Článek
Jak už jsem uvedla ve svém předchozím článku, na který tímto reaguji, vzdělanější a kvalifikovanější lidé hledají práci daleko snáze. Jenže ono je zde ještě jedno další výrazné plus právě pro lidi nad 50 let. Díky množství absolvovaných školení, kurzů a stáží či složených zkoušek lze velmi snadno sepsat profesní životopis takovým způsobem, že v něm velmi elegantně utajíte svůj věk, aniž by personalistům připadalo, že se záměrně snažíte něco utajovat a zamlčovat.
Je to totiž zcela prosté, milý Watsone. Základní takřka „železné“ pravidlo pro psaní profesních CV říká, že by mělo mít maximálně dvě wordovské stránky, ideálně tak zhruba jednu a půl. Může-li se tedy člověk vykázat množstvím vzdělá(vá)ní, které nějak souvisí s poptávanou pozicí, naprostá většina personalistů chybějící informace o tom, kdy přesně to bylo, nebude brát jako zatajování něčeho, ale že holt ne všechny podrobnosti se do toho CV „daly vecpat“. A to včetně data narození, které by zbytečně zabíralo řádek, na kterém je dejme tomu informace o státnici z francouzštiny nebo o stáži v centrále NATO. Ostatně od toho taky osobní pohovor je, aby se uchazeče o příslušnou pracovní pozici vyptali na vše, co je na něm zajímá.
Třeba já osobně kdybych měla do svého CV napsat všechna školení, kurzy a konference, kterých jsem se účastnila jenom za posledních pět let, tak pouhý jejich prostý soupis by zabral nejméně jednu stránku - a to bez toho, že bych v tom soupise uváděla datum účasti či absolvování, protože pak by každá tato položka zabrala minimálně dva, často i tři řádky. Kdybych k tomu chtěla přidat i „základní hlavičku“ (jméno a příjmení, telefon, emailový kontakt, LinkedIn a fotografie), vzdělání, jazykové znalosti a jak to umím s PC, byly by to totálně přecpané dvě stránky bez toho, že by se mi na ně vešla jednořádková zmínka byť jenom o stávajícím zaměstnavateli, natož pak o dalších dvou nebo třech předcházejících.
Takže moje dobrá rada zní: pokud se vás snaží váš zaměstnavatel posílat na školení, konference nebo stáže, berte je všemi deseti, protože se to vždycky hodí. Pokud takto velkorysého zaměstnavatele nemáte - a ne, tyto možnosti nejsou pouze ve státním sektoru nebo v nadnárodních korporacích, znám spousty případů, kdy i relativně malá rodinná firma vzdělávání svých zaměstnanců velmi podporuje - snažte se aspoň dva tři užitečné kurzy si zaplatit sami.
Pro vysokoškolsky vzdělané je zde pak ještě jedna možnost, která je coby investice téměř k nezaplacení, ale v reálu za ni utratíte jen pár tisícovek (tedy méně než za jeden týden lyžovačky). A tím je rigorózní zkouška. Málo se to ví, ale „riga“ můžete dělat kdykoli, klidně i po čtyřicítce - a dokonce je nemusíte dělat ani přesně z té specializace, kterou jste původně vystudovali. Stačí pouze zjistit, kdo na vaší původní „alma mater“ ten který obor učí a přesvědčit vyučujícího oboru souvisejícího s vaším zamýšleným tématem práce, aby vám dělal konzultanta.
Pár příkladů:
Jste dejme tomu absolventem anglistiky na filozofické fakultě a chtěli byste rigorózní práci na té stejné fakultě psát na problematiku byzantského umění? Pokud seženete někoho, kdo vám bude ochotný to konzultovat, žádný problém!
To stejné platí v případě, že jste na přírodovědecké fakultě absolvovali obor zoologie, ale teď byste chtěli psát práci třeba z ekologie, případně že na matfyzu jste se zabývali především programováním, ale riga byste chtěli dělat z astronomie.
Stačí se podívat na své domovské fakultě na závěrečné práce za posledních 5-10 let a uvidíte, u jakých témat kdo dělá vedoucí prací či školitele doktorandů a je vám hned jasné, s kým byste asi byli schopní se domluvit.
Pak stačí „jenom“ tu práci napsat a naučit se na zkoušku. V případě úspěšně obhájené práce a složené rigorózní zkoušky pak nejen, že máte „zajímavější“ písmenka na vizitce, ale informaci o vysokoškolském vzdělání můžete ve svém CV pojmout tak, že si tím opticky hezkých pár let uberete, např.:
Vzdělání:
Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, obor učitelství chemie, v roce 2009 složena rigorózní zkouška z oboru Evoluční biologie a obhájena práce na téma…
Gymnázium Jana Keplera, Parléřova 2, Praha 6
Málokomu při pohledu na takový profesní životopis přijde, že by v něm něco „chybělo“. A pokud pracovní zkušenosti budou i před tím rokem „riga“, tedy v uvedeném příkladu před rokem 2009, personalista si pomyslí, že jste nejspíš studovali při zaměstnání nebo že jste hned po škole nastoupili do práce a následně si dodělali i rigorózní zkoušku.
A je zde ještě jedna velká výhoda rázu zcela obecného - trénovat mozek do pozdního věku jakýmkoli způsobem, tedy i školeními, kurzy či studiem při zaměstnání, je totiž jedním ze způsobů, jak snížit riziko vzniku Alzheimerovy choroby či jiných kognitivních poruch. Spolu se zdravou životosprávou se riziko vzniku kognitivních poruch i demence snižuje, což říkají nejen odborníci, ale je možné to vidět i na konkrétních příkladech. Podívejte se třeba na doktora Grygara - je mu skoro devadesát, ale stále mu to myslí skvěle!
Zdroje:
https://www.alzheimer.cz/alzheimerova-choroba/mirna-kognitivni-porucha/
https://www.alzheimer.cz/alzheimerova-choroba/prevence/
Velmi podrobně - přednáška Tomáše Petráska z Národního ústavu duševního zdraví zde: https://www.youtube.com/watch?v=WPcbhhk0icc&list=PLEShjM-g4olADgFJ22nok9OmYs6EvzEa0&index=38
