Článek
Pan Tomáš je určitě velmi hodný a milující, ale bude zřejmě - decentně řečeno - poněkud jednodušší. Navíc kromě své manželky a rodiny nemá žádné zájmy, ba dokonce nemá ani žádné kamarády. Nevím, jak kdo, ale já bych tedy podobného „moulu“ doma nechtěla ani za nic - i kdyby byl sebehodnější a na rukou mě nosil.
Představa muže, který tráví celý život v teplácích a odmítá kamkoliv chodit, je pro mě hotová noční můra. (Nemluvě o tom, že popisovaný pan Tomáš bude všechno, jenom ne inteligentní). Což samozřejmě neznamená, že ze všeho nejvíce toužím po vysoce inteligentním a velmi společenském mizerovi. Už jsem o tom jednou psala, že není pravdou, že ženy ve své valné většině nechtějí hodné muže - ony pouze nechtějí nudné muže. Pokud muž dokáže být hodný a současně to není moula, kterého kam žena ráno postaví, tam ho večer najde, zájem o něj je.
Ostatně to stejné platí i pro muže - není pravdou, že většina mužů touží po nějakých „krásných potvorách“. Realita je taková, že jen málokterý muž chce partnerku „mouchy, snězte si mě“, která nemá vůbec žádné koníčky ani přátele.
Ale samozřejmě, každému vyhovuje něco jiného - a výjimky z tohoto pravidla (či toto pravidlo potvrzující) se také najdou. Pan Tomáš a paní Kristýna jsou pár, na který přesně platí pořekadlo „aký šel, takú našel“. Ona i paní Kristýna je intelektuálně jednodušší a značně nespolečenská. Tedy zrovna jim dvěma to může „klapat“ vcelku v pohodě.
Problémem ovšem je, že tento způsob života (především absence přátel) není rozhodně ideální situace - a to pro všechny zúčastněné. Kdyby (nedej Bože) jeden z těch dvou zemřel, tomu druhému se naprosto „zhroutí svět“ a nebude schopný se s tím vyrovnat, protože nemá nikoho, o koho by se v této situaci mohl opřít. Jak se správně zpívá v pohádce Tři veteráni: „Nemít žádné kamarády, tomu já říkám neštěstí“.
Je docela pravděpodobné, že v případě takovéto tragédie to ten druhý psychicky absolutně nezvládne a tedy buď skončí na psychiatrii, nebo spáchá sebevraždu či se pokusí „zapomenout“ pomocí alkoholu či drog, případně během pár týdnů až měsíců také zemře žalem. Při kterékoliv z těchto možností pak samozřejmě chudáci ty děti. Kdo se o ně postará? A ať už to bude kdokoliv, dokáže jim dát stejně lásky a rodinné pohody, jako nyní zažívají?
Ovšem doufejme, že se pan Tomáš i paní Kristýna dožijí minimálně průměrného věku, tedy ten první z nich zemře v době, kdy jejich děti budou už dávno dospělé. Ovšem právě pro ty děti také není „žádná hitparáda“ mít podobně intelektuálně jednoduché a navíc líné rodiče. Navíc - jestli jsem to z článku, na který reaguji, správně pochopila - tato rodina měla tři děti a aktuálně se jim narodilo čtvrté. Což vzhledem k tomu, že nejsou manželé až tak dlouho a jedná se stále o celkem mladé lidi, může znamenat, že počet čtyři u nich nebude konečný.
Jako v zásadě nic proti, je vždycky mnohem lepší, když mají děti lidé, co pracují a neparazitují na společnosti, a dvojnásob dobré je, když děti vyrůstají v prostředí, kde se rodiče mají rádi - a mají rádi i je. Jenže je zde jeden „drobný“ problém - co takováto dvojice jednodušších a nespolečenských lidí dokáže svým dětem do života předat? A druhý problém: i pokud budou mít jenom ty čtyři děti, natož pak pokud se jejich počet rozroste na pět, šest či více, není až tak nepravděpodobné, že nejméně jedno z těch dětí bude mít mimořádný intelekt nebo alespoň nadprůměrný talent dejme tomu na hudbu, malířství nebo třeba některý druh sportu.
V případě, že by se v této rodině narodilo dítě s IQ 120 a více, bude docela chudák. Bude na tom asi jako kdyby se průměrně inteligentní lidské dítě ocitlo v gorilí tlupě, kterou by bylo vychováváno - všichni kolem se k němu sice budou chovat v rámci svých možností maximálně hezky a budou ho mít rádi, ale ono bude mít od počátku nějaký nepříjemný pocit, „že sem nepatří“.
Ano, lidské děti vyrůstající u duševně jednodušších rodičů mají tu výhodu, že dříve nebo později začnou chodit do školky a školy. Pokud tedy bude mít nadprůměrně inteligentní či mimořádně talentované dítě těchto manželů aspoň malou trochu štěstí, nějaký učitel si jeho talentu všimne, případně si najde jako kamaráda podobně nadaného spolužáka pocházejícího z intelektuálně mnohem podnětnějšího prostředí.
Je však otázkou, zda pan Tomáš a paní Kristýna, které kromě jejich rodiny nic jiného nezajímá a žádné přátele nemají, budou schopní pochopit touhu jednoho či více ze svých dětí trávit hodně času se svými přáteli (a čím bude starší, tím více s těmi kamarády bude chtít být), případně chodit na nějaké zájmové kroužky. Budou ochotní své dítě v jeho zájmech podporovat? Tedy zaplatit příslušný kroužek (kroužky), zakoupit hudební nástroj či sportovní vybavení, nechat dítě jezdit na soutěže, studovat střední a později i vysokou školu, kterou si zvolí…
Pokud ano, bude to skvělé. Je zde ovšem riziko, že tato dvojice nebude schopná své nadané dítě pochopit a nebude ochotná jeho nadání podporovat a rozvíjet. Takže ze všech jejich dětí se stanou nějací pomocní dělníci a uklízečky, maximálně se vyučí nějakému řemeslu. Ano, i pomocní dělníci a uklízečky jsou na světě potřeba - a šikovných řemeslníků je stále nedostatek.
Bylo by ovšem nesmírně smutné, kdyby se zedníkem či prodavačkou vyučil člověk, který měl na to, aby konstruoval nové generace jaderných reaktorů nebo kosmických lidí, vynalézal léky proti rakovině, případně se stal novým Mozartem, Renoirem nebo „aspoň“ novou Janžurovou či Sáblíkovou.
Kdysi jsem četla sci-fi povídku o člověku, který vynalezl přístroj, do kterého stačilo vložit jakoukoliv člověkem vyrobenou věc (třeba i hrnec nebo botu) a ten přístroj byl schopen spočítat výši IQ jeho tvůrce. Vynálezce tohoto přístroje s ním začne objíždět světová muzea a „krmit jej“ všemi dostupnými artefakty. Jak si myslíte, že ta povídka skončí? Tragicky, protože tento vynálezce nakonec spáchá sebevraždu poté, co zjistí, že naprosto nejinteligentnější ze všech těch nám známých velikánů dějin se umístil v pomyslném žebříčku nejgeniálnějších lidí všech dob až kdesi za 200. místem. Tedy že více než dvě stovky největších géniů, kteří kdy po této planetě chodili, místo aby mohli využít svůj mimořádný talent ve prospěch lidstva, byli negramotnými hrnčíři, ševci nebo pasáky ovcí.
Na podobná témata:
