Článek
Oni to tedy říkají poněkud jinak, protože tyto odborné pojmy kolikrát ani neznají, ovšem napsat je sem nesmím - a to nejen ty vulgární verze, ale ani dětské zdrobněliny.
Pokud podobné věci tvrdí zástupce chudozubých se sotva dokončenou základkou, dá se to ještě tak nějak chápat.
Ale co si myslet o případech, kdy to stejné tvrdí člověk s maturitou, nebo dokonce s vysokoškolským vzděláním? Asi že buď od základní školy stabilně propadal z přírodopisu, nebo že na těch hodinách zásadně spal a měl kliku, že nikdy nebyl vyvolán na téma týkající se biologie člověka.
Zaprvé je zcela otázkou, co vlastně budeme rozumět tím pojmem „pohlaví“? Může to být totiž ledacos.
Jsou to pouze vnější pohlavní znaky? Tedy penis a vagína. V tom případě ovšem každý, kdo biologii člověka na střední škole neprochrápal (nebo neměl učitele naprosto nekompetentního pitomce) musí vědět, že existují případy, kdy se u novorozence „poouhým pohledem“ nedá poznat, jakého pohlaví vlastně je. Dříve (než bylo možné provést rozbor DNA) se to zpravidla řešilo tak, že porodník prostě nějaké to pohlaví do rodného listu zapsal. Dále existují lidé, kteří se narodili s vnějším genitálem obou pohlaví - v těchto případech se tento problém (zejména dříve) většinou řešil tak, že se jeden genitál (ten, který se jevil jako funkčnější) ponechal a ten druhý se chirurgicky odstranil. Podle ponechaného genitálu byl potom novorozenec prohlášen buď za chlapečka, nebo za holčičku.
Ano, těchto případů existují pouhá promile, možná dokonce zlomky promile, ale existují. I kdyby to byl jen jeden novorozenec na 10 tisíc narozených dětí, není to až tak málo, jak se zdá. V této zemi nás žije něco přes deset miliónů, takže kdyby to byl jen ten jeden na každých 10 tisíc, takovýchto lidí mezi námi aktuálně žije více než tisícovka. Vzhledem k tomu, že pravděpodobnost, že těmto lidem bylo jejich pohlaví určeno v souladu s tím, jak to mají „nastavené v hlavě“, je tak zhruba 50 na 50, musí mezi námi chodit více než 500 lidí, kterým někdo úředně určil, že jsou kluci nebo holky de facto špatně.
Tedy jinými slovy - pouhým „podíváním se do kalhot“ (případně pod sukni) se ne vždycky dá to pohlaví zcela jednoznačně určit.
Dále zde máme takzvané „chromozomální pohlaví“. Standardně žena má chromozómy XX a muž XY. Jenže příroda nepracuje úplně bezchybně, takže existují také možnosti, že se některý chromozóm zdvojí nebo naopak chromozóm Y zcela chybí - tedy máme tu také varianty XXY, XYY, XXX a X0.
Lidé s variantou XXX a X0 mají v naprosté většině případů (v 99,999 % případů, jelikož v přírodě nic není 100%) při narození zevní genitál jednoznačně ženský, vyvíjejí se v pubertě jako ženy a zpravidla mají i vaječníky a dělohu, velmi obvykle dokonce (přinejmenším částečně) funkční. Že něco není úplně v pořádku obvykle tyto ženy zjistí buď v pubertě, kdy se jim nedostaví menstruace, nebo až v okamžiku, kdy se marně snaží otěhotnět. Pokud podstoupí všemožná vyšetření, dozvědí se, že v jejich chromozómech je něco v nepořádku. Pokud se ovšem jedná o ženu, která děti mít nechce, nemusí se nikdy v životě dozvědět, že z hlediska chromozómů je fakticky „podivný mutant“.
Lidé s variantou XYY se zase v naprosté většině případů rodí s mužským genitálem a v pubertě se vyvíjejí jako muži. Že je v jejich chromozómech něco v nepořádku, to se dozví zpravidla pouze poté, co se se svou partnerkou marně snaží o dítě. Opět, pokud po dítěti netouží (případně jim nezodpovědná partnerka pořídí „kukačku“), nemusejí se to dozvědět nikdy. Lidé s variantou XXY se neporovnatelně častěji rodí s vnějším genitálem mužským, ale existují i výjimky, které se naopak narodí s vnějším genitálem ženským a i dále se vyvíjejí jako ženy, případně se narodí s genitáliemi „neurčitými“. I tito lidé - bez ohledu na to, jestli jejich genitálie jsou mužské nebo ženské - se v naprosté většině případů to, že je s jejich chromozómy něco v nepořádku, dozvědí pouze pokud se marně snaží o dítě. V opačném případě - tedy rozhodnou-li se pro bezdětný život - „strašlivou jistotu“ (s Erbenem řečeno) ohledně svého chromozomálního postižení nepoznají nikdy a v klidu zemřou s tím, že byli mužem nebo ženou.
Ještě zajímavější je situace, že existují muži, přesněji tedy spíše ženy, co z hlediska chromozomálního jsou „naprosto standardní“ XY, ovšem v jejich těle je „něco špatně“ s receptory testosteronu (gen SRY), takže se v děloze vyvíjejí až do porodu jako by byli ženy a tedy se i narodí s ženskými vnějšími ženskými pohlavními orgány. Obvykle mají také dělohu a vaječníky, v pubertě občas i začnou normálně menstruovat a jejich tělo se vyvíjí úplně stejně jako u dívek, které jsou chromozomálně XX. To, že je s nimi „něco v nepořádku“, se opět v 99,9 % případů zjistí až poté (a pouze tehdy), když se začnou marně snažit o dítě.
Další zajímavostí jsou tzv. „chiméry“ - tedy případ, kdy se v děloze původně začaly vyvíjet dva, nebo dokonce tři zárodky, ale posléze spolu splynuly a narodilo se jenom jedno miminko. V naprosté většině případů se chiméra rodí zdravá bez jakýchkoliv tělesných deformit - ano, ty dívky se čtyřma nohama, chlapci s několika rukama apod., co byli ještě v polovině minulého století předváděni v různých cirkusech a „obludáriích“, byly v téměř 100 % případů chiméry, ale na drtivé většině chimér jejich „chimérovitost“ vůbec není poznat.
Tito lidé se většinou vyvíjejí zcela normálně, jsou zdraví a dokonce v naprosté většině případů i plodní. Že se jedná o chiméru se zjistí naprostou náhodou - četla jsem např. svého času článek o ženě (bylo to kdesi v USA), která naprosto normálně porodila zcela zdravé dítě, ale aby měla nárok na jakýsi příspěvek, musela úřadům prokázat, že novorozenec je geneticky její. A při genetických testech se zjistilo, že není, což se zdálo být nemožné, jelikož měla řadu svědků včetně svého muže, že opravdu byla těhotná a rodila. K záměně novorozenců v porodnici také nedošlo. Až velmi podrobným zkoumáním se zjistilo, že dotyčná je chiméra a jeden z vaječníků patří její nikdy nenarozené sestře - a dítě se narodilo díky oplodnění vajíčka právě z tohoto vaječníku. Kdyby paní nepotřebovala sociální dávku, nemusela se až do své smrti dozvědět, že je chiméra.
Podobně se také, že je někdo chiméra, zjistí v případě, kdy sám tento člověk potřebuje transplantaci, případně jeho dítě potřebuje jeho ledvinu či kousek jater - najednou se zjistí, že tam něco geneticky nesedí. Proto vlastně ani nevíme, kolik chimér mezi námi ve skutečnosti žije, protože na to, že má někdo jeden či více orgánů patřících jeho nikdy nenarozenému sourozenci, se přijde vždycky jenom velkou náhodou.
Je ošklivou ironií osudu, že všechny ty pohlavními orgány a stavbou těla ženy, ale chromozomy muži, chromozomální mutanti či chiméry, co mají část orgánů XX a část XY, jsou velmi často na první pohled krásné a sexy ženy. To je jenom taková drobná poznámky pro všechny „rádoby chlapáky“, které ze sna budí představa, že by někdy v životě mohli „skončit v posteli“ s trans ženou, která při tranzici podstoupila úplně všechny možné plastické operace, tedy včetně toho, že její genitál je i při blízkém vizuálním zkoumání nerozeznatelný od ženského. Pokud vás fakt tak moc děsí, že byste mohli spát s někým, kdo má v chromozómech XY, XXY nebo dokonce XYY, asi budete muset po každé partnerce předem chtít podrobné genetické vyšetření, jinak se vám to klidně může stát, aniž by vás to vůbec napadlo. A případě chimér by ani to podrobné genetické vyšetření nemuselo stačit - může to být krásná a dokonce plodná žena, ale játra, srdce nebo třeba ledvinu může mít s chromozómy XY.
Samozřejmě, že kterémukoliv z výše popsaných lidí se může stát, že se nebude cítit dobře v těle, které mu/jí dala příroda - tedy ač bude mít zevní genitál ženský, bude se cítit mužem (a obráceně). Ovšem to stejné se může stát i člověku, který není chiméra, je „zcela normální“ XX nebo XY a dokonce i jeho tělesný vývoj je plně v souladu s tím, zda je chromozomálně XX nebo XY. Prostě příroda občas dělá chyby, tak to zkrátka je.
Může mi tedy někdo z myslitelů „bojujících do krve“ za naprostou a stoprocentní pohlavní binaritu u lidí vysvětlit, co jsou tedy osoby s chromozómy XY, případně XXY či XYY, které mají zevní genitálie - a často i sekundární pohlavní znaky - jednoznačně ženské? Co je podle vás osoba, která se narodí s vulvou, vagínou a dokonce třeba i s dělohou a vaječníky, ale chromozomálně je XY, XXY nebo XXY?
Je to podle vás muž, nebo žena?
A čím se osoba, která se narodila s ženským genitálem a v pubertě nabyla i sekundární ženské pohlavní znaky, ale současně má chromozómy XY, XXY či XYY, liší od tranženy? Tedy od osoby, která se sice narodila s mužským genitálem, ale podstoupila plastické operace, díky kterým je k nerozeznání od „rodilé ženy“.
A co je podle vás chiméra, která má vnější i vnitřní pohlavní orgány zcela jednoznačně určitého pohlaví - např. ženské, i sekundární pohlavní znaky těmto pohlavním orgánům plně odpovídají, ba dokonce je schopná normálně (bez technik asistované reprodukce) počít a porodit dítě, ale část jejích orgánů je chromozomálně XY, protože patří jejímu nenarozenému bratrovi?
Takovou chiméru považujete za muže, ženu nebo za nějakého „mužoženského mutanta“?
Nepřijde vám trochu hloupé to tvrzení „díky plastickým operacím může transžena vypadat jako žena, může mít i funkční vagínu jako žena, ale skutečná žena nikdy nebude“?
Co je to podle vás „skutečná žena“?
Žena, která je schopná přirozeně počít a porodit dítě? Tak v tom případě máme v této zemi více než pětinu „neskutečných žen“, protože kolem 20 % párů není schopno přirozeně otěhotnět (samozřejmě ne vždy je „problém“ na straně ženy) plus k tomu zde žije stále se zvětšující skupina postklimakterických žen, které také nejsou schopné přirozeně otěhotnět.
Nebo je to pro vás osoba, která má chromozómy v těle výhradně XX? To tedy nepovažujete za ženu osobu, která sice primárními i sekundárními pohlavními znaky jednoznačně vypadá jako žena, dokonce přirozeně počala a porodila dítě, jako každá „normální“ žena, ale větší či menší část svých orgánů má s chromozomální sadou XY? Nebo takovou ženu za ženu uznáte jenom, pokud má většinu orgánů ve svém těle XX? A kolik jejích orgánů musí mít chromozomální sadu XX, aby to pro vás byla „skutečná žena“? Polovina? Nebo vám stačí jenom to, že porodila dítě, a zbytek těla klidně může mít XY?
Takže chiméra, která má sice 90 % orgánů XX, ale je neplodná, pro vás žena není? A co chiméra, která plodná je, ale děti mít nechce? To podle vás taky není žena?
A vůbec, jak má nějaká žena - třeba já - vědět, jestli její srdce, plíce, játra, slezina nebo ledviny náhodou nejsou XY, XXY či XYY? To jako odteď máme všichni začít utrácet desetitisíce za to, že si necháme udělat genetické rozbory všech našich orgánů v těle? Abychom si byli jistí, jestli náhodou jako žena nemám nějaký orgán, který obsahuje i chromozóm Y?
A to jako k čemu?
Jenom proto, aby nějaký macho pitomeček neměl doživotní trauma z toho, že se vyspal s někým, kdo sice vypadá jako žena, má vagínu jako žena, ale některé orgány má chromozomálně mužské? Pokud na tom, jestli náhodou nemám plíci nebo ledvinu s Y, nějakému muži fakt záleží (jako že můj přítel naštěstí podobný magor není), ať mi ta genetická vyšetření teda zaplatí, já za ně utrácet nebudu ani náhodou.
A vzhledem k tomu, že opravdu nevím (a ani nechci vědět), jestli náhodou nemám srdce, plíce, játra nebo mozek se sadou chromozómů obsahujících Y, nevidím jediný rozumný důvod, proč bych se měla na transženy nějak „vytahovat“ nebo si o sobě myslet, že jsem „víc žena než ony“.
Transžena není o nic víc ani o nic míň žena než já, tečka.
Prostě je to žena, která se narodila s tělem, které jí nevyhovuje. A co má jako být? Takových žen - ale i mužů - po světě běhá! Spíš by se dalo říct, že je naprosto normální, když se ženě na jejím těle něco nelíbí, protože žen, které jsou se svým tělem 100% spokojené, je výrazná menšina.
A opravdu mi není jasné, proč by měl být o tolik „divnější“ člověk, kterému vadí, jaké pohlaví dostal při narození (či jaké mu bylo úředně určeno), než člověk, kterému vadí, jaký nos, bradu, uši, oči nebo třeba prsa mu dala příroda. Proč nám připadá „úchylný“ člověk, který chce pomocí hormonální léčby (a případně i) plastických operací změnit svoje tělo z mužského na ženské či obráceně, ale nepřipadá nám jako „úchyl“ ani šílenec člověk, kterému vadí jeho tvar či velikost nosu, uší nebo ňader a pomocí plastické chirurgie se to snaží změnit? Nemluvě o lidech, kteří se dokonce snaží mít zcela jiný tvar obličeje nebo být o 10 a více cm vyšší (ano, i toto vše je dnes možné, ale jedná se sérii poměrně složitých a komplikovaných operací).
Kdybychom brali jako „blázna“ každého, komu se na něm samotném něco nelíbí, tak by blázny byla naprostá většina populace. Kolik lidí se snaží maskovat nebo dokonce všemožnými způsoby zlikvidovat svoje pihy? Nebo co ženy (a občas i muži), co se z tmavovlasých odbarvují na blond nebo na zrzavo, či naopak z přírodně blond se barví na tmavo? Co barevné kontaktní čočky? Kdo má rovné vlasy, chce je mít kudrnaté, kdo má kudrnaté, chce je mít rovné. Kdo je mohutný, chtěl by být subtilnější, a kdo je naopak malý a hubený, chtěl by být větší a mohutnější. Kdo je bledý, chce být opálený - a kdo je od přírody moc snědý, chtěl by světlou pleť. Nebo takoví kulturisti a kulturistky, kteří se kolikrát snaží svoje tělo „přebudovat“ úplně jinam, než jak to zcela zjevně původně zamýšlela příroda.
V čem jsou všichni tito lidé menší „magoři“?
Když dovolujeme lidem, aby se pomocí plastické chirurgie nechali změnit (téměř) k nepoznání - viz např. lidé, kteří se pomocí plastických operací, implantátů a tetování snaží vypadat jako kočky nebo ještěři - a nezavíráme je do blázinců, když do blázinců nezavíráme všechny ty „plastic people of the universe“, kteří touží vypadat jako oživlé Barbie a Kenové, případně jako nějaké komixové postavičky, tak proč taková nechuť až nenávist vůči trans lidem?
Zdroje:
