéristických“ čtyřicátnic dá raději přednost pětadvacetiletému fešnému studentíkovi před milionářem s pleší a pupkem.
A pokud jde o padesátnice nebo ještě starší, lze je - a to bez ohledu na to, zda nějaké děti mají, nebo nemají - v zásadě rozdělit do několika málo kategorií:
a) Dámy, které potřebují s něčím pomoct
Tím „něčím“ mohou být jejich nezvedení pubertální či postupubertální potomci, stejně jako nemovitost - dům, chata, chalupa - co jim právě „padá na hlavu“. Tu první variantu si už ten padesátiletý pán zažil a zjistil, že to není nic pro něj.
Pokud jde o variantu druhou, tak je-li padesátiletý rozvedený pán zdatný domácí kutil a podobná činnost ho baví, jedná se o win-win situaci. Jen bych mu doporučovala, aby si - zejména v případě, že se ke své nové partnerce přistěhuje - jasně a přesně smluvně vyjasnili, jak se spolu vyrovnají v případě jejich rozchodu. Přece jen by bylo poněkud hloupé dělat řadu let neplaceného řemeslníka - a poté odejít s jedním kufrem.
b) Dámy, které se potřebují o někoho starat
Byly celý život zvyklé se starat o domácnost a manžela, ovšem manžel jim buď zemřel, nebo „utekl za jinou“ a děti bydlí daleko (případně daly mamince najevo, že kategoricky odmítají nechat si od ní i nadále „kecat do života“) a tak nyní hledají, na kom by se mohly dál pečovatelsky seberealizovat.
Pozitivní zprávou je, že obvykle jsou dobré kuchařky a pilné hospodyňky, negativem ovšem skutečnost, že obvykle nejsou moc atraktivní - často čím lepší kuchařky, tím více kil nadváhy mají. Dále pak velmi často pro tyto dámy sex jsou už mnoho let jenom nějaké „trapné pohyby“, bez kterých se v životě obejdou.
Padesátník, kterému jde především o zázemí, tedy o to, aby mu někdo vedl domácnost a staral se o něj, případně je ochotný se spokojit s pouhým „kamarádstvím bez výhod“ - tedy zajít si s tou ženou jen občas do divadla, do kina, na výstavu, na procházku či na výlet nebo třeba jenom na kafe, si partnerku tohoto druhu také poměrně snadno najde.
c) Akční dámy
Jedné se v zásadě buď o ty bezdětné čtyřicátnice, co jen zestárly o deset let, a tedy stále jsou pro ně zásadní prioritou jejich práce a/nebo koníčky, nebo o ženy, které sice děti mají, ale rodina a děti nejsou a nikdy nebyly jejich hlavní a jedinou životní náplní.
Takže ačkoliv měly děti, na své povolání a hobby nerezignovaly, a tak poté, co „mladí vylétli z hnízda“ a partner jim zemřel, případně se nimi rozvedl či rozešel (nebo byly svobodnými matkami, co děti samy „postavily do života“), hledají si teď jako partnera hlavně „parťáka“ na ty koníčky a zábavu.
Některé z nich jsou ochotné si někoho nového „nastěhovat do baráku“, jiné už „chtějí mít svůj klid“ a tak dávají přednost vztahu, kterému se říká „mingle“ (z anglického „married but single“ - to „married“ je zde ovšem třeba brát dosti obrazně, nejde o papír z radnice, ale spíš o to, že jde o vztah míněný daleko vážněji než pouzí „kamarádi s výhodami“) nebo také „living apart but together“ (tedy žít sice odděleně, ale přesto spolu).
Ty, které byly celý život bezdětné, v 99 % případů ani jiný než „mingle“ vztah nehledají. Nikdy nebyly zvyklé se o někoho jiného starat a přizpůsobovat se mu, takže s tím nemají v úmyslu „na stará kolena“ začínat.
„Dobrou zprávou“ ovšem je, že naprostá většina těchto žen je poměrně akční i v té posteli - nebo, v tom nejhorším možném případě, jim sex aspoň není vysloveně protivný.
Pokud si tedy padesátník chce najít novou partnerku a nemůže nabídnout ani vzhled filmového krasavce, ani desítky milionů na kontě, má v zásadě tyto možnosti:
1) dělat neplaceného psychoterapeuta;
2) pořídit si co nejrychleji dítě se slečnou, které „biologické hodiny“ vyzvánějí jako staroměstský orloj;
3) dělat náhradního tatínka cizím dětem;
4) nabídnout služby neplaceného kuchaře, zahradníka a/nebo řemeslníka;
5) být schopný jít do vztahu se ženou nepříliš atraktivní, případně se postarat o ženu hendikepovanou;
6) být ochotný akceptovat vztah, ve kterém sexu bude minimálně, případně bude úplně „platonický“;
7) dát se dohromady se ženou, pro kterou není partnerský vztah prioritou.
Je tedy potřeba si tak nějak v klidu sednout a udělat si jistou „účetní rozvahu“ - co je ještě akceptovatelné a co ne, případně co je akceptovatelné za jakých podmínek.
V zásadě se dá říci, že možnosti 1) až 3) klidný a pohododový partnerský vztah rozhodně nenabízejí. Takže kdo už „nemá nervy“ na vlastní řvoucí mimina, případně na problémy s cizími dětmi libovolného věku, ten tyto varianty musí zavrhnout jako první.
Možnost 4) je docela dobrá pro muže, kteří mají vaření či práci na zahradě a kolem domu jako svoje velké hobby. Potenciálních partnerek, které právě tímto mohou zaujmout, se ve věku kolem padesátky a výše najde poměrně dost.
Pokud padesátník netrvá na tom, aby jeho partnerka byla atraktivní žena, nebo dokonce je ochotný mít vztah s ženou vážně zdravotně postiženou či jinak hendikepovanou, je pro něj ideální varianta č. 5) - a ani v tomto případě není až tak nesnadné si partnerku najít.
Muž, který se bez sexu v životě víceméně obejde, ale jde mu především buď o to, aby se o něj někdo (po)staral, nebo aby si mohl aspoň občas popovídat i s někým jiným než jenom se svým psem či kočkou, volí možnost č. 6). Rovněž šance na nalezení takovéto více či méně platonické kamarádky rozhodně není malá.
Pokud ovšem trvá na akční a pokud možno i atraktivní a sexychtivé dámě, musí se smířit s tím, že s největší pravděpodobností budou žít odděleně (každý ve vlastním) a pouze se jednou, dvakrát nebo třikrát týdně spolu scházet a maximálně tak společně stráví též některé víkendy a část dovolených.
Ženu z možnosti č. 7) je samozřejmě úplně nejideálnější si hledat nikoliv přes internetovou seznamku, ale spíše v nějaké té „partě“, kterou určitý společný koníček spojuje.
Pokud ovšem dotyčný muž do žádné velké party kohokoliv (chovatelů, včelařů, vodáků, turistů, motorkářů, metaláků, scifistů, punkerů…) nepatří, případně při provozování svých hobby s jinými lidmi do styku moc nepřijde či je jeho „parta“ převážně mužská, je třeba vzít na milost i ty seznamky.
Ovšem v tomto případě je nutné, aby mu buď hobby dámy, se kterou se seznámí, „nebylo proti srsti“ a tedy byl ochotný jej s ní (aspoň občas) provozovat, nebo aby byl schopný se smířit s tím, že pro tuto dámu nikdy nebude „číslo jedna“, ale pouze jedno z možných zpestření života.
Případně tedy ještě má možnost buď se vrhnout na vydělávání peněz, aby mohl časem nabídnout tu „vilu a luxusní auto“, nebo začít utrácet především za vylepšení svého zevnějšku.
Svým způsobem ta druhá varianta vyjde daleko levněji - botoxy a další estetické zákroky si lze dnes dovolit i z průměrného platu, dokonce ani ta transplantace vlasů v Turecku už není zas o tolik dražší než jedna dovolená v exotické destinaci.
Zkrátka a dobře, při seznamování je to podobné, jako při hledání zaměstnání - je třeba dobře vědět, co skutečně mohu nabídnout, co jsem pro získání nebo udržení určitého místa všechno ochotný udělat, ale naopak i které podmínky potenciálního zaměstnavatele jsou pro mě neakceptovatelné. Kdo v tomto nemá zcela jasno, ten práci nenajde.
Pro romantiky možná špatná zpráva, ale seznamovací trh je trh jako každý jiný. A vztah získá člověk pouze tehdy, pokud se protne nabídka s poptávkou.
Ovšem jako první je nutné si ujasnit, co vlastně hledám - a co mohu nabídnout.
Na podobná témata:
