Článek
Zkrátka a dobře pokud někdo žil celý život jako svobodný a bezdětný, nebo se mu bezdětné manželství či dlouholeté partnerství rozpadlo, tak pokud je mu více než 40, měl by chápat, že zkrátka není rodinný typ a tedy že v tomto věku se pokoušet zakládat rodinu fakt není dobrý nápad. A pokud někdo sice s partnerem děti měl, ale po té čtyřicítce o toho partnera přišel - a je jedno, jestli úmrtím, rozvodem nebo rozchodem - taky by měl mít dostatek rozumu na to, aby se rozhodl, že zakládat další rodinu je naprostý nesmysl.
Už jsem psala jednou o tom, co za možnosti seznámení má asi tak muž po padesátce, který o partnerku (z jakéhokoliv důvodu) přišel. Pro ženy tohoto či ještě staršího věku je to při seznamování ještě horší - pokud dotyčný nevypadá zrovna jako Quasimodo, velmi často hledá nikoliv partnerku, ale kuchařku, pradlenu a uklízečku, v horším případě jde dokonce o parazita, který se jen chce někam zadarmo nastěhovat, případně si hledá oběť, ze které bude tahat peníze.
Ještě horší je, že podobné tendence - tedy nechat se od ženy živit či si od ní nechat všemožně posluhovat - nemají ani zdaleka jenom nějací ti o dvacet let mladší „koloušci“, případně velmi dobře vypadající vrstevníci. Podle toho, co člověk občas slyší od svých o deset a více let starších kamarádek, velmi často právě plešouni s pivním pupkem požadují pro vztah sexy krásku. A pokud jejich konto není natolik tučné, aby nějaká ta „sexy kočka“ o generaci mladší o ně stála, jsou tedy „milostivě ochotní se smířit“ s ženou plus mínus svého věku, ovšem pouze pod podmínkou, že dotyčná je bude obskakovat nebo dokonce i cpát do nich svoje úspory.
Naopak - co jsem tak slyšela - jsou to spíše ti „koloušci“, kdo nechtějí ani peníze ani žádnou zvláštní péči. V generaci dnešních čtyřicátníků (a o mladších ani nemluvě) se vyskytuje poměrně hodně mužů, kteří - ať chtěli nebo ne - byli nucení se naučit o sebe postarat. Ono na Erasmu vám maminka neuvaří ani nevypere.
A pokud se ptáte, proč by si takový samostatný mladý muž chtěl hledat o deset a více let starší partnerku, tak je to docela prosté: dotyčný buď dosud žil sám a naprosto mu to vyhovovalo, takže na tom nechce ani do budoucna nic měnit, nebo je rozvedený a platí na jedno či dvě děti, případně to jedno až dvě dítka má ve střídavé péči. Ať tak nebo tak, (další) dítě je úplně to poslední, co by chtěl - a paní ve věku, kdy je už fyziologicky velmi nepravděpodobné až nemožné ty děti mít, případně paní, která už nějaké to dítě či děti má (takže po dalším zaručeně netouží), je po této stránce určitá jistota.
Některým mužům ve věku kolem třicítky může taky dosti imponovat žena starší než oni, která má rozhled, zkušenosti a k tomu i jisté postavení plus dokonce občas také spoustu známostí ve vědeckých či uměleckých kruzích. Pokud taková žena vypadá o deset a více let mladší a má ráda sex, je pro ně daleko atraktivnější než jejich vrstevnice. A není to „nic nového pod Sluncem“ - už jeden z „otců zakladatelů“ USA (mám dojem, že to byl Benjamin Franklin, ale nechce se mi to teď hledat) doporučoval mužům, aby si zásadně hledali milenky ve věku od 40 let výše, a vypočítával, jaké všechny výhody to s sebou nese.
Ať už si ovšem paní důchodového či předdůchodového věku jako nového partnera najde muže o půl generace až generaci mladšího, nebo svého více méně vrstevníka, v každém případě by měla mít dostatek rozumu na to, aby si jej nenastěhovala domů ani se nechtěla přestěhovat ona k němu. Ne ne, pěkně mingle.
Kdo neví, o co jde, tak tento pojem je z anglického „married but single“ (tedy česky vdaná/ženatý, ale sám), což přesně vystihuje podstatu věci. Nebo by se na to dalo použít i staré české pořekadlo „já pán, ty pán“. Tento způsob života spočívá v tom, že dvojice - která se spolu klidně i může vzít, ale může spolu taky jenom žít - se schází jenom tehdy, když na to oba mají čas a chuť. A jenom kvůli tomu, na co mají chuť - a jestli to „něco“ je sex, klasická hudba nebo obojí, je už jejich věc.
Vůbec to ale neznamená, že by ti dva měli - nebo jenom chtěli mít - i nějaké další partnery či různé „bokovky“. Prostě každý žije ve svém bytě/domě a ten druhý je pro něj určitou formou „hobby“, případně „parťákem“, s nímž nějaké hobby provozuje. Tedy ti dva spolu chodí plavat, tancovat, na výlety, do divadla, do kina, na výstavy, na hokej… jedou spolu třeba i na dovolenou, občas jeden za druhým taktéž přijde na návštěvu, ale nejpozději druhý den ráno „se zase pakuje“.
Lépe situované mingle dvojice jsou častými (a vděčnými) kupujícími různých víkendových pobytů všude možně a wellnes večerů pro dva. Mnoho těchto „minglistů“ pak spolu chodí i do nějaké party - např. turistů, šachistů nebo scifistů.
Pokud se někdo ptáte, v čem je podobný typ vztahu dobrý, tak:
1) Člověk (zejména se to tedy týká žen) je od určitého věku zvyklý mít byt/dům zařízený podle svého a dosti nelibě nese, pokud by mu v něm někdo druhý něco začal „předělávat k obrazu svému“.
2) Stejně tak by se člověk, který žil delší dobu sám, velmi těžko přizpůsoboval cizí domácnosti. Navíc takový člověk nemá potřebu trávit hodiny (natož pak - v případě, že by oba už byli v důchodu - celé dny) v něčí společnosti, ale naopak jej to obtěžuje a znervózňuje (toto zase platí více pro muže).
3) Ti dva spolu neřeší běžné provozní starosti, kvůli kterým je ve vztahu nejvíce hádek, ani takové ty „prkotiny“ (které ovšem systémem stokrát nic umořilo osla dokážou docela otrávit až rozklížit nejeden vztah) jako vlasy v umyvadle, ponožky odhozené u postele, sklápění prkýnka na WC, na kterou stranu se má odmotávat toaletní papír, odkud se má zubní pasta vymačkávat atd. Nemohou nastat ani hádky ohledně televizního programu.
4) Rovněž nehrozí, že by muž ženu někdy v životě viděl s natáčkami, s pleťovou maskou na obličeni nebo ve vytahaných legínách, ve kterých se nejraději válí u televize - a stejně tak ona toho muže asi nikdy nebo jen málokdy uvidí pobíhat po bytě v trenkách a nátělníku, případně v ušmudlaných teplácích. Pokud se spolu budou chtít sejít, musejí se kvůli tomu oba dva slušně nebo dokonce společensky obléct.
5) Často se tvrdí, že nejpevnější jsou „kamióňácká manželství“, protože ti dva díky tomu, že se spolu vídají jen občas, si tak výrazně prodlužují dobu „chození“. A mingle vztah je svým způsobem „kamióňácké manželství“, ovšem vylepšené ještě tím, že se spolu vidí ne tehdy, jak nějaká „vyšší moc“ určí, ale jak se jim dvěma právě chce.
Pokud nějaká dvojice nechce mít spolu děti, lepší způsob uspořádání vzájemných vztahů asi těžko hledat. Byť - zejména v zemích na západ od nás - existují i mingle dvojice, co spolu mají děti. Taková rodina má zpravidla dva byty ve stejném domě nebo aspoň ve stejné ulici - a dítě či děti jsou chvíli u táty a chvíli u mámy. Pokud si náhodou u jednoho zapomenou něco, co u toho druhého nutně nebo „nutně“ potřebují, holt si pro to zaběhnou k druhému rodiči nebo jim to ten druhý rodič donese.
Ovšem pro lidi ve věku 40+, kteří si hledají nového partnera, je mingle vztah asi to nejlepší, co mohou mít.
Takže, vážené dámy, pokud si „na stará kolena“ hledáte nového partnera, ať vás ani ve snu nenapadne si jej stěhovat domů - nebo se naopak stěhovat k němu. Kdepak, pěkně každý ve svém - a 2-3× týdně se scházet!
Nejen o mingle vztazích pak píšu také v tomto článku.
P.S.: Protože někteří lidé nejsou schopni porozumět dostatečně dobře psanému textu, musela jsem prerex asi čtyřikrát upravovat - ale protože to i tak bylo málo, musela jsem pro jistotu dopsat ještě jeden úvodní odstavec.
